20 C 253/2024-83 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne , datum, , zaplacení plnění z revolvingové úvěrové smlouvy ze dne , datum, , sjednané s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , a. s. Bez ohledu na další skutková tvrzení soud především žalobkyni vyzval k předložení chybějících důkazních návrhů – zejména úvěrové smlouvy. Podáním ze dne , datum, žalobkyně vzala žalobu zpět až na plnění dle I. výroku shora s tím, že smlouvu nemá k dispozici, nadále se domáhá jen rozdílu mezi postupně čerpaným a postupně uhrazeným plněním, tj. mezi , částka, a , částka, .2. Soud k projednání věci musel nařídit jednání, žalobkyně s jiným postupem nesouhlasila. K jednání se nedostavila žalovaná, neomluvila se, soud věc projednal v její nepřítomnosti. Soud přitom po žalované pátral a uspěl, podařilo se ji kontaktovat na tel. , tel. číslo, a pro doručování uvedla adresu jak v záhlaví shora, kde písemnost dne , datum, převzala do vlastních rukou.3. Žalovaná se zjevně řadí k početným osobám, které se mylně domnívají, že nedosažitelností své postavení mohou zlepšit. Ve skutečnosti se její pohledávky v důsledku toho zmnohonásobují o náklady exekučního vymáhání, jak se již stalo v šesti případech, kdy soud jen v letech 2020 až 2023 povolil šest exekucí pro jistiny v řádu nižších jednotek tisíc Kč.4. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. , spisová značka, ). V tomto řízení žalovaná (nikoliv vlastní zásluhou) mohla soudci jinou adresu pro doručování sdělit. I nadále je však oficiální doručovací adresou žalované v každém jiném řízení adresa dle registru obyvatel a z doručení na adresu faktického pobytu lze procesně vycházet pouze a jen tehdy, pokud takovou adresu vůbec soud z vlastní iniciativy zjistí, zkusí obesílat (což při ceně přes , částka, za každou takovou písemnost nelze považovat za samozřejmé) a dojde na ní k převzetí do vlastních rukou. Žalovaný by tedy měl zvážit, zda se chce i nadále před písemnostmi „skrývat“ za formální adresou, či zda se stane dosažitelným pro úřední korespondenci. Pro účely doručování přitom každý může vedle své adresy trvalého pobytu vůči ohlašovně (typicky obecní/městský úřad v místě trvalého pobytu) nahlásit i tzv. doručovací adresu (§ 10b zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel), pokud je odlišná. Taková adresa je pak zobrazena v každém výpisu z centrálního registru obyvatel pro všechny státní instituce. Její uvedení není na rozdíl od trvalého pobytu podmíněno doložením právního vztahu k nemovitosti. Nejspolehlivějším řešením (neboť ani doručovací adresa jak výše bohužel není v některých řízeních spolehlivým řešením) je však bezplatná datová schránka, do níž mají orgány veřejné moci povinnost doručovat a naopak zcela odpadá zájem na zjišťování bydliště adresáta (o které se případně zajímá až soudní exekutor v rámci vymáhání). Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne , datum, ). Ignorováním svých práv žalovaný (s největší pravděpodobností) nezískává žádnou reálnou výhodu a pouze se sám připravuje o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky, kterými lze podstatnou část soudy projednávaných nároků ze spotřebitelských závazků odrazit (neb jsou poměrně často relativně neplatnými), či přinejmenším ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí „zaplatit“ v nákladech následné exekuce). I když v tomto řízení o výsledku rozhodly skutečnosti, k nimž soud přihlíží z moci úřední, realita současné doby ukazuje, že i o tato práva by se měl každý spotřebitel starat aktivně.5. Podle § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) platí, že žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.6. Soud v důsledku zpětvzetí části žaloby I. výrokem tohoto rozsudku vyhověl a řízení v požadovaném rozsahu zastavil. Absence výslovného nesouhlasu žalované (a vážného důvodu) s tímto postupem nebylo třeba, neboť se nedostavila k jednání, kde takové právo mohla a případně měla realizovat, čímž se o toto právo připravila.7. Po skutkové stránce soud ohledně zbývající části předmětu řízení dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Postoupení pohledávky je dostatečně prokázáno již dopisem původního věřitele č. l. 30, byť byly předloženy i další důkazy. Výpisy z úvěrového účtu bylo prokázáno čerpání , částka, a splacení , částka, . Právní zástupce žalobkyně (kterého soud považuje za 100 % skrytého vlastníka žalobkyně) doložil dopisem (č. l. 64) vypracování i zaslání (č. l. 67) kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalované.8. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Soud vychází ohledně údajů o samotné výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu a z provedených výpisů (byť i ty jsou současně tvrzením věřitele), neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku (tedy zda již nebylo uhrazeno více) v řízení tížilo procesně pasivní žalovanou. Žalovaná se v rozsahu , částka, obohatila, má tak povinnost ve smyslu § 451 odst. 1 tehdy platného a účinného občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. vydat , částka, . Jelikož byla již tehdy v prodlení (byť z jiného domnělého důvodu – úvěrového závazku), má žalobkyně nárok i na úrok z prodlení, jehož sazba v době účinnosti nařízení vlády č. 142/1994 Sb. byla proměnlivá. Lhůtu k plnění soud dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. mírně prodloužil, neboť jde o ryze symbolické plnění a nic tomu nebrání.9. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení z větší části neúspěšná, soud by tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. měl přiznat k její tíži právo na úhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení žalovanému. Jelikož však z obsahu spisu nevyplývá, že by žalované nějaké účelně vynaložené náklady s tímto řízením vznikly, není žalobkyně povinna dle III. výroku hradit žalované ničeho.10. Dále je již výlučně na žalované, zda doručení tohoto rozsudku a z její strany nezasloužené navýšení zákonné třídenní lhůty k plnění pochopí jako příležitost uhradit pohledávku a předejít vzniku dalších nákladů (zejm. náhrada zastupování v exekučním řízení, odměna a náklady soudního exekutora), či nikoliv. Soudní exekutor již po povinné z úřední povinnosti a na náklady povinného pátrat musí a na rozdíl od soudu k tomu má čas mnoha let.