11 C 322/2023-51 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se původně žalobou došlou soudu dne , datum, a jejím doplněním ze dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s tím, že uvedená částka představuje dluh, který vznikl žalované v důsledku porušování povinností vyplývajících jí ze Smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně (BNP Paribas , právnická osoba, ), když žalovaná řádně nesplácela poskytnutý úvěr.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Po provedeném dokazování soud zjistil tento skutkový stav věci: Mezi společností BNP Paribas , právnická osoba, a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na základě přijetí návrhu. Právní předchůdce žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši , částka, . Žalovaná povinnost řádně a včas úvěr splácet nesplnila, a proto došlo k zesplatnění úvěru ke dni , datum, z důvodu prodlení se splátkami za období měsíců listopad 2021 – únor 2022. Smlouvou o postoupení pohledávek a oznámením o postoupení pohledávek žalobkyně prokázala svou aktivní věcnou legitimaci, jež byla účinná , datum, . Právní předchůdce žalobce při schvalování úvěru vycházel z údajů, které poskytla v žádosti o poskytnutí úvěru žalovaná. Tvrdila, že při hodnocení úvěruschopnosti právní předchůdce žalobce porovnával příjmy a výdaje odhadnuté na základě historických dat ČSÚ. Právní předchůdce žalobce splnil svou povinnost otevřením úvěrového účtu a vydáním platební karty, na kterou žalovaná vyčerpala celkem , částka, nákupem u obchodníků a výběrem z bankomatu.4. Podle § 2395 a násl. o. z., dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.6. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.8. Při hodnocení aktivity právní předchůdkyně žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalované, je třeba respektovat závěr Nejvyššího soudu učiněný v rozsudku ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 86 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Proto věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení spotřebitele o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje o příjmech, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně existuje i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva, a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , i Nejvyšší správní soud.9. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitelem, je třeba - i s ohledem na shora uvedené -dovodit, že k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédne i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru by věřitel nezasáhl pouze do zájmů spotřebitele, nýbrž by zjevně narušil veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (viz výše). Soud však zastává názor, že uvedené neznamená, že by byl povinen z úřední povinnosti zkoumat všechny skutečnosti, které by mohly mít za následek absolutní neplatnost právního úkonu. Soud sice musí zohlednit absolutní neplatnost, nikoli však vyhledávat důvody, které ji způsobují. Soud tedy k absolutní neplatnosti právního úkonu přihlíží z úřední povinnosti, avšak jen tehdy, jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví. Není-li konkrétní důvod absolutní neplatnosti v řízení tvrzen a ani jinak nevyjde najevo, není důvod, aby soud po takové okolnosti z vlastní iniciativy pátral a nahrazoval tak ve sporném řízení zákonem předpokládanou aktivitu účastníků řízení (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, nebo ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).10. V projednávaném případě žalobkyně v žalobě tvrdila (i když pouze zcela obecně), že splnila svou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitelský úvěr splácet.11. Soud byl při jednání připraven poskytnout žalobkyni poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. k označení důkazů potřebných k prokázání tvrzení, že informace o rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrech, které žalovaná měla poskytnout právní předchůdkyni žalobkyně, právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala proti dokladům vyžádaným od žalované, což však žalobkyně zmařila svou nepřítomností při jednání, přičemž žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím soudu bez její přítomnosti v její omluvě ze dne , datum, .12. Soud tedy dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně neprovedla kontrolu úvěruschopnosti žalované v souladu s požadavkem náležité péče ve smyslu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je předmětná smlouva o zápůjčce neplatná, a na jejím základě tedy nemohly vzniknout veškeré nároky uplatněné žalobkyní v tomto řízení.13. Shora uvedený závěr o skutkovém stavu však podle názoru soudu umožňuje právní posouzení podle § 2991 a násl. občanského zákoníku (Bezdůvodné obohacení), po němž soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná ohledně částky , částka, a požadovaného úroku z prodlení z této částky ve výši odpovídající úroku z prodlení stanovenému nařízením vlády (§ 1970 občanského zákoníku) s počátkem prodlení dnem , datum, , tedy dle lhůty stanovené v písemně výzvě k zaplacení dluhu. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované bez právního důvodu shora uvedenou částku a žalovaná však nevrátil ničeho. Ve zbývajících nárocích, uvedených ve výroku II. tohoto rozsudku, proto soud žalobu zamítnul.14. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobkyně byla úspěšná toliko částečně, přičemž neúspěch ve věci se netýkal dlužné jistiny, toliko příslušenství z pohledávky. Přiznaná náhrada nákladů řízení spočívá v zaplaceném soudním poplatku z návrhu ve výši , částka, a v nákladech právního zastoupení sestávající z odměny advokáta za 3 úkony právní služby po , částka, , tj. , částka, (převzetí a příprava zastoupení, sepis návrhu, kvalifikovaná výzva k plnění) dle ust. § 7 bod 5 AT, 3 RP p