24 C 302/2022-46 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 23. 8. 2022 domáhala částky 20 795 Kč s příslušenstvím po žalované. Žalobu odůvodnila tím, že uvedená částka představuje dluh, který vznikl žalované v důsledku porušování povinností vyplývajících ze Smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] dne 17. 9. 2018. Na základě této smlouvy byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, žalovaná se ve smlouvě zavázala poskytnutou zápůjčku splatit spolu s poplatkem v celkové výši 6 784 Kč, a to ve 12. měsíčních splátkách po 1 399 Kč Poslední splátka byla stanovena na 17. 9. 2019. Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované. Žalovaná zápůjčku řádně nesplácela, poslední splátku uhradila dne 4. 1. 2019. Následně došlo k zesplatnění zápůjčky, a to marným uplynutím měsíční lhůty pro úhradu poslední splátky. Ke dni 17. 9. 2019 činila dlužná jistina částku 8 600 Kč a dlužný poplatek částku 5 784 Kč. Žalovaná po zesplatnění uhradila celkem 2 400 Kč. Následně byla pohledávka postoupena žalobkyni na základě smlouvy ze dne 28. 1. 2022. Žalobkyně se dále domáhá dluhu vzniklého na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] která byla uzavřena mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] dne 4. 5. 2018. Na základě této smlouvy byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, žalovaná se ve smlouvě zavázala poskytnutou zápůjčku splatit spolu s poplatkem v celkové výši 8 917 Kč, a to v 60. týdenních splátkách po 316 Kč Poslední splátka byla stanovena na 28. 6. 2019. Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované. Žalovaná zápůjčku řádně nesplácela, poslední splátku uhradila dne 22. 3. 2021. Následně došlo k zesplatnění zápůjčky, a to marným uplynutím týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky. Ke dni 14. 5. 2021 činila dlužná jistina částku 3 810,42 Kč a dlužný poplatek částku 2 600,58 Kč. Žalovaná od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem 12 506 Kč. Následně byla pohledávka postoupena žalobkyni na základě smlouvy ze dne 28. 1. 2022. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Provedeným dokazováním byly zjištěny následující skutečnosti a skutkový stav. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 17. 9. 2018 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] v níž se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalované částku 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto peněžité prostředky vrátit spolu s poplatkem za zápůjčku ve výši 6 784 Kč ve 12 pravidelných měsíčních splátkách po 1 399 Kč, ve smlouvě byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 29 % ročně; zápůjčka byla vyplacena v hotovosti při podpisu smlouvy (viz smlouva ze dne 17. 9. 2018). Z listiny nazvané Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně před sjednáním smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalované, zjistila, že žalovaná byla zaměstnaná a její čistý měsíční příjem činil 5 395 Kč měsíčně, žila s rodiči a domácnost nakládala s dalším čistým příjmem ve výši 29 200 Kč, celkem tedy byly zohledněny příjmy ve výši 34 595 Kč. Od celkových příjmů žalované byla odečtena částku 2 600 Kč představující odhadované měsíční výdaje žalované (z toho částka 1 400 Kč představovala splátky [právnická osoba]. Ze zákaznické karty dále vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici dohodu o pracovní činnosti a 3 výplatní pásky žalované. Z Tabulky umoření ke dni 31. 1. 2022 vyplývá, že žalovaná za dobu trvání smlouvy celkem uhradila 12 506 Kč. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 4. 5. 2018 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] v níž se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalované částku 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto peněžité prostředky vrátit spolu s poplatkem za zápůjčku ve výši 8 917 Kč v 60 pravidelných týdenních splátkách po 316 Kč, ve smlouvě byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 29 % ročně; zápůjčka byla vyplacena v hotovosti při podpisu smlouvy (viz smlouva ze dne 4. 5. 2018). Z listiny nazvané Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně před sjednáním smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalované, zjistila, že žalovaná byla zaměstnaná na dohodu o pracovní činnosti a její čistý měsíční příjem činil 10 406 Kč měsíčně, žila s rodiči a domácnost nakládala s dalším čistým příjmem ve výši 18 759 Kč, celkem tedy byly zohledněny příjmy ve výši 29 165 Kč. Od celkových příjmů žalované byla odečtena částku 3 200 Kč představující odhadované měsíční výdaje žalované. Ze zákaznické karty dále vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici dohodu o pracovní činnosti a 3 výplatní pásky žalované. Z Tabulky umoření ke dni 31. 1. 2022 vyplývá, že žalovaná za dobu trvání smlouvy celkem uhradila 2 400 Kč. Pohledávky byly postoupeny žalobkyni smlouvou ze dne 28. 1. 2022, žalované to bylo oznámeno dopisem ze dne 30. 1. 2022, kterým byla žalovaná zároveň vyzvána k úhradě dluhu do deseti dnů od doručení dopisu (viz smlouva o postoupení pohledávek včetně přílohy ze dne 28. 1. 2022, dopis ze dne 30. 1. 2022 a podací lístek ze dne 24. 2. 2022). Dopisem ze dne 3. 8. 2022 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužných částek před podáním žaloby do 18. 8. 2022 prostřednictvím advokáta žalobkyně, dopis byl podán na poště téhož dne (viz podací arch ze dne 3. 8. 2022). 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Při hodnocení aktivity žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalované, je třeba respektovat závěr Nejvyššího soudu učiněný v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 86 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Proto věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení spotřebitele o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje o příjmech, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně existuje i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva, a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1