27 C 101/2022-86 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 4. 1. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 67 688,18 Kč s příslušenstvím s tím, že uvedená částka představuje dluh, který vznikl žalovanému v důsledku porušování povinnosti splácet včas úvěr, který mu žalobkyně poskytla na základě Smlouvy o úvěru Expres půjčka [číslo] ve výši 100 000 Kč. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se řádně předvolaní účastníci řízení nedostavili. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Soud po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 18. 2. 2019 uzavřena Smlouvy o úvěru Expres půjčka, žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr se sjednaným úrokem ve výši 16,4 % ročně v měsíčních splátkách po 2 773,68 Kč, čemuž však nedostál. Protože žalovaný podmínku pravidelného splácení úvěru opakovaně porušoval, stala se pohledávka žalobkyně vůči žalovanému na základě Oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 24. 4. 2021 splatnou, žalobkyně vyzvala žalovaného, aby jí dlužnou částku ve výši 66 188,18 Kč s příslušenstvím zaplatil, čemuž žalovaný nevyhověl. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle § 2395 a násl. občanského zákoníku a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, když mezi žalobkyní a žalovaným byla po řádném prověření úvěruschopnosti žalovaného uzavřena smlouva o úvěru, žalobkyně splnila svou povinnosti poskytnout žalovanému v jeho prospěch peněžní prostředky, ale žalovaný své povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit sjednaný úrok nedostál, a proto soud žalobě vyhověl a výrokem I. rozsudku žalovanému uložil, aby žalobkyni zaplatil 72 339,17 Kč (součet dlužné jistiny 66 188,18 Kč a vypočteného úroku z úvěru 4 650,99 Kč). Protože je žalovaný v prodlení se splácením peněžitého dluhu, má žalobkyně právo požadovat po žalovaném i úrok z prodlení. Soud tedy v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni také 8,5 % úrok z prodlení ročně z částky 66 188,18 Kč (dlužná jistina) od 13. 12. 2021 do zaplacení. Odlišně soud posoudil nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení z úroku z úvěru. Podle § 1806 věty první občanského zákoníku lze úroky z úroků požadovat, bylo-li to ujednáno. Soud dospěl k závěru, že zmínku o tom, že "Úroky, které nebudou ke dni jejich splatnosti řádně zaplaceny, má Banka právo připisovat k částkám dříve splatným a dosud neuhrazeným a dále je pak úročit úrokem z prodlení nebo smluvním úrokem …“, v článku 43 Všeobecných produktových (nikoli obchodních) podmínek, pod nimiž není připojen podpis žalovaného, nelze považovat – i s ohledem na jeho potenciálně významný dopad do majetkové sféry žalovaného jako spotřebitele – za řádné smluvní ujednání ve smyslu citovaného ustanovení občanského zákoníku. Soud je tedy v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího i Ústavního soudu toho názoru, že k platnému ujednání úročení úroků nedošlo, a proto žalobu v části týkající se zaplacení 254,45 Kč a 8,5 % úroku z prodlení ročně z částky 4 650,99 Kč od 13. 12. 2021 do zaplacení výrokem II. rozsudku zamítl. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu neúspěšná pouze v poměrně nepatrné části, a tudíž jí soud výrokem III. rozsudku přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Přiznaná náhrada nákladů řízení sestává ze správně zaplacené části soudního poplatku ve výši 2 708 Kč a nákladů zastoupení zahrnujících odměnu advokáta ve výši 11 460 Kč (3 x 3 820 Kč) určenou dle § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., tři režijní paušály po 300 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění a podání žaloby) přiznané dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 2 595,60 Kč přiznanou dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, uložil soud žalovanému zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůtu k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. Výrok IV. rozsudku o vrácení části soudního poplatku ve výši 310 Kč je v souladu s ustanovením § 6 odst. 1 věty druhé a § 10 odst. 1 věty druhé zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, když součástí základu poplatku dle názoru soudu není vypočtená část úroku z úvěru (totéž se týká základu pro výpočet odměny advokáta – viz výše).