Okresní soud v Teplicích 19 C 55/2026-31 – Osvojení
Okresní soud v Teplicích · 21. 7. 2026
Aplikovaná ustanovení
Související právní otázky
O co šlo
Návrh na osvojení zletilého
Osvojitel se svým návrhem doručeným zdejšímu soudu dne 6. 3. 2026 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud rozhodl o osvojení zletilé osvojenky osvojitelem. Svůj návrh odůvodnil tím, že mezi nimi existuje dlouhodobý vztah obdobný vztahu rodiče a dítěte. Osvojitel o osvojenku pečuje od roku 1996, kdy začal žít s její matkou v jedné domácnosti. S matkou osvojenky uzavřel osvojitel v roce 1999 manželství. Osvojitel se od počátku vztahu s matkou osvojenky podílel na její výchově, materiálním zabezpečením a citovém zázemí.2. Osvojenka s osvojením souhlasila a k návrhu osvojitele se připojila.3. Soud ve věci nařídil jednání.4. Z provedeného dokazování učinil následující skutková zjištění.5. Z rodného listu osvojenky bylo zjištěno, že se narodila dne , Datum narození osvojenkyně A, jako dcera rodičů , jméno FO, , narozeného , datum, a , jméno FO, , narozené , Datum narození osvojenkyně B, .6. Z oddacího listu , právnická osoba, , adresa, vystaveného dne , datum, soud zjistil, že osvojitel a matka osvojenky uzavřeli manželství dne , datum, .7. Z čestného prohlášení , jméno FO, , narozeného , datum, ze dne 1. 6. 2026 bylo zjištěno, že souhlasí s osvojením osvojenky osvojitelem.8. Z výslechu osvojenky bylo zjištěno, že s osvojitelem žije ve společné domácnosti v podstatě od svého narození, jiného otce nezná. Celý život ho oslovuje ,,tati‘‘. Má ještě bratra a vždy jí mrzelo, že se jmenují každý jinak. Svého biologického otce sice zná, ale viděla ho pouze několikrát za svůj život. Nemá k němu žádný vztah, není s ním v kontaktu. Přeje si, aby došlo k jejímu osvojení osvojitelem.9. Z výslechu osvojitele soud zjistil, že žije s matkou osvojenky a tuto vychovává od jejích 8 měsíců. Považuje jí za svoji dceru. Osvojenka vychází dobře i s jeho vlastními dětmi. Nejprve žili ve společné domácnosti, a i poté, co se ze společné domácnosti osvojenka odstěhovala, fungují jako běžná rodina, vzájemně se podporují a navštěvují.10. Z výslechu manželky osvojitele bylo zjištěno, že tato je matkou osvojenky. Osvojitel se o její dceru vždy staral jako otec, a to od jejích 8 měsíců věku. Přeje si, aby si manžel její dceru osvojil.11. Ze shora uvedených skutkových zjištění soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Osvojenka se narodila , Datum narození osvojenkyně A, jako dcera rodičů , jméno FO, , narozeného , datum, a , jméno FO, , narozené , Datum narození osvojenkyně B, . Dne 11. 9. 1999 osvojitel a matka osvojenky uzavřeli manželství, když spolu již od roku 1996 žili ve společné domácnosti. Osvojitel pečoval o osvojenku zhruba od 8 měsíců jejího věku. Společně fungují jako rodina a mají vřelý vztah. Otec osvojenky o ni neprojevoval jakýkoliv zájem, osvojenka jej sice zná, ale nejsou v žádném kontaktu. Viděla ho párkrát v životě. Manželka osvojitele, která je matkou osvojenky, s osvojením souhlasí.12. Podle § 847 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), zletilého lze osvojit, jestliže c) osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti nebo d) osvojitel hodlá osvojit dítě svého manžela.13. Podle § 847 odst. 2 občanského zákoníku zletilého nelze osvojit, jestliže by to bylo v rozporu s odůvodněným zájmem jeho pokrevních rodičů.14. Zjištěný skutkový stav soud posoudil zejména podle citovaných zákonných ustanovení, a dospěl k závěru, že návrhu lze vyhovět, když podmínky osvojení podle ustanovení § 847 odst. 1 písm. c), písm. d) občanského zákoníku jsou splněny, neboť osvojitel je manželem matky osvojenky a rovněž o ni pečoval již v době její nezletilosti. Osvojení není v rozporu se zájmy rodičů osvojenky, přičemž matka osvojenky i otec osvojenky s osvojením souhlasí (§ 809, § 847 odst. 3 občanského zákoníku). Proto soud prohlásil , Jméno osvojenkyně A, osvojenkou osvojitele s tím, že osvojitel bude v knize narození zapsán jako otec osvojenky namísto jejího otce , jméno FO, (výrok I. a II. rozsudku).15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku, když účastníci se práva na náhradu nákladů řízení vzdali.