21 C 322/2016-248 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 13. 11. 2016 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 145 012 Kč s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Žalobce utrpěl dne 18. 6. 2014 při vyučování u žalované úraz, a to zavřenou zlomeninu pravého předloktí s výrazným posunem zlomených předloketních kostí k ose končetin. Znaleckým posudkem MUDr. [jméno] [jméno], znalce v oboru zdravotnictví, bylo bolestné související s úrazem ohodnoceno na 136 bodů, což odpovídá částce 34 933 Kč, a odškodnění za nemateriální újmu související s úrazem bylo stanoveno na částku 110 079 Kč. K úrazu žalobce došlo při hodině tělesné výchovy při hraní vybíjené, při které spolužák žalobce [celé jméno svědka] žalobce napadl, prudce do něj strčil a srazil jej na zem. Žalobce byl ještě na zemi napaden, bylo mu uhozeno hlavou o zem a bylo mu šlápnuto na ruku. Zda došlo k úrazu žalobce pádem či až šlápnutím na ruku není jednoznačné. Žalobce se domnívá, že žalovaná odpovídá za škodu, kterou utrpěl v souvislosti s úrazem ze dne 18. 6. 2014, a to dle ust. § 391 odst. 2 zákoníku práce v příslušeném znění. Zákonný zástupce žalobce požádal žalovanou dne 5. 4. 2016 o náhradu škody, přípisem ze dne 9. 5. 2016 žalovaná potvrdila přijetí žádosti a přes negativní stanovisko pojistitele uvedla, že se domnívá, že odpovídá za škodu a činí další kroky k uznání nároku na náhradu škody. Předžalobní upomínkou ze dne 27. 5. 2016 vyzval žalobce žalovanou k náhradě škody. Pojistitel žalované trval na tom, že žalovaná za vzniklou škodu neodpovídá, přičemž tento postoj patrně převzala i žalovaná, která přes svůj původní konstruktivní postoj škodu ani částečně nenahradila a přípisem ze dne 23. 9. 2016 sdělila, že o míře odpovědnosti a tím i výši náhrady bude muset rozhodnout soud. Konkrétní důvod, pro který se žalobce domnívá, že mu žalovaná odpovídá za škodu, spočívá v tom, že v době incidentu nebyla paní učitelka [celé jméno svědkyně] v tělocvičně se žáky, neboť šla pod schody pro zakutálený míč. Žalobce je přesvědčen, že pokud by vyučující v tělocvičně byla, k úrazu by nedošlo, neboť ať již byl začátek incidentu jakýkoliv, vyučující by jej během své přítomnosti v tělocvičně zaregistrovala již v počátku a zcela nepochybně by zasáhla zcela profesionálně tak, že by vznik jakékoliv dalšího konfliktu a na něj navazujícího úrazu byl vyloučen. 2. Žalovaná k žalobě uvedla, že má za to, že za škodu vzniklou úrazem ze dne 18. 6. 2014 neodpovídá. Příčinou úrazu byla nekázeň žalobce a jeho osobní spory s [celé jméno svědka], které vyústily ve fyzický konflikt těchto dvou žáků. Jejich konflikt pak neměl žádnou souvislost s vyučováním. Z výpovědi spolužáků přitom vyplynulo, že to byl právě žalobce, kdo konflikt v tělocvičně začal, když [celé jméno svědka] nadával, provokoval ho a celý konflikt vyvolal. K úrazu tedy došlo vinou žalobce, který se přestal věnovat vyučování, na místo toho řešil své osobní spory se spolužákem, vyprovokoval ho ke rvačce, v důsledku které pak došlo k úrazu. Jedná se tedy o exces a odpovědnost žalované není dána. Nelze přisvědčit argumentu žalobce ohledně nepřítomnosti učitelky v tělocvičně, tato pouze odběhla na schody vedoucí k tělocvičně pro míč, který se tam zakutálel. Její nepřítomnost v tělocvičně byla velmi krátká a neměla žádný vliv na vznik ani průběh incidentu mezi žalobcem a [celé jméno svědka]. Žalovaná tedy zpochybnila samotný základ nároku, námitky však měla i vůči výši uplatněného nároku. Žalovaná rozporovala bodové ohodnocení, a to zejména s ohledem na skutečnost, že dle bodového ohodnocení vypracovaného MUDr. [jméno] [příjmení], praktickou lékařkou pro děti a dorost, byl stejný úraz ohodnocen celkem 92 body, rozporovala i výši hodnoty bodu. Pokud jde o nemateriální újmu, má žalovaná za to, že její vznik nebyl prokázán, když došlo k úplnému vyléčení a existence jakýchkoliv omezení či následku úrazu nebyla prokázána. 