24 C 60/2023-54 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 13. 12. 2022 domáhala částky 53 698,36 Kč s příslušenstvím po žalovaném. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] dodávala žalovanému elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného], přičemž za období od 6. 8. 2019 do 4. 2. 2020 byla žalovanému vyúčtována částka 29 363,82 Kč, z čehož žalovaný uhradil pouze 1 520 Kč. Za dodávku elektřiny v období od 5. 2. 2020 do 16. 4. 2020 pak byla žalovanému vyúčtována částka 637,79 Kč, kterou žalovaný neuhradil. Do shora uvedeného odběrného místa byl žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně dodáván i plyn, a to na základě smlouvy o sdružených dodávkách plynu ze dne 16. 7. 2019. Za období od 19. 7. 2019 do 19. 2. 2020 byla žalovanému vystavena faktura na částku 26 496,75 Kč, z níž žalovaný zaplatil pouze 1 280 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Podle ustanovení § 115a o.s.ř. není třeba k projednání věci samé nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. V souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o.s.ř. soud vyzval žalobkyni a žalovanou k tomu, aby se vyjádřili ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Současně soud poučil oba účastníky o tom, že pokud se nevyjádří ve stanovené lhůtě, zda souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s navrženým postupem souhlasila, žalovaný se k výzvě soudu k navrženému postupu nevyjádřil. Soud tedy posoudil předložené listinné důkazy a tvrzení žalobkyně a učinil následující skutková zjištění. Mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 26. 6. 2019 uzavřena Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, v níž se společnost [právnická osoba] zavázala dodávat žalovanému elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného], a žalovaný se zavázal odebrat sjednané množství elektřiny a uhradit za dodávku elektřiny dohodnutou platbu a regulovanou cenu za distribuci elektřiny (viz smlouva ze dne 26. 6. 2019). Fakturou [číslo] byla žalovanému za dodávku elektřiny v období 5. 2. 2020 do 16. 4. 2020 vyúčtována částka 637,79 Kč s datem splatnosti 4. 5. 2020 (viz faktura [číslo]). Fakturou [číslo] byla žalovanému za dodávku elektřiny v období 6. 8. 2019 do 4. 2. 2020 vyúčtována částka 29 363,82 Kč s datem splatnosti 24. 2. 2020 (viz faktura [číslo]). Mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 16. 7. 2019 uzavřena Smlouva o sdružených službách dodávky plynu, v níž se společnost [právnická osoba] zavázala dodávat žalovanému plyn do shora uvedeného odběrného místa, a žalovaný se zavázal odebrat dodaný plyn a uhradit za dodávku plynu a za distribuční služby dohodnutou cenu (viz smlouva ze dne 16. 7. 2019). Fakturou [číslo] byla žalovanému za dodávku plynu v období 19. 7. 2019 do 19. 2. 2020 vyúčtována částka 26 496,75 Kč s datem splatnosti 9. 3. 2020 (viz faktura [číslo]). Dopisem ze dne 10. 11. 2022 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávek společnosti [právnická osoba] žalobkyni. Dopisem ze dne 10. 11. 2022 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do sedmi dnů od doručení výzvy, dopis byl podán na poště dne 10. 11. 2022 (viz dopis ze dne 10. 11. 2022 a podací lístek z téhož dne). Podle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou. Podle § 62 odst. 2 téhož zákona je zákazník povinen: a) uhradit výrobci plynu nebo provozovateli přepravní soustavy nebo provozovateli distribuční soustavy stanovený podíl na oprávněných nákladech na připojení, i) uhradit dodavateli poslední instance dodávku plynu podle § 12a, a to od okamžiku zahájení této dodávky. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle § 50 odst. 2 a § 62 zák. č. 458/2000 Sb., energetický zákon a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, když mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byly uzavřeny smlouvy na dodávku plynu a elektřiny, žalovanému byl plyn i elektřina dodávány, avšak žalovaný za to nezaplatil. Pohledávky byly postoupeny žalobkyni a žalovanému to bylo písemně oznámeno. Proto soud žalobě vyhověl. Protože je žalovaný v prodlení se zaplacením peněžitých pohledávek, má žalobkyně rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku a soud jí tedy přiznal zákonný úrok z prodlení vždy počínaje dnem následujícím po splatnosti faktur, kterými byla žalovanému vyúčtována cena odebraného plynu a elektřiny, do zaplacení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 070,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 148 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 53 698,36 Kč sestávající z částky 3 260 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 680 Kč ve výši 2 242,80 Kč.