18 C 398/2023-19 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobce se domáhal žalobou podanou dne [datum], aby z exekuce vedené pod sp. zn. 030 EX 42487/13 u Exekutorského úřadu Brno bylo vyloučeno motorové vozidlo shora označené. Uvedená věc byla exekutorem sepsána do soupisu dne [datum] na základě usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne 15. 7. 2009, č.j. 45 Nc 1945/2009-4, jímž byla nařízena exekuce na majetek povinného [jméno] [příjmení], narozeného [datum], bytem [adresa], uživatele předmětného motorového vozidla, a to prodejem movitých věcí, mezi které byla zahrnuta i věc shora označená. Podle žalobce však označená věc je v jeho vlastnictví, a to na základě kupní smlouvy ze dne [datum]. 2. Žalovaný s žalobou souhlasil a návrh uplatněný v žalobě uznal s tím, že ve smyslu § 150 o.s.ř. navrhl, aby soud nepřiznal žádnému z účastníku náhradu nákladů řízení, když žalovaný spor nevyvolal a ani se nijak nepodílel na způsobu vedení exekuce vůči povinnému. 3. Soud oba účastníky řízení vyzval, aby mu ve lhůtě 7 dnů sdělili, zda souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů, a to v souladu s § 115a o.s.ř. Výzva dále obsahovala doložku o tom, že pokud zůstane ve stanovené lhůtě bez vyjádření, bude mít soud za to, že účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Oba účastníci výzvu obdrželi dne [datum], žádný z účastníků ve stanovené lhůtě soudu nesdělil, že s rozhodnutím soudu ve věci bez nařízení jednání nesouhlasí; soud proto ve věci rozhodl na základě předložených listinných důkazů, aniž by nařizoval jednání. 4. Z kupní smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce jako kupující převzal dne [datum] [značka automobilu], [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno] Z osvědčení o registraci vozidla bylo zjištěno, že vozidlo [značka automobilu], [registrační značka] je od [datum] ve vlastnictví žalobce. 5. Z usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne 15. 7. 2009, č.j. 45 Nc 1945/2009-4, vyplývá, že byla nařízena exekuce na majetek povinného. Z výzvy k vydání vozidla je zřejmé, že při soupisu movitých věcí ze dne [datum] provedeném soudem pověřeným exekutorem bylo do soupisu zahrnuto mimo jiné pod uvedenou položkou motorové vozidlo [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno]. 6. Podle § 267 o.s.ř. za použití § 52 odst. 1 exek. řádu právo k věci, které nepřipouští výkon rozhodnutí (provedení exekuce), lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení věci z výkonu rozhodnutí (exekuce). 7. Soud zhodnotil všechny shora uvedené důkazy a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí vyhověl. Žalobci se podařilo prokázat, že předmětná věc je ve výlučném vlastnictví žalobce. Jeho tvrzení je podporováno obsahem předložených listinných důkazů, když soud nemá důvod těmto důkazům nevěřit, neboť jsou přesvědčivé a logicky na sebe navazují. Soud proto uzavřel, že předmětná movitá věci není ve vlastnictví povinného, a vyloučil ji tedy z exekuce. 8. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Výjimku z uvedeného pravidla představuje § 150 o.s.ř., umožňující soudu, aby ve výjimečných případech z důvodů hodných zvláštního zřetele účastníkům, kteří by jinak měli právo na náhradu nákladů řízení, tuto náhradu zcela nebo zčásti nepřiznat. Ustanovení § 150 o.s.ř. slouží k řešení situace, v níž je nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, obdržel náhradu nákladů, které při této činnosti účelně vynaložil. Rozhodnutí, v souladu, s nímž si ten, kdo v řízení uspěl, také ponese sám své náklady, se proto bude spravedlivým jevit především s ohledem na existenci okolností souvisejících s předprocesním stádiem sporu, s chováním účastníkům v tomto stádiu a s okolnostmi uplatnění nároku. (srov. nález Ústavního soudu č.j. I.ÚS 1030/08). 9. V posuzované věci se jedná o nárok žalobce vůči žalovanému z titulu vyloučení movité věci z exekuce, kdy žalovaný zahájení předmětného řízení nezavinil, neboť v nalézacím řízení vystupoval na straně žalující jako věřitel povinného. Uložení povinnosti žalovanému uhradit žalobci náklady řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku, by se tak jevilo jako zjevně neadekvátní a nepřiměřené zjištěné situaci dotčeného účastníka, to vše při zohlednění poměrů a možných důsledků ve sféře úspěšné protistrany.