12 C 237/2019-71 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobou ze dne 17. 9. 2019 ve znění jejího následného doplnění se žalobci domáhají určení, že jsou zákonnými dědici po zemřelém [celé jméno žalobce], [datum narození], naposledy bytem [obec a číslo]. Tato žaloba byla žalobci podána na základě usnesení Okresního soudu v Třebíči ze dne 2. 7. 2019, č.j. 19 D 602/2015-174. V průběhu dědického řízení došlo mezi jeho účastníky ke sporu o dědické právo, neboť žalobci tvrdí, že jsou dědici zůstavitele ze zákonné dědické posloupnosti jako osoby, které žily se zůstavitelem ve společné domácnosti a které o společnou domácnost nejméně 1 rok před jeho úmrtím pečovaly. 2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila s odůvodněním, že péče žalobců o zemřelého [celé jméno žalobce] spadala do kategorie občanské výpomoci a nesplňovala podmínky nutné ke vzniku společné domácnosti, přičemž ani délka pobytu žalobců v domě zůstavitele nepřesáhla dobu jednoho roku. 3. Soud ve věci provedl dokazování zejména sdělením starosty [obec] [jméno] [příjmení], [jméno] a [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], sdělením JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 17. 6. 2013, výpisem z Centrální evidence exekucí, smlouvou o nájmu ze 1. 6. 2016, obsahem připojených spisů 4 C 89/2016, a 19 D 602/2015, účastnickou výpovědí žalobců, výslechem svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] a [jméno] [příjmení]. 4. Po zhodnocení všech shora uvedených důkazů v jejich vzájemné souvislosti učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci: U Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 19 D 602/2015 je vedeno dědické řízení po [celé jméno žalobce], [datum narození], bytem [obec a číslo], zemř. dne 20. 4. 2015. Původně se žalobce a) [celé jméno žalobce] v tomto řízení domáhal dědictví po zůstaviteli jako jeho závětní dědic, což žalovaná zpochybnila. V navazujícím pravomocně skončeném sporném řízení u OS v Třebíči pod sp. zn. 4 C 89/2016 o určení, že je žalobce a) závětním dědicem, byla jeho žaloba pravomocně zamítnuta z důvodu, že poslední vůle zůstavitele nesplňuje zákonné formální náležitosti závěti. Následně pak své nároky po zůstaviteli žalobci uplatnili v dědickém řízení z titulu své zákonné dědické posloupnosti s tím, že se zůstavitelem sdíleli déle než jeden rok před jeho úmrtím společnou domácnost, což žalovaná zpochybnila a na základě uvedeného bylo žalobcům soudním komisařem usnesením ze dne 2. 7. 2019 (PM dne 19. 7. 2019) uloženo, aby do dvou měsíců od právní moci usnesení podali u Okresního soudu v Třebíči proti zákonné dědičce (žalované) žalobu na určení, že jsou dědici. 5. Z výslechu žalobců a svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], sdělení [jméno] [příjmení] i obsahu soudem provedeného dokazování ve věci sp. zn. [spisová značka] zcela jednoznačně vyplynulo, že oba žalobci měli s Antonínem Böhmem dlouhodobě velmi dobrý vztah a nejméně po dobu 2 let před jeho úmrtím s ním žili ve společné domácnosti, spolu se svojí matkou se o něj starali, obstarávali mu jak běžnou údržbu domu, tak jídlo a ošacení a pečovali o něj i po jeho propuštění z LDN v Moravských Budějovicích od 26. 9. 2014 (kde se léčil po mozkové mrtvici), a to až do jeho smrti dne 20. 4. 2015. Synové žalované [jméno] a [jméno] [příjmení] byli se zůstavitelem v kontaktu 1x ročně, kdy ho krátce navštěvovali při návratu z dovolené. Jelikož je nepustil do svého domu, tak se relevantně ke spolubydlení žalobců nemohli vyjádřit, a to stejně jako žalovaná, která od r. 2011 z důvodu svého onemocnění v místě bydliště zůstavitele (jež byl jejím bratrem), nebyla. 6. Podle ustanovení § 170 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále též jen„ z. ř. s.“), v případě, že pro vyřešení sporu o dědické právo je třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, soud usnesením odkáže toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil žalobou; k podání žaloby určí lhůtu, která nesmí být kratší než 2 měsíce. 