3. V průběhu řízení žalovaná doplnila své vyjádření a uvedla, že od počátku tvrdila, že se jedná ze strany žalobce o tzv. exces a odpovědnost žalované není dána. Za exces je třeba považovat chování, které zcela vybočuje z vyučování, tedy chování, které nelze v žádném případě považovat za činnost v rámci vyučování či přímé souvislosti s ním. Žalovaná tedy tvrdí, že v důsledku excesu nebyly vůbec naplněny předpoklady odpovědnosti žalované školy za úraz dle ust. § 391 odst. 2 zákoníku práce. Žalovaná považuje za nezbytné zdůraznit, že nelze akceptovat situaci, kdy by měla škola odpovídat za veškeré úrazy žáků, které se stanou v době přítomnosti ve škole. Pro případ, že by soud nesdílel stanovisko žalované, pak žalovaná uplatňuje liberační důvod dle ust. § 367 odst. 1 písm. a) zákoníku práce, kdy je žalovaná přesvědčena, že žalobce svým jednáním porušil především školní řád, a to článek I. bod 2b, 2c, článek III. bod 1) bod IV a pod VII, dále řád oborné učebny – tělocvičny, a to zejména bod 3, a porušil i pokyn učitelky Mgr. [celé jméno svědkyně], která jej předmětného dne již před hodinou tělesné výchovy napomínala, aby upustil od svého jednání, když o přestávkách nadával [celé jméno svědka], šťouchnul ho a shodil mu věci. Přes toto dřívější napomenutí žalobce při hodině tělesné výchovy vyvolal konflikt a napadl [celé jméno svědka]. Dodržování shora uvedených předpisů a pokynů bylo a je školou vyžadováno a kontrolováno prakticky neustále. Žáci jsou opakovaně pedagogickými pracovníky nabádáni k tomu, aby se k sobě chovali slušně, neohrožovali své zdraví, ani zdraví spolužáků, neprali se. Pokud se chovají nevhodně, jsou napomínáni. To, že se žáci nemají navzájem fyzicky ani slovně napadat, je jeden ze základních a nejčastějších pokynů, jakých se žákům ve škole dostává. Každý desetiletý žák si je velmi dobře vědom toho, že se nesmí prát se spolužáky či jim sprostě nadávat. 4. Vedlejší účastník na straně žalované uvedl, že nárok zcela neuznává a pokládá žalobu za zcela nedůvodnou. Činí sporným právní základ nároku i výši odškodnění. Žalovaná zcela v souladu se zákonnými ustanoveními, metodickými pokyny a vnitřními normami poučila žáky o bezpečném chování při pobytu ve škole a mimo školu, aby neohrozili zdraví své, zdraví svých spolužáků, pracovníků školy a občanů vůbec. To dokládá záznam v třídní knize ze dne 4. 9. 2013 a je to zaznamenáno i v poznámce třídní knihy v prvním týdnu, kdy dne 3. 9. 2013 byli žáci seznámeni se školním řádem a poučeni o bezpečnosti na chodbách, v tělocvičně a ve třídách. Vedlejší účastník má za to, že k poškození zdraví žalobce nedošlo v souvislosti s výukou při vyučování. Žalovaná žáky řádně poučila, seznámila je s předpisem a konkrétními pokyny, které upravují určitý způsob jednání a konkrétní způsob jednání zakazují, tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví a majetku. Vzhledem k duševní a rozumové vyspělosti jsou žáci 4. třídy základní škody schopni náležitě vnímat pokyn k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví, jsou schopni daným pokynům porozumět, uvědomit si své jednání a jeho následky. V projednávané věci se jedná o exces žáků, na který nemohlo být žalovanou reagováno a který nemohla a neměla možnost ani prostřednictvím svých zaměstnanců žádným způsobem předpokládat a v dané chvíli mu nemohla předcházet. Jelikož k incidentu došlo rychle a impulzivně, domnívá se, že i v případě vyučujícího v prostorách tělocvičny by k poškození zdraví došlo. 5. Mezitímním rozsudkem Okresního soudu v Teplicích č. j. 322/2016-189 ze dne 8. 12. 2020 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 12 Co 93/2021-210 ze dne 17. 9. 2021 a rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky č. j. 21 Cdo 447/2022-224 ze dne 20. 9. 2022, který nabyl právní moci dne 27. 10. 2022, bylo rozhodnuto, že nárok žalobce na náhradu škody, která mu vznikla úrazem při vyučování dne 18. 6. 2014, je ve svém právním základu opodstatněn v rozsahu 70 % s tím, že o výši nároku a náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku. 6. S ohledem na shora uvedené tedy soud v dalším průběhu řízení provedl účastníky navržené důkazy k výši žalobou uplatněného nároku s příslušenstvím a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Ze znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno] [jméno] č. ZP [číslo] ze dne 4. 4. 2016, vypracovaného na žádost [celé jméno žalobce], otce žalobce, vyplývá, že znalec hodnotil při zpracování znaleckého posudku zranění žalobce ve smyslu odškodnění za bolest a trvalé následky, které mu měly vzniknout v souvislosti s poškozením zdraví, k němuž došlo dne 18. 6. 2014 ve škole při hodině tělesné výchovy. Znalec stanovil výši odškodnění za bolest částkou 34 933 Kč (celkem 136 bodů při hodnotě bodu 256,86 Kč) a odškodnění za nemateriální újmu na zdraví (ztížení společenského uplatnění) částkou 110 079 Kč. Ve znaleckém posudku je uvedeno, že z lékařského hlediska se u žalobce jednalo o zranění těžké, pro žalobce závažné (těžké poškození dominantní končetiny, nutnost operační léčby, podstatné dlouhodobé omezení používání poraněné končetiny apod.). Zranění zanechalo jen menší trvalé násled