11 C 76/2024-50 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně, jako právní nástupkyně společnosti , právnická osoba, , se žalobou došlou soudu dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím a částku , částka, s příslušenstvím s tím, že uvedené částky představuje dluh, který vznikl žalovanému v důsledku porušování povinností vyplývajících mu ze Smluv o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, uzavřené dne , datum, a č. , tel. číslo, uzavřené dne , datum, mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, ), když žalovaný řádně nesplácel poskytnuté zápůjčky.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, když k nařízenému jednání dne , datum, se bez omluvy nedostavil, přestože mu písemnosti soudu byly doručeny jejím vložením písemnosti do domovní schránky dne , datum, . Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, když vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.3. Dříve, než soud začal ve věci jednat, žalobkyně podáním ze dne , datum, vzala žalobu částečně zpět ohledně uplatněných nároků uvedených ve výroku I. tohoto rozsudku, a proto soud za užití ust. § 96 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř. ohledně těchto nároků řízení částečně zastavil.4. Po provedeném dokazování soud zjistil tento skutkový stav věci: Mezi , právnická osoba, a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o zápůjčce, v níž se , právnická osoba, zavázal poskytnout žalovanému v hotovosti , částka, a žalovaný se zavázal , právnická osoba, vrátit zapůjčené peníze a zaplatit sjednané navýšení ve výši , částka, v 78 pravidelných týdenních splátkách po , částka, s poslední splátkou , datum, . Žalovaný potvrdil, že při podpisu smlouvy převzal celou zápůjčku v hotovosti. Před uzavřením smlouvy dle žádosti o spotřebitelský úvěr – zákaznické karty byly žalovaným poskytnuty informace o své osobě, o svém příjmu a výdajích a byla ověřena jeho totožnost, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný splatil , právnická osoba, pouze část jistiny zápůjčky ve výši , částka, a měl tak dlužit , právnická osoba, na jistině zápůjčky , částka, s příslušenstvím. Uvedená pohledávka , právnická osoba, za žalovaným byla i s příslušenstvím postoupena žalobkyni dle Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, , přičemž žalovanému byla tato skutečnost oznámena dopisem ze dne , datum, . Obsahem zákaznické karty vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně nikterak neověřil uvedené finanční údaje týkající běžných měsíčních výdajů (, částka, ), když nebyly žadatelem předloženy žádné listiny, toliko byly ověřeny příjmy předloženými výplatními páskami k tvrzeným příjmům , částka, . 5. Mezi , právnická osoba, a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o zápůjčce, v níž se , právnická osoba, zavázal poskytnout žalovanému v hotovosti , částka, a žalovaný se zavázal , právnická osoba, vrátit zapůjčené peníze a zaplatit sjednané navýšení ve výši , částka, ve 21 pravidelných měsíčních splátkách po , částka, s poslední splátkou , datum, . Žalovaný potvrdil, že při podpisu smlouvy převzal celou zápůjčku v hotovosti. Před uzavřením smlouvy dle žádosti o spotřebitelský úvěr – zákaznické karty byly žalovaným poskytnuty informace o své osobě, o svém příjmu a výdajích a byla ověřena jeho totožnost, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný splatil , právnická osoba, pouze dle tvrzení žalobkyně v žalobě celkem , částka, , tedy část jistiny zápůjčky a měl tak dlužit na jistině zápůjčky , částka, . Uvedená pohledávka , právnická osoba, za žalovaným byla i s příslušenstvím postoupena žalobkyni dle Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, , přičemž žalovanému byla tato skutečnost oznámena dopisem ze dne , datum, . Obsahem zákaznické karty vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně nikterak neověřil uvedené finanční údaje týkající běžných měsíčních výdajů (, částka, ), když nebyly žadatelem předloženy žádné listiny, toliko byly ověřeny příjmy předloženými výplatními páskami k tvrzeným příjmům , částka, .6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 10. Při hodnocení aktivity právní předchůdkyně žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalované, je třeba respektovat závěr Nejvyššího soudu učiněný v rozsudku ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 86 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Proto věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení spotřebitele o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje o příjmech, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně existuje i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva, a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , i Nejvyšší správní soud.11. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitelem, je třeba - i s ohledem na shora uvedené -dovodit, že k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédne i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru by věřitel nezasáhl pouze do zájmů spotřebitele, nýbrž by zjevně narušil veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (viz výše). Soud však zastává názor, že uvedené neznamená, že by byl povinen z úřední povinnosti zkoumat všechny skutečnosti, které by mohly mít za následek absolutní neplatnost právního úkonu. Soud sice musí zohlednit absolutní neplatnost, nikoli však vyhledávat důvody, které ji způsobují. Soud tedy k absolutní neplatnosti právního úkonu přihlíží z úřední povinnosti, avšak jen tehdy, jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví. Není-li konkrétní důvod absolutní neplatnosti v řízení tvrzen a ani jinak nevyjde najevo, není důvod, aby soud po takové okolnosti z vlastní iniciativy pátral a nahrazoval tak ve sporném řízení zákonem předpokládanou aktivitu účastníků řízení (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, nebo ze dne , datum, , sp. zn. , sp