7. Žalobci byli ve smyslu shora uvedeného ustanovení § 170 z. ř. s. soudním komisařem odkázáni jako účastníci dědického řízení k podání shora uvedené žaloby ve lhůtě dvou měsíců od nabytí právní moci uvedeného usnesení. Žalobci pak ve lhůtě ke zdejšímu soudu projednávanou žalobu podali. Jelikož se ve smyslu shora uvedeného ustanovení jedná o žalobu na určení v dědickém řízení sporné skutečnosti, jde o žalobu svého druhu, jejíž podání umožňuje zvláštní právní předpis, tedy naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení § 80 o. s. ř. žalobce v řízení netvrdí ani neprokazují. 8. Podle ust. § 1637 odst. 1 občanského zákoníku - nedědí-li manžel ani žádný z rodičů, dědí ve třetí třídě stejným dílem zůstavitelovi sourozenci a ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele. 9. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná. 10. Z původní zákonné úpravy uvedené v ust. § 115 zák. č. 40/1964 Sb., vyplývá, že společnou domácnost tvoří fyzické osoby, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby. Společná domácnost obvykle předpokládá společné bydlení, nepostačují tedy např. jen občasné návštěvy. Jde o spotřební společenství trvalé povahy. 11. Společnou domácností ve smyslu ustanovení § 115 a § 474 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb. se rozumí podle ustálené judikatury soudů soužití dvou nebo více fyzických osob, které spolu žijí trvale a které společně uhrazují náklady na své potřeby. Společná domácnost zpravidla předpokládá společné bydlení v jednom nebo více bytech (k naplnění jejích znaků proto nepostačují např. občasné návštěvy); výjimka z tohoto pravidla je možná jen tehdy, jde-li o dočasný a přechodný pobyt jinde z důvodu léčení, návštěvy příbuzných, výkonu práce apod. Jde o spotřební společenství trvalé povahy, a proto společnou domácnost představuje jen skutečné a trvalé soužití, v němž její členové přispívají k úhradě a obstarávání společných potřeb (nepostačuje např. jen příležitostná výpomoc v domácnosti, společné trávení dovolených apod.) a v němž společně a bez rozlišování hospodaří se svými příjmy. Spolužijící fyzická osoba musí žít ve společné domácnosti tak, jako by byla členem rodiny; vyžaduje se, aby pečovala o společnou domácnost (obstaráváním domácích prací, udržováním pořádku v bytě, obstaráváním prádla a údržby šatů, přípravou jídla apod.) nebo poskytovala prostředky na úhradu potřeb společné domácnosti anebo aby byla odkázána výživou na zůstavitele. 12. V projednávané věci jsou bez pochyb podmínky § 1637 odst. 1 občanského zákoníku na straně žalobců splněny, neboť tito po dobu zákonem stanovené doby jednoho roku (fakticky 2 roky) před smrtí zůstavitele s tímto žili ve společné domácnosti a z tohoto důvodu o něj pečovali. Žádné relevantní důkazy vedoucí ke zpochybnění uvedeného závěru pak žalovaná soudu nepředložila, na její straně se jedná pouze o domněnky bez reálného základu, neboť ani ona, ani její synové, neměli fakticky možnost se o spolubydlení žalobců v domě zůstavitele přesvědčit. Navíc již v rámci řízení vedeném pod sp.zn. [spisová značka] bylo prokázáno, že žalovaná o péči obou žalobců a jejich matky o zůstavitele věděla a souhlasila s ní. V kontextu s výše uvedeným pak není vůbec podstatné, že měli žalobci administrativně bydliště vedené na jiné adrese. Dle názoru soudu je pak rozhodnutí v této věci v souladu nejen se zákonem, ale lze ho, s ohledem na osobní péči obou žalobců o nemohoucího zůstavitele až do posledních chvil jeho života, považovat za spravedlivé, naplňující princip materiální pravdy. 13. Z uvedených důvodů proto soud žalobě výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl. 14. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci plně úspěšným žalobcům přiznal soud proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, spočívající v soudních poplatcích za žalobu ve výši 2x 2 000 Kč.