25 C 49/2023-20 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala, aby soud svým rozhodnutím uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 930,44 Kč s příslušenstvím tvořeným zákonným úrokem z prodlení. Tvrdila, že žalobkyně jako dodavatel poslední instance dodávala žalované do odběrného místa na adrese [adresa žalované], přičemž žalovaná nezaplatila cenu sdružených služeb dodávky elektřiny za období od [datum] do [datum] ve výši 10 930,44 Kč, která jí byla vyúčtována fakturou [číslo] se splatností dne [datum]. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání. 4. Z vyúčtování za elektřinu [číslo] bylo zjištěno, že žalobkyně dodávala v období od [datum] do [datum] žalované do odběrného místa na adrese [adresa žalované], přičemž vyúčtovala žalované cenu za dodávky elektřiny ve výši 10 930,44 Kč. Vyúčtování bylo vystaveno s datem splatnosti [datum]. 5. Z přípisu ze dne [datum] a podacího archu vyplývá, že žalobkyně dne [datum] odeslala žalované výzvu k úhradě částky 10 930,44 Kč představující dlužnou cenu za elektřinu dodanou žalobkyní jako tzv. dodavatelem poslední instance. 6. Ze shora uvedených skutkových zjištění soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně jako dodavatel poslední instance dodávala žalované v období od [datum] do [datum] do výše popsaného odběrného místa elektřinu, přičemž žalovaná přes výzvu žalobkyně nezaplatila cenu za dodávky elektřiny ve výši 10 930,44 Kč splatnou dne [datum]. 7. Po právní stránce soud posoudil věc podle zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon (dále jen„ energetický zákon“) a dále podle ustanovení o kupní smlouvě ve smyslu § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“). Žalobkyně dodávala jako dodavatel poslední instance podle § 12a odst. 2 energetického zákona elektřinu do odběrného místa žalované a žalovaná byla povinna zaplatit kupní cenu za její dodávky a cenu distribučních služeb. Žalovaná této své povinnosti nedostála, když nezaplatila částku 10 930,44 Kč. Protože je žalovaná v prodlení s plněním svého peněžitého dluhu, je podle § 1970 občanského zákoníku povinna zaplatit žalobkyni rovněž úrok z prodlení, jehož výše vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně, a proto jí ve výroku I. tohoto rozsudku v plném rozsahu vyhověl, přičemž uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 10 930,44 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. 9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Přiznaná náhrada nákladů činí celkem 2 252 Kč a představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměnu za zastupování advokátem za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby) v celkové výši 900 Kč (3 x 300 Kč) vypočtenou podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, tři režijní paušály po 100 Kč podle ustanovení § 14b odst. 5 advokátního tarifu, tj. celkem 300 Kč, a dále s ohledem na skutečnost, že zástupce žalobkyně je plátcem DPH, též 21 % DPH z odměny a režijních paušálů, tj. na DPH celkem částku 252 Kč. Protože byla žalobkyně v soudním řízení zastupována advokátem, uložil soud žalované povinnost, aby zaplatila podle § 149 odst. 1 o.s.ř. náhradu nákladů řízení k rukám tohoto advokáta. 10. Lhůta k plnění v délce tří dnů byla soudem stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věty prvé o.s.ř.