24 C 263/2022-30 — Okresní soud v Teplicích

Žalobou podanou dne 27. 9. 2022 se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem pozemku specifikovaného ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnil tím, že je vlastníkem pozemku p. [číslo] p. [číslo] na němž stojí stavba [adresa], bydlení, v k. ú. [obec]. Zároveň s těmito pozemky začal žalobce užívat také část pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec], který je přímo přilehlý k pozemku p. [číslo] pozemku p. [číslo] o kterém se domníval, že je také v jeho vlastnictví, resp. že se jedná o součást pozemku p. [číslo] [parcelní číslo] O skutečnosti, že jde o část pozemku [parcelní číslo] se dozvěděl až z přípisu od žalovaného, který mu byl doručen dne 2. 2. 2018. Sporná část pozemku je nyní vedena jako pozemek [parcelní číslo] podle geometrického plánu [číslo]. Vzhledem k tomu, že žalobce sporný pozemek nerušeně užíval jako vlastní od 10. 2. 1972 (na základě Dohody o zřízení práva osobního užívání pozemku [číslo] v k. ú. [obec]) po dobu delší 20 let, má za to, že pozemek vydržel a je jeho vlastníkem. Naléhavý právní zájem na určení, že je vlastníkem sporného pozemku, žalobce spatřuje v tom, že jako vlastník sporného pozemku je v katastru nemovitostí zapsán žalovaný a v případě úspěchu v soudním řízení, by soudní rozhodnutí bylo podkladem pro změnu zápisu vlastníka v katastru nemovitostí. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že nárok žalobce neuznává, neboť je zapsán jako vlastník v katastru nemovitostí. Žalovaný je vlastníkem značného množství nemovitostí, které jsou předmětem evidence v KN a také v interním soupisu města. Při takto značném množství nemovitých věcí rozmístěných na rozsáhlém území, není možné kontinuálně kontrolovat, zda držba nad nemovitostmi není narušena jednáním jiných osob. V daném případě bylo kontrolou zaměstnanců zjištěno, že předmětná část pozemku [parcelní číslo] je užívána neoprávněně žalobcem, což mu bylo oznámeno dopisem ze dne 2. 2. 2018. Provedeným dokazováním byly zjištěny následující skutečnosti. Žalobce je vlastníkem pozemků [parcelní číslo] (výměra 496 m²) a [číslo] (výměra 200 m²) v k. ú. a obci [obec], zapsaných na [list vlastnictví] v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Teplice (viz výpis z KN k datu 31. 3. 2021). Žalovaný je vlastníkem pozemku [parcelní číslo] (výměra [číslo] m ²), který přímo sousedí s pozemky p. [číslo] [parcelní číslo] (viz zaměření skutečného provedení oplocení ze dne 11. 12. 2017 a informace o pozemku k datu 3. 5. 2023). Z geometrického plánu vyhotoveného společností geo-geo s. r. o. [číslo] ze dne 17. 5. 2018, který úředně ověřila oprávněná zeměměřičská inženýrka Ing. [jméno] [příjmení], vyplývá, že pozemek [parcelní číslo] (o výměře 29 m²), který je předmětem tohoto řízení, je součástí pozemku p. [číslo] přímo sousedí s pozemky žalobce. Z Dohody o zřízení práva osobního užívání pozemku ze dne 27. 12. 1971 vyplývá, že k datu 10. 2. 1972 bylo žalobci zřízeno právo osobního užívání k pozemku parc. [číslo] o výměře 706 m². Dopisem ze dne 2. 2. 2018 sdělil žalovaný žalobci, že na základě zaměření oplocení v ulici [ulice] bylo zjištěno, že oplocení žalobcovy nemovitosti není umístěno na hranici pozemku, ale je umístěno na pozemku parc. [číslo] který je ve vlastnictví žalovaného (viz dopis ze dne 2. 2. 2018). Z dopisu ze dne 8. 3. 2018 vyplývá, že žalobce prostřednictvím svého advokáta žalované reagoval na dopis ze dne 2. 2. 2018 s tím, že předmětný pozemek užíval v dobré víře, a navrhl, aby byl pozemek oddělen o pozemku p. [číslo] prodán žalobci za symbolickou cenu. Z oznámení usnesení rady města [číslo] ze dne 7. 1. 2020 vyplývá, že [jméno] města schválila zveřejnění záměru na prodej části pozemku parc. [číslo] o výměře 27 m². Z oznámení usnesení zastupitelstva města [číslo] ze dne 7. 7. 2020 vyplývá, že zastupitelstvo města rozhodlo o prodeji části pozemku parc. [číslo] dle GP parc. [číslo] žalobci a jeho manželce za částku 18 093 Kč podle znaleckého posudku. Vyjádřením ze dne 20. 