20 C 373/2025-56 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne 9. 12. 2025, vydání rozsudku, kterým by bylo žalovanému uloženo vydat shora uvedený plynoměr, umístěný ve shora označeném domě třetí osoby, kdy po jeho montáži v dalším období žalobkyně od distributora plynu ke dni 26. 8. 2025 obdržela žádost o demontáž plynoměru s tím, že jinak bude docházet k neoprávněnému odběru bez uzavřené smlouvy. V tomto případě má žalobkyně jako provozovatel distribuční soustavy právo omezit nebo přerušit v nezbytném rozsahu distribuci plynu, čehož lze technicky docílit jen demontáží měřicího (ač neustále používá nesprávný výraz „měřící“) zařízení. Žalovaný však přes opakované pokusy neumožnil distributorovi plynu ani žalobkyni provést v odběrném místě demontáž měřicího zařízení.2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, když žalobkyni mohl soud plně vyhovět a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní, nevyjádřil se, i když po něm soud pátral (k čemuž nebyl povinen) a obeslal jej i na zjištěnou emailovou adresu , e-mail, . Na adrese evidenční adrese mu bylo doručeno náhradním způsobem a obálka se poté vrátila soudu. Neúspěšný byl i pokus o dovolání se žalovanému na tel. , tel. číslo, .3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených listinných důkazů k následujícím závěrům. Byla doložena žádost o přerušení dodávky plynu v předmětném odběrném místě ze dne 26. 8. 2025, dle které byl žalovaný v daném odběrném místě odběratelem plynu dle smlouvy s , právnická osoba, . Byla doložena výzva žalovanému ke zpřístupnění objektu za účelem demontáže plynoměru ze dne 29. 8. 2025 (č. l. 9) s archem podaných zásilek č. l. 10 a dodejkou č. l. 11 (vhozem). Byla doložena výzva žalovanému ke zpřístupnění objektu za účelem demontáže plynoměru ze dne 22. 10. 2025 (č. l. 12) s archem podaných zásilek č. l. 13 a výpisem pohybu zásilky č. l. 14. Protokolem č. l. 4 je prokázán neúspěšný pokus o demontáž plynoměru ze dne 1. 7. 2025 a zanechání písemné výzvy na kovové brance. Detail zanechané výzvy je vyfocen na č. l. 43. Protokolem č. l. 6 je prokázán neúspěšný pokus o demontáž plynoměru ze dne 29. 7. 2025 a zanechání písemné výzvy na kovové brance. Detail zanechané výzvy je vyfocen na č. l. 39. Protokolem č. l. 15 je prokázán neúspěšný pokus o demontáž plynoměru ze dne 11. 11. 2025 a zanechání písemné výzvy v poštovní schránce. Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 17 a 18) vypracování i zaslání (č. l. 20 a 21) kvalifikované předžalobní výzvy ze dne 26. 11. 2025 ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalovaného (odběrné místo, duplicitně na adrese , adresa, ) s obsahem požadavku na dohodu termínu demontáže. Z registru obyvatel č. , tel. číslo, . 45 vyplývá, že žalovaný od ledna 2025 pouze evidenční bydliště v , Anonymizováno, . Dle Okresní správy sociálního zabezpečení , adresa, již nepodniká (č. l. 50). Z veřejně dostupné části katastru nemovitostí vyplývá, že ke dni rozhodnutí soudu je označená nemovitost ve vlastnictví , tituly před jménem, , jméno FO, . Byl doložen řád provozovatele distribuční soustavy (č. l. 22).4. Po právní stránce soud nárok posoudil následujícím způsobem. Žalobkyně má vůči žalovanému právo na vydání měřicího zařízení, které je jejím vlastnictvím, a je umístěno v odběrném místě. Informace o odběrné smlouvě, sjednané žalovaným, vyplývá z hlášení prodejce plynu, i když smlouvu samotnou žalobkyně (ani soud) k dispozici nemá. Žalobce byl požádán obchodníkem s plynem, aby ukončil, příp. přerušil dodávku plynu do odběrného místa podle § 