27 C 217/2025-52 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 5. 8. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost vydat žalobkyni ve výroku I. rozsudku uvedené měřící zařízení, které je ve vlastnictví žalobkyně, ale její opakované pokusy o demontáž měřícího zařízení z odběrného místa zůstaly bezúspěšné.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, když se oba účastníci k výzvě soudu učiněné dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. k uvedenému postupu nevyjádřili.Soud tedy posoudil předložené listinné důkazy a tvrzení žalobkyně a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Do místa spotřeby č. , hodnota, na adrese , adresa, , , adresa, , bylo namontováno měřící zařízení žalobkyně typ , Anonymizováno, , výrobní číslo , hodnota, . Žalobkyně učinila ve dnech 24. 2. 2025, 10. 3. 2025 a 27. 3. 2025 neúspěšné pokusy o demontáž měřidla, které je umístěno v bytě č. , hodnota, na shora uvedené adrese. Žalobkyně oznámila žalovanému, že ke dni 25. 4. 2025 ukončí dodávky plynu do shora uvedeného odběrného místa a že v odběrném místě dojde dne 13. 5. 2025 v čase od 9:00 do 11:00 k demontáži měřícího zařízení. Žalovaný přesto nebyl v uvedený čas v místě odběrného místa přítomen a k demontáži tak opět nedošlo. Žalobkyně zaslala dne 15. 7. 2025 žalovanému Předžalobní výzvu k součinnosti, kterou zástupce žalobkyně vyzval žalovaného ke zpřístupnění plynoměru, za účelem demontáže plynoměru a upozornil jej, že nebude-li součinnost poskytnuta do 7 dnů od zaslání výzvy, bude se žalobkyně domáhat vydání měřícího zařízení žalobou u soudu. Žalovaný však na výzvu žalobkyně nereagoval.Podle § 1040 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. Podle § 1041 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se domáhá, aby mu věc byla vydána, musí ji popsat takovými znaky, kterými se rozeznává od jiných věcí téhož druhu.Po posouzení závěru o skutkovém stavu podle citovaných ustanovení občanského zákoníku, dospěl soud k závěru, že žalovaný neprávem zadržuje měřící zařízení žalobkyně, a proto uložil žalovanému povinnost vydat žalobkyni předmětné měřící zařízení.O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu úspěšná, a tudíž má právo na náhradu svých nákladů řízení. Přiznaná náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem zahrnujících odměnu advokáta ve výši 6 900 Kč (3 x 2 300 Kč) určenou dle § 9 odst. 1 ve spojení s § 7 bodem 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., tři režijní paušály po 450 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění a podání žaloby) přiznané dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 1 732,50 Kč přiznanou dle § 137 odst. 3 o. s. ř.Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, uložil soud žalovanému zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.