20 C 319/2023-84 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení plnění jak ve výrocích I. a II. shora z titulu smluv ze dne [datum] [číslo] dle kterých si žalovaný objednal pronájem zařízení [anonymizována tři slova] a dva set-top-boxy [anonymizována dvě slova] a po předčasném ukončení smluvního vztahu výpovědí žalobkyní pro nehrazení vyúčtování tato zařízení nevrátil a má tak zaplatit smluvní pokutu 4 850 Kč a 2x 4 000 Kč, dále nájemné dle faktur [číslo] (149 Kč) a [číslo] (92,58 Kč), přičemž v rozsahu 18,06 Kč vzala žalobu doplňujícím podáním ze dne [datum] zpět. Soud vyzval žalobkyni k prokázání skutečné ceny poskytnutých zařízení, což neučinila. 2. Podle § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) platí, že žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. 3. Soud v důsledku zpětvzetí části žaloby I. výrokem tohoto rozsudku vyhověl a řízení v požadovaném rozsahu zastavil. Výslovné absence vážného důvodu nesouhlasu žalovaného s tímto postupem nebylo třeba, neboť se (včas) nedostavil k prvnímu jednání, kde takové právo mohl uplatnit. 4. K projednání věci proto soud musel nařídit jednání, neboť žalobě nemohl bez dalšího vyhovět a s jiným postupem žalobkyně již v návrhu nesouhlasila. Taková situace je pro žalovaného a jeho logický zájem na nenavyšování nákladů řízení zjevně nepříznivá. Žalovaný však v tomto řízení (navzdory očekávání soudu, který se nejméně v 9 z 10 případů setkává se zcela pasivními účastníky, i když jsou dohledávání a prokazatelně seznámeni s písemnostmi od soudu) projevoval aktivitou. K jednání se žalovaný poprvé nedostavil, omluvil se s odkazem na nemoc a soud proto jednání odročil. K druhému jednání se žalovaný dostavil, začátek jednání však promeškal, neboť čekal před jinou jednací síní. Dostavil se po závěrečném návrhu žalobkyně, uvedl však, že proti žalobě nemá žádné námitky (i když mu soud zaslal výzvu, kterou vyzýval žalobkyni k doplnění žalobního návrhu), potvrdil, že tři zařízení doma má a žádal pouze o splátkový kalendář. 5. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Smlouvou č. l. 20 ze dne [datum] bylo prokázáno poskytnutí dvou zařízení pro příjem služby T-Mobile TV S bez závazku v kategorii [anonymizováno] se sjednáním smluvní pokuty 4 000 Kč při nevrácení zařízení do 30 dnů od skončení smluvního vztahu. Smlouvou č. l. 64 ze dne [datum] s protokolem č. l. 22 bylo prokázáno poskytnutí zařízení pro příjem služby„ pevný internet L bez závazku“ v kategorii [anonymizováno] s garancí připojení se sjednáním smluvní pokuty 4 850 Kč při nevrácení zařízení do 30 dnů od skončení smluvního vztahu. Byla doložena kopie občanského průkazu žalovaného [číslo]. Všeobecné podmínky č. l. 24, ceníky č. l. 54 a 73 a obchodní podmínky č. l. 53, 65 a 68 pro věc již další význam neměly, ceníky neobsahují nabídky prodeje předmětných zařízení, ale pouze jejich pronájem a instalaci. Z vyúčtování č. l. 27 až 33 vyplynulo vyúčtování nájemného 74,52 Kč a 170 Kč. Z dopisu č. l. 36 vyplynulo odstoupení od smluv na poskytování služeb internetu a TV ze dne [datum]. Z vyúčtování č. l. 35 vyplynulo vyúčtování tří smluvních pokut (2x 4 000 Kč a 4 850 Kč) se splatností [datum]. Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 37) vypracování i zaslání (č. l. 38) kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalovaného. 6. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Soud vychází ohledně údajů o samotné výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku (tedy zda již nebylo něco uhrazeno) v řízení tížilo žalovaného, ten však pouze projevil vůli závazek hradit. V řízení nebyl uplatněn takový nárok, který by podléhal pravomoci Českého telekomunikačního úřadu. Nájemné bylo uplatněno v rámci platně sjednaného spotřebitelského závazku nájmu ve smyslu § 2201 a násl. občanského zákoníku, smluvní pokuta byla platně sjednána dle § 2048 a násl. tamtéž. Žalovaný ve vztahu ke smluvní pokutě ničeho nenavrhl, soud neshledal ani důvody pro postup z úřední povinnosti, neboť cena poskytnutých zařízení nebyla sdělena a není vyloučeno, že se v řádech tisíců Kč skutečně pohybuje, i když lze nepochybně zakoupit set-top-box či router i v hodnotě od cca 1 tisíce Kč. Soud tak neměl důvod žalobě v plném rozsahu nevyhovět. Žalovaný je v prodlení s úhradou, proto soud mohl vyhovět i v rozsahu úroku z prodlení, a to s odkazem na § 1970 tamtéž, splatnost dle vyúčtování a sazbu, která je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 7. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. této přiznal k tíži žalovaného právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Zastavená část řízení je nepatrná a celkový poměr úspěchu a neúspěchu neovlivnila (§ 142 odst. 3 o. s. ř.). Vyúčtování č. l. 80 je zmatečné, požaduje odměnu za 5 úkonů právní služby a vyjmenovává pouze 4. Výše těchto nákladů v prvé řadě sestává ze tří mimosmluvních odměn dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po 300 Kč a tří paušálních částek náhrad hotových výdajů á 100 Kč ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci, se zasláním kvalifikované předžalobní výzvy a s podáním žalobního návrhu. Pokud se týká podřazení úkonů právních služeb v řízení pod § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., lze uvést toliko, že takováto podání naplňují beze zbytku všechna kritéria dle § 14b odst. 1 tamtéž, když žaloba je podávána na ustáleném vzoru, který se od své předlohy odlišuje jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohla být žaloba co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizována. Ostatně vzor je používán prakticky doslovně v desítkách dalších žalob stejného žalobce a právního zástupce jen u zdejšího soudu, když neměnný text s vyplněnými individualizovanými údaji lze vyplnit i proškolenou osobou bez právnického vzdělání, která formulářovou žalobou dále doplní o standardizované důkazní návrhy. Na tom nic nemění skutečnost, že se vzor zjevně sestává z modulových částí, použitých pro případy konkrétních nároků. Přitom se však pravidelně jedná o údaje nepřesné a neúplné, žalobkyni je třeba vyzývat k doplnění tvrzení, k předložení všech důkazů a podobně a je zcela očividné, že tyto návrhy nesepisuje advokát, ale dokonce ani konkrétní osoba, která by obsah a soulad s předkládanými dokumenty kontrolovala. V tomto případě tak soud musel odstraňovat nesoulad mezi požadovaným a účtovaným plněním, nesoulad mezi tvrzenými a předloženými smlouvami (nakonec byla předložena smlouva z jiného data, než uvádí návrh) a chybějící druhou smlouvu. 8. Za následné úkony po podání žalobního návrhu již náleží plná, mimosmluvní odměna. Ta sestává z mimosmluvní odměny dle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, 1 660 Kč a paušální částky náhrad hotových výdajů á 300 Kč ve smyslu § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s účastí při jednání dne [datum], které nepřesáhlo dvě hodiny trvání. Za účast na jednání dne [datum], které se nekonalo, ale právní zástupkyně se k němu dostavila, neboť soud omluvu neobdržel dříve, než se spisem těsně před tímto jednáním, náleží náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 2 tamtéž, tedy 830 Kč. Za doplňující podání č. l. 50 ze dne [datum] náhrada nepřísluší, neboť nejde o účelně vynaložený úkon. Jednak byla potřeba tohoto podání vynucena chybami, obsaženými ve formulářovém návrhu, jednak absencí klíčového důkazu, který byl doslán a jednak v něm chybí to, co soud požadoval objasnit – skutečnou cenu poskytnutých zařízení, které zpravidla nejsou volně prodejné na trhu, než na bazarech jako použité, či nevyužité. 9. Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč. Náhrada nákladů řízení je dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek. 10. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť žalovaný již od žalobkyně již dvěma exekucím čelí (pro jistiny pouhých 1 061,42 Kč a 2 290,93 Kč na základě dvou různých rozhodnutí ČTÚ) je a jedná se o relativně vysoké plnění, u kterého nelze očekávat jednorázové splnění, zejména s přihlédnutím k tomu, že trvá inflační a uprchlická krize. Je tedy více než zřejmé, že ani případným obratem zahájeným exekučním řízením po nesplnění platební povinnosti po uplynutí krátké lhůty k plnění by žalobkyně zřejmě dřívějšího uspokojení své