24 C 143/2023-47 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, domáhala částky , částka, s příslušenstvím po žalovaném. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný pro ni pracoval jako řidič silničních motorových vozidel na základě pracovní smlouvy ze dne , datum, , a to až do , datum, , kdy byl pracovní poměr ukončen okamžitým zrušením ze strany žalobkyně. Žalovaný dluží žalobkyni částku , částka, za nevrácené části stejnokroje, a to v souladu s ujednáním v pracovní smlouvě v článku VI pod bodem , právnická osoba, , dále je žalovaný povinen vrátit žalobkyni částku , částka, , kterou mu žalobkyně poskytla jako zápůjčku na úhradu dopravně psychologického vyšetření a prohlídku, a to podle článku VI. odst. 8 pracovní smlouvy. Dále si žalobkyně nárokuje částku , částka, představující nezaplacené nájemné a služby spojené s užíváním předmětu nájmu dle Dohody o ubytování, a také částku , částka, představující náklady na zdokonalování odborné způsobilosti řidičů a přezkoušení, které jsou nezbytné pro získání průkazu profesní způsobilosti řidiče. Žalovaná dne , datum, uzavřel se žalobkyní Dohodu o uznání dluhu a narovnání, v níž se zavázal uhradit závazek ve výši , částka, srážkami ze mzdy a dále splátkami po , částka, měsíčně. S ohledem na provedenou srážku ze mzdy ve výši , částka, ze dne , datum, a ohledem na to, že žalovaný neuhradil žádné splátky, zbývá k úhradě , částka, .Opatrovník žalovaného se k žalobě vyjádřil tak, že uplatněný nárok neuznává a žádná tvrzení nečiní nespornými. Pokud jde o uznání dluhu žalovaným, odkázal na rozsudek NS ČR sp. zn. , spisová značka, , podle něhož uznání závazku k náhradě škody není samostatným zavazovacím důvodem a ani se jím nezakládá domněnka o existenci dluhu v době uznání.Provedeným dokazováním byl zjištěn následující skutkový stav.Žalovaný pracoval pro žalobkyni od , datum, jako řidič silničních motorových vozidel, na základě pracovní smlouvy ze dne , datum, . V pracovní smlouvě v čl. VI. pod bodem , právnická osoba, . bylo ujednáno, že v případě skončení pracovního poměru zaměstnanec nevrací osobní ochranné pomůcky a stejnokrojové součásti, které obdržel od zaměstnavatele, ale výstrojní součásti si ponechá a podle délky vynášecí doby uhradí adekvátní část nákladů, resp. ceny, vynaložené na jejich zakoupení; úhrada této adekvátní části nákladů je splatná ke dni skončení pracovního poměru. V pracovní smlouvě v čl. VI pod bodem 8 bylo sjednáno, že zaměstnanec je povinen zaměstnavateli částku vynaloženou zaměstnavatelem za dopravně psychologické vyšetření zaměstnance zaplatit, pokud dojde ke skončení pracovního poměru z jiných důvodů, než pro odchod do důchodu či ze zdravotních důvodů. V čl. VI pod bodem 10 pracovní smlouvy bylo sjednáno, že zaměstnanec je povinen uhradit zaměstnavateli částku rovnající se nákladům na zdokonalování odborné způsobilosti řidičů a přezkoušení ve výši , částka, , pokud jeho pracovní poměr skončí dříve než dva roky po jeho vzniku. V čl. VI. pod bodem 11 pracovní smlouvy bylo sjednáno., že zaměstnanec je povinen uhradit zaměstnavateli náklady na ubytování, které mu zaměstnavatel poskytl po dobu prvních 6 měsíců trvání pracovního poměru, v případě, že zaměstnanec nesetrvá v pracovním poměru nejméně 2 roky (viz pracovní smlouva ze dne , datum, ).Pracovní poměr žalovaného byl ukončen jeho okamžitým zrušením ze strany zaměstnavatele učiněným dopisem ze dne , datum, , který žalovaný převzal osobně téhož dne (viz dopis ze dne , datum, ).Žalovaný dne , datum, uznal dluh vůči žalobkyni v celkové výši , částka, sestávající z částky , částka, jako adekvátní část nákladů na výstrojní stejnokrojové součásti, z částky , částka, za dopravně psychologické vyšetření, z částky , částka, za úhradu vstupní lékařské prohlídky, z částky , částka, představující náklady za ubytování a z částky , částka, představující náklady za kurz autoškoly a vstupní školení zdokonalování odborné způsobilosti, žalovaný a žalobkyně si sjednali, že na úhradu dluhů žalobkyně provede srážky z příjmu žalovaného a ve zbývajícím rozsahu žalovaný dluh uhradí formou splátek po , částka, měsíčně, počínaje březnem 2023, pro případ nezaplacení i jen jedné splátky byla sjednána splatnost celého zbývajícího dluhu dnem následujícím po dni splatnosti příslušné neuhrazené splátky (viz „Uznání dluhu a dohoda o úhradě“ ze dne , datum, ).Dopisem ze dne , datum, vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu ve výši , částka, do 7 dnů od jeho doručení, dopis byl podán na poště dne , datum, (viz předžalobní výzva ze dne , datum, , podací lístek ze dne 30. 5. 203).S ohledem na státní příslušnost žalovaného se soud nejprve zabýval otázkou pravomoci a dopěl k závěru, že v souladu s ust. čl. 51 odst. 1 Smlouvy ČR s Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech uveřejněné pod č. 123/2002 Sb. m. s. je pravomoc soudu v ČR dána.Právně soud věc posoudil podle zákoníku práce č. 262/2006 Sb. (dále jen zák. práce), a subsidiárně podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.Podle ust. § 4 zák. práce pracovněprávní vztahy se řídí tímto zákonem; nelze-li použít tento zákon, řídí se občanským zákoníkem, a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů.Podle ustanovení § 2053 občanského zákoníku uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.Právně soud věc posoudil podle citovaných zákonných ustanovení a ve spojení s judikaturou dopadající na projednávanou věc, zejm. rozhodnutí NS ČR sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, ) a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je po právu, když žalovaný uznal vůči žalobkyni závazky v celkové výši , částka, , z toho však bylo uhrazeno pouze , částka, formou srážky ze mzdy a ve zbývající části dluhu žalovaný nedodržel dohodu o splátkách a celý dluh ve výši , částka, se tak stal splatným dnem , datum, . Proto soud žalobě vyhověl.Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od , datum, .O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 511, Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka , částka, za jeden úkon dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky, a cestovní náhrady ve výši , částka, (za cestu ze Slaného do Teplic a zpět).Opatrovník žalovaného se výslovně vzdal nároku na odměnu a úhradu hotových výdajů a státu tak nevznikly žádné náklady řízení, proto bylo rozhodnuto, že státu se náhrada nákladů řízení nepřiznává.