8. 2020 žalobce žalované sdělil, že předmětný pozemek vydržel, a navrhl, aby byl proveden právní úkon, kterým by jeho vlastnictví bylo uznáno a zapsáno do KN. Z oznámení usnesení zastupitelstva ze dne 28. 12. 2020 vyplývá, že zastupitelstvo rozhodlo vyslovit nesouhlas s návrhem žalobce. Z účastnické výpovědi žalobce bylo zjištěno, že předmětný pozemek koupil ještě za svobodna a užíval ho již od roku 1972, pozemek byl vytýčen pomocí geodézie a takto vytýčené hranice žalobce respektoval i při stavbě oplocení, přičemž v roce 1972 vybudoval provizorní oplocení z drátěného plotu a v průběhu let 1974 až 1982, kdy probíhala stavba rodinného domu, bylo vybudováno i stávající oplocení. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalobce je vlastníkem pozemků p. [číslo] [parcelní číslo] v obci a k. ú. [obec], žalovaný je vlastníkem pozemku [parcelní číslo] v obci a k. ú. [obec], který přímo sousedí s pozemky žalobce. Žalobce od roku 1972 užívá společně se svými pozemky i část pozemku žalované [parcelní číslo] o výměře 27 m ², která byla oddělena od pozemku [parcelní číslo] geometrickým plánem Ing. [jméno] [příjmení] [číslo] je označena jako pozemek [parcelní číslo]. Žalobce má předmětnou část pozemku připlocenou ke svým pozemkům a takto ji užívá od roku 1972 dosud. Dopisem ze dne 2. 2. 2018 žalovaný sdělil žalobci, že jeho oplocení se nachází na pozemku žalovaného. Právně soud věc posoudil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.). Podle § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl. Podle § 1091 odst. 2 o. z. k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let. Podle § 3066 o. z. do doby stanovené v § [číslo] se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou. Právně soud věc posoudil podle citovaných zákonných ustanovení a podle judikatury dopadající na problematiku mimořádného vydržení, zejména rozsudku NS ČR ze dne 19. 4. 2022 sp. zn. 22 Cdo 3387/2021 a rozsudku NS ČR ze dne 3. 6. 2004 sp. zn. 22 Cdo 469/2004. Z judikatury a z odborné literatury pak vyplývá, že„ nepoctivým“ ve smyslu § 1095 o. z. je v zásadě úmyslné jednání naplňující znaky nepravé držby, tedy pokud se držitel úmyslně„ vetřel“ v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou“ (§ 993 o. z.). Důkazní břemeno ohledně nepoctivého úmyslu držitele tíží toho, kdo vydržení popírá. Podle § 995 věty první o. z. platí:„ Bylo-li vyhověno žalobě napadající držbu nebo její poctivost, považuje se poctivý držitel za nepoctivého nejpozději od okamžiku, kdy mu byla doručena žaloba.“ Toto ustanovení lze analogicky (§ 10 odst. 1 o. z.) aplikovat i na držbu směřující k mimořádnému vydržení (viz Ad Notam [číslo] str. 34 a násl.). V projednávaném případě žalobce pozemek [parcelní číslo] nerušeně užíval od roku 1972, měl jej připlocený ke svým pozemkům p. [číslo] [parcelní číslo]. S ohledem na přechodné ustanovení § 3066 o. z. pak k mimořádnému vydržení nemovité věci mohlo dojít nejdříve k 1. 1. 2019, i když 20letá vydržecí doba uplynula dříve, což v daném případě nastalo. Dvacetiletá vydržecí doba uplynula žalobci v roce 1992, protože však institut mimořádného vydržení byl do českého právního řádu zaveden až spolu s občanským zákoníkem č. 89/2012 Sb., dovršilo se mimořádné vydržení pozemku [parcelní číslo] žalobcem ke dni 1. 1. 2019. Na tom nic nemění ani dopis ze dne 2. 2. 2018, kterým žalovaný upozornil žalobce na neoprávněné užívání předmětného pozemku, neboť ani po obdržení této informace nelze posuzovat užívání pozemku žalobcem jako užívání v nepoctivém úmyslu. Z těchto důvodů soud žalobě vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 17 342 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 9 300 Kč za tři úkony ve věci dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. po 3 100 Kč, dále částky 900 představující tři paušální náhrady výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 200 Kč ve výši 2 142 Kč.