13 C 107/2017-47 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 20. 10. 2017 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 75 000 Kč z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Žalobu odůvodnil tím, že v roce 2016 uzavřel s matkou žalované [příjmení] [jméno] [celé jméno žalované] smlouvy o svěřenecké správě, jejichž předmětem byla úschova finančních částek určených na přímě i nepřímé náklady na postoupení nájemní smlouvy k bytu [číslo] na adrese [adresa]. V těchto smlouvách bylo ujednáno, že pokud nedojde k realizaci předmětu těchto smluv ve stanoveném termínu, vznikne žalobci nárok na vrácení poskytnutých finančních prostředků. V souvislosti s realizací těchto smluv bylo žalobci [příjmení] [jméno] [celé jméno žalované] sděleno, že je nutné k realizaci postoupení nájemní smlouvy doplatit částku 75 000 Kč s tím, že tuto částku má zaplatit žalované. Žalobce proto žalované tuto částku dne 12. 1. 2017 v [obec] v obchodním centru [anonymizováno] předal a žalovaná mu převzetí této částky potvrdila příjmovým pokladním dokladem. K realizaci předmětu smluv uzavřených mezi žalobcem a Ing. [jméno] [celé jméno žalované] nedošlo a žalobci tak vzniklo právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 75 000 Kč od žalované. 2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že ve věci není pasivně legitimována. Nezpochybnila, že skutečně dne 12. 1. 2017 od žalobce v [obec] částku 75 000 Kč proti jí podepsanému příjmovému pokladnímu dokladu převzala, nicméně tvrdila, že nebyla v žádném smluvním vztahu se žalobcem a byla pouze vyslána svojí matkou [příjmení] [jméno] [celé jméno žalované] k převzetí peněz. Tyto následně své matce předala, přičemž žalobce si musel být vědom toho, že žalovaná ve věci působí pouze jako posel své matky a žalobce má smluvní vztah pouze s její matkou. 3. Soud provedl dokazování svědeckou výpovědí Ing. [jméno] [celé jméno žalované], zprávou Policie ČR, krajského ředitelství Jihomoravského kraje, smlouvou mezi žalobcem a Ing. [jméno] [celé jméno žalované] ze dne 4. 2. 2016 označenou jako smlouva inominátní o svěřenecké správě, příjmovým pokladním dokladem z 12. 1. 2017 a výzvou žalobce adresovanou žalované zaslanou jí před zahájením řízení včetně podacího lístku. 4. Mezi účastníky je nesporné, že žalovaná převzala od žalobce proti jí podepsanému příjmovému pokladnímu dokladu v [obec] dne 12. 1. 2017 částku 75 000 Kč v souvislosti s podnikatelskou činností její matky [příjmení] [jméno] [celé jméno žalované] a smlouvou její matky se žalobcem. [příjmení] zůstalo, zda v této souvislosti vzniklo žalované na úkor žalobce bezdůvodné obohacení, a zda je tak žalovaná ve věci pasivně legitimována. 5. Podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2995 občanského zákoníku vedlo-li plnění k obohacení třetí osoby, vydá je ochuzenému, jen pokud byl ochuzený k plnění přiveden lstí, donucen hrozbou či zneužitím závislosti nebo pokud nebyl svéprávný. 6. V projednávané věci je i z tvrzení žalobce a smlouvy uzavřené mezi žalobcem a matkou žalované [příjmení] [jméno] [celé jméno žalované] zřejmé, že předmětná platba částky 75 000 Kč souvisela se smluvním vztahem mezi žalobcem a Ing. [celé jméno žalované] týkajícím se realizace postoupení nájemní smlouvy k bytu [číslo] na adrese [adresa]. Mezi žalobcem a žalovanou žádný smluvní vztah neexistoval a soud nemá důvod nevěřit tvrzení svědkyně [příjmení] [jméno] [celé jméno žalované], že žalovaná s jejím podnikáním v oboru realitní činnosti neměla nic společného, při převzetí sporné částky od žalobce figurovala pouze jako posel a převzatou finanční hotovost od žalobce jí následně předala. I z tvrzení samotného žalobce přitom vyplývá, že si byl při předání peněz žalované vědom toho, že se jedná o platbu související s jeho smluvním vztahem s její matkou a zamýšleným převodem nájemní smlouvy k bytu [číslo] na adrese [adresa], a skutečným příjemcem předaných peněz je matka žalované. Tomuto vědomí žalobce rovněž nasvědčuje, že dle zprávy shora uvedené součásti Policie ČR, o jejíž správnosti soud nepochybuje, nárokuje žalobce v šetření vedeném na základě jeho oznámení proti Ing. [jméno] [celé jméno žalované] pro podezření ze spáchání trestného činu zpronevěry dle § 206 odst. 1,5 písm. a/ trestního zákoníku vrácení sporné částky jemu jako poškozenému. Je proto zřejmé, že žalovaná se v souvislosti s předmětnou věcí nikterak neobohatila a úmyslem účastníků při předání sporné částky žalované bylo pouze její doručení Ing. [jméno] [celé jméno žalované] za účelem realizace smluvního ujednání mezi žalobcem a Ing. [celé jméno žalované]. Sporná částka tak nebyla majetkovým prospěchem získaným žalovanou na úkor žalobce a nemůže proto být dána povinnost žalované k vydání bezdůvodného obohacení žalobci dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku. Zbývá proto posoudit, zda je dána povinnost žalované k vydání obohacení vzniklého třetí osobě, v tomto případu její matce, dle § 2995 občanského zákoníku. 7. V této souvislosti žalobce netvrdil, a nevyplývá ani z žádného důkazu provedeného v řízení, že by žalobce k předání peněz žalované byl přiveden lstí žalované, donucen její hrozbou nebo byla zneužita jeho závislost na žalované nebo nesvéprávnost. Nemůže tak být dána ani povinnost žalované k vydání bezdůvodného obohacení vzniklého třetí osobě a soud proto žalobu ve věci samé jako nedůvodnou zamítl. 8. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve věci plně úspěšné žalované. Tyto náklady představují náklady právního zastoupení advokátem, a to odměny advokáta ve výši 16 400 Kč za 4 hlavní úkony po 4 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, další porada s klientem přesahující jednu hodinu a účast na dvou jednáních soudu) dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění platném ke dni zahájení řízení, čtyři paušální náhrady po 300 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky, náhrada za ztrátu času advokáta ve výši 8x 100 Kč dle § 14 odst. 3 téže vyhlášky, 21% DPH o odměny a náhrad ve výši 3 864 Kč, neboť zástupce žalované osvědčením o registraci plátce DPH prokázal, že je plátcem této daně, a náhrady za použití vlastního vozidla advokáta ke dvěma jednáním soudu dne 11.1.2018 a 30. 1. 2018 [obec] – [obec] a zpět vozidlem BMW 435i v celkové výši 1 142 Kč (každá z jízd 571 Kč za 90 km při paušální náhradě 4 Kč za 1 km dle § 1 písm. b/ vyhl. č. 463/2017 Sb., průměrné normované spotřebě vozidla 7,7 l na 100 km a ceně benzinu 95 oktanů 30,50 Kč za 1 litr dle § 4 písm. a/ téže vyhlášky. Požadovanou DPH z náhrady za použití vozidla nemohl soud žalované přiznat, neboť tato náhrada není předmětem této daně dle § 2 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty v platném znění ani zdanitelným plněním ve smyslu § 2 odst. 2 stejného zákona a uplatněný nárok tak nemá oporu v platném hmotném právu.