11 C 75/2024-41 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni , částka, s příslušenstvím s tím, že uvedená částka představuje dluh, který vznikl žalované v důsledku porušování povinností vyplývajících ji ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně (EC Financial services a. s.) dne , datum, .2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, když k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, přestože ji písemnosti soudu byly doručeny jejich uložením na poště dnem , datum, . Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.3. Po provedeném dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu:Mezi společností EC Financial services a. s. a žalovanou byla dne , datum, uzavřena Smlouva o úvěru, podle níž se právní předchůdce žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši , částka, s celkovou úhradou vrácení finančních prostředků ve výši , částka, , to vše ve 14 měsíčních splátkách ve výši , částka, s poslední úhradou splátky do , datum, . Úvěr byl poskytnut v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná řádně úvěr nesplácela, a proto byla vyzvána k úhradě celkové dlužné částky ve výši , částka, , a to v oznámení o postoupení pohledávky na žalobkyni, a to dle Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, , oznámením ze dne , datum, . Žalobkyně byla vyzvána k doplnění žaloby o tvrzení, jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalované a zároveň označila k těmto tvrzením důkazy a tyto doložila, vše ve lhůtě 15 dnů. Výzva byla žalobkyni doručeno dne , datum, s tím, že dle podání žalobkyně ze dne , datum, , které soudu bylo doručeno v průběhu jednání dne , datum, , nebyly důkazy předloženy.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.6. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.8. Při hodnocení aktivity právní předchůdkyně žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalované, je třeba respektovat závěr Nejvyššího soudu učiněný v rozsudku ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 86 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Proto věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení spotřebitele o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje o příjmech, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně existuje i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva, a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , i Nejvyšší správní soud.9. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitelem, je třeba - i s ohledem na shora uvedené -dovodit, že k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédne i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru by věřitel nezasáhl pouze do zájmů spotřebitele, nýbrž by zjevně narušil veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (viz výše).10. V projednávaném případě žalobkyně v doplněné žalobě tvrdila, jak její právní předchůdkyně splnila svou povinnost posoudit schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, pouze obecně. Jak shora uvedeno v průběhu řízení byla žalobkyně vyzvána, aby zcela konkrétně uvedla, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, a aby takto doplněné tvrzení doložila. Na tuto výzvu však žalobkyně reagovala toliko obecně podáním datované dne , datum, , které však doložila soudu po uplynutí stanovené lhůty k doplnění žaloby dle výzvy soudu, a to v průběhu jednání dne , datum, . Označené důkazy, pracovní smlouva a výplatní pásky však by toliko prokazovali příjmy žalované nikoliv však výdaje žalované. Ostatně soud již k těmto označeným důkazům nemohl přihlédnout, když nebyly zároveň s podáním předloženy. Žalobkyně byla řádně vyzvána před nařízeným jednáním k doplnění žaloby, k označení a předložení důkazů.11. Soud tedy dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně neprovedla kontrolu úvěruschopnosti žalované v souladu s požadavkem náležité péče ve smyslu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je předmětná smlouva o úvěru neplatná, a na jejím základě tedy nemohly vzniknout nároky uplatněné žalobkyní v tomto řízení. Je třeba uvést, že shora uvedené kusé údaje o poměrech žalované vůbec neumožňují řádné posouzení úvěruschopnosti žalované.12. Shora uvedený závěr o skutkovém stavu však podle názoru soudu umožňuje právní posouzení podle § 2991 a násl. občanského zákoníku (Bezdůvodné obohacení na straně žalované z titulu plnění bez právního důvodu s tím, že žalovaná je povinna bezdůvodné obohacení žalobkyni vydat), po němž soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná ohledně částky vyplacené, tedy částky , částka, po odečtení úhrady splátek, což činí , částka, a s přiznáním zákonného úroku z prodlení z dlužné částky s tím, že počátek prodlení nastal dnem následujícím po doručení žaloby žalované, tedy dnem , datum, do zaplacení. Výše úroku z prodlení k tomuto dni činí 14,25 % ročně a vyplývá z ust. § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části uplatněné žaloby, tedy do částky , částka, s příslušenstvím byla žaloba zcela zamítnuta.13. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť oba účastníci měli ve věci úspěch částečný, z větší části byla úspěšná žalovaná, ovšem této náklady řízení nevznikly žádné, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.