125 C 26/2023-41 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku 26 000 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný dne , datum, uzavřel s žalobkyní jako zapůjčitelem ústně smlouvu o zápůjčce ve výši 26 000 Kč, přičemž téhož dne dluh písemně uznal. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit do , datum, , přes výzvu však ničeho nezaplatil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, přičemž z předložených listinných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.4. Dne , datum, převzal žalovaný od žalobkyně jako zápůjčku částku 26 000 Kč, jak bylo zjištěno z příjmového pokladního dokladu ze dne , datum, .5. Z listiny „uznání dluhu“ bylo zjištěno, že žalovaný dne , datum, písemně prohlásil, že uznává svůj dluh vůči žalobkyni ve výši 26 000 Kč představující poskytnutou zápůjčku s tím, že tuto částku vrátí žalobkyni nejpozději do , datum, .6. Přípisem ze dne , datum, odeslaným dne , datum, (výstup z informačního systému „PoštaOnline“) žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu ze smlouvy o zápůjčce ve výši 26 000 Kč.7. Ze shora uvedených skutkových zjištění soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně dne , datum, přenechala žalovanému peněžní prostředky ve výši 26 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do , datum, . Dne , datum, žalovaný písemně prohlásil, že uznává svůj dluh z důvodu zápůjčky ze dne , datum, ve výši 26 000 Kč. Přes výzvu žalobkyně žalovaný ničeho nezaplatil.8. Po právní stránce soud posoudil věc podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), neboť žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce, když žalobkyně přenechala žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Této své povinnosti však žalovaný nedostál, když nezaplatil 26 000 Kč. Žalovaný ve smyslu ustanovení § 2053 občanského zákoníku uznal svůj dluh co do důvodu a výše prohlášením učiněným v písemné formě a soud proto vycházel z vyvratitelné právní domněnky, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trval, když žalovaný netvrdil opak. Protože je žalovaný v prodlení s plněním svého peněžitého dluhu, vznikla mu podle § 1970 občanského zákoníku rovněž povinnost zaplatit úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.9. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná, a proto jí zcela vyhověl, přičemž uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 26 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení.10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu zcela úspěšná a má proto právo na plnou náhradu nákladů řízení. Přiznaná náhrada nákladů řízení žalobkyně činí 1 900 Kč a představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1 300 Kč a paušální náhradu hotových výdajů za dva úkony (výzva k plnění, sepis žaloby) po 300 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.11. Lhůty k plnění uložených povinností byly soudem stanoveny v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věty prvé o. s. ř.