119 a § 120 odst. 1 vyhlášky č. 349/2015 Sb., o pravidlech trhu s plynem. Jelikož nebylo možno ukončení nebo přerušení dodávky dosáhnout bez demontáže měřicího zařízení (plynoměr je na oploceném pozemku domu/restaurace), byl žalovaný opakovaně vyzýván, aby umožnil žalobkyni přístup k měřicímu zařízení a jeho demontáži, přičemž tuto povinnost ukládá žalovanému § 71 odst. 6 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona v platném znění („Zákazníci, provozovatelé zásobníků plynu a provozovatelé distribučních soustav jsou povinni umožnit provozovateli přepravní soustavy, provozovateli distribuční soustavy nebo výrobci plynu, který odběrné nebo předávací místo měřicím zařízením vybavil, přístup k měřicímu zařízení za účelem provedení kontroly, odečtu, údržby, výměny či odebrání měřicího zařízení.“). Nejpozději od 28. 8. 2025 je případný odběr plynu a distribuce plynu do odběrného místa kvalifikován jako neoprávněný podle § 74 odst. 1, písm. a), b) a podle § 74 odst. 3 písm. a), d) tamtéž. Žalovaný by si měl zavčasu uvědomit, že neoprávněný odběr může zakládat odpovědnost za přestupek a v případě dosažení výše škody částkou 10 000 Kč i úmyslný přečin krádeže dle § 205 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. V tomto případě má žalobkyně právo podle § 59 odst. 1 písm. j), bod 6. tamtéž na omezení nebo přerušení distribuce plynu, čehož lze dosáhnout technicky pouze demontáží měřicího zařízení. Břemeno tvrzení a dokazování případné existence smlouvy o sdružené dodávce zemního plynu spotřebiteli v daném odběrném místě tížilo procesně pasivního žalovaného.5. Podle § 1040 odst. 1 občanského zákoníku se vlastník věci může domáhat vydání věci na tom, kdo mu ji neprávem zadržuje. Z výše odkazovaných zákonných ustanovení vyplývá, že v případě neoprávněné distribuce, příp. odběru plynu vzniká odběrateli povinnost vydat měřicí zařízení na výzvu jeho vlastníka, kterým je v dané věci žalobkyně. Jelikož tak žalovaný neučinil, je podaná žaloba po právu a soud jí v plném rozsahu vyhověl. Pokud žalovanému soud uložil povinnost zařízení vydat, přirozeně to neznamená, že by se měl o demontáž pokoušet sám, neboť jde o aktivní rozvod zemního plynu a hrozilo by závažné ohrožení života a zdraví osob v celém domě a jeho okolí, ale měl by toliko umožnit demontáž pověřeným pracovníkem žalobce - zpřístupněním odběrného místa, aby ten demontáž mohl provést odborně a bezpečně.6. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. této přiznal k tíži žalovaného právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Celková výše těchto nákladů pak sestává ze tří mimosmluvních odměn dle § 7 a § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po 2 300 Kč a tří paušálních částek náhrad hotových výdajů á 450,- Kč ve smyslu § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci, s vypracováním a zasláním kvalifikované předžalobní výzvy a s podáním žalobního návrhu. Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč. Náhrada nákladů řízení je dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek.7. O lhůtách k plnění soud rozhodl u výroku I dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., neboť realizaci demontáže není důvod odkládat. Ohledně nákladového výroku pak soud rozhodl shodně, když žalovaný je nekontaktní a pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce splátkový kalendář tak nebyl shledán žádný mimořádný důvod. Žalovaný se pravděpodobně „nepříjemným“ povinnostem vyhýbá aktivně, nelze tak očekávat, že bude plnit dobrovolně. Ostatně čelí exekucím i pro částky výrazně nižší.