12 C 260/2020-19 — Okresní soud v Třebíči

Podanou žalobou se domáhala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce stanovení povinnosti žalované zaplatit jí částku celkem ve výši 20 109,42 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ke kreditní kartě. Soud za splnění předpokladů ustanovení § 115a občanského soudního řádu ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, přičemž při právním hodnocení věci vycházel toliko z předložených listin – smlouvy o osobní kreditní kartě, standardní informace o spotřebitelském úvěru, VOP, podmínky k osobním kreditním kartám, oznámení o úrokových sazbách, výňatku ze sazebníku, odstoupení od smlouvy vč. dodejky, výpisu z účtu ke kreditní kartě, historického výpisu, předžalobní upomínky vč. podacího archu. Po jejich zhodnocení učinil následující závěry o skutkovém stavu věci: Mezi účastníky je nesporné, že mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem došlo dne 18. 3. 2019 k uzavření smlouvy o úvěru ke kreditní kartě ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se přitom zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky, vč. smluvených úroků ve sjednaných pravidelných měsíčních splátkách, avšak tuto povinnost porušila a ocitla se v prodlení. Žalobkyně pro tyto skutečnosti od smlouvy odstoupila a úvěr prohlásila za splatný. Pohledávku žalobkyně ve výši 20 109,42 Kč s přísl. však žalovaná i přes výzvu neuhradila. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná a opodstatněná. Ačkoli žalobkyně dostála všem svým povinnostem, jež jí ukládá ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, jakož i svým sjednaným povinnostem smluvním, žalovaná přes kvalifikované výzvy do dnešního dne nepoukázala žalobkyni splatné finanční hotovosti popsané shora a dostala se tak do prodlení se splněním svých závazků. Vzhledem k tomu, že samotný rozsah žalobou uplatněných nároků nebyl žalovanou nikterak zpochybněn, stanovil jí soud povinnost k jejich úhradě k návrhu žalobkyně výrokem tohoto rozsudku, a to včetně požadovaných smluvních i zákonných úroků. Žalobkyně žalovanou řádně vyzvala ke splnění povinnosti tzv. předžalobní upomínkou ve smyslu § 142a odst. 1 o. s. ř., důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci § 150 o. s. ř. soud v projednávaném případě neshledal a tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalované právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně vyčíslila výši vynaložených nákladů mimo jiné za zastoupení advokátem, a to jako odměnu za tři právní úkony po 1 940 Kč a náhradu hotových výdajů právnímu zástupci paušální částkou 300 Kč za jeden úkon právní služby. Soud nicméně dospěl k závěru, že co do výpočtu odměny právního zástupce žalobkyně a výše náhrady jejích hotových výdajů za právní úkony učiněné do podání žaloby včetně je třeba postupovat podle § 14b vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 120/2014 Sb., neboť toto řízení bylo zahájeno po 30. 6. 2014, a to návrhem podaným na ustáleném vzoru, přičemž předmětem plnění není částka převyšující 50 000 Kč. Obdobné nároky (tedy nároky vyplývající z právních vztahů založených úvěrovými smlouvami) přitom žalobkyně uplatňuje jen u tohoto soudu opakovaně, jsou tedy naplněny všechny předpoklady obsažené v § 14b odst. 1 písm. a) až c) vyhlášky č. 177/1996 Sb. Podle § 14b odst. 1 bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. tedy žalobkyni přísluší náhrada nákladů vynaložených na zastupování advokátem spočívající v odměně za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění před podáním žalobního návrhu, podání soudu s návrhem ve věci samé) ve výši 900 Kč (tedy 300 Kč za každý z těchto úkonů), dále pak paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce a to ve výši 100 Kč v souvislosti s každým úkonem právní služby (§ 14b odst. 5 písm. a/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), celkem 300 Kč. Podle § 137 odst. 3 o. s. ř. přísluší žalobkyni náhrada za daň z přidané hodnoty, jíž je zástupce žalobkyně plátcem, a to ve výši 21% z odměny a paušálních náhrad. Náklady právního zastoupení žalobkyně tak činí 1 452 Kč a náklady řízení (s připočtením zaplaceného soudního poplatku 800 Kč) celkově 2 252 Kč. Tuto částku je žalovaná povinna uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.