5 C 218/2020-23 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 2 713 Kč s příslušenstvím z titulu zaplacení ceny služeb dle smlouvy uzavřené mezi účastníky. Žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo] na základě které vznikl žalobci závazek dodávat žalovanému do odběrného místa na adrese [obec a číslo], elektřinu ve sjednaném rozsahu za sjednanou cenu a žalovanému vznikl závazek cenu dodané elektřiny řádně a včas žalobci uhradit. Žalobce dle této smlouvy dodával žalovanému elektřinu a poskytoval služby do [datum]. Za období od [datum] do [datum] vyúčtoval žalobce žalovanému cenu poskytnutých služeb daňovým dokladem [číslo] na částku 2 713 Kč s termínem splatnosti do [datum]. Svoje skutková tvrzení v reakci na odpor žalovaného proti platebnímu rozkazu vydanému ve věci dále doplnil, že počáteční stav elektroměru činil ke dni [datum] údaje zjištěné přímo žalovaným a rovněž konečný stav byl odečten opět přímo žalovaným v souvislosti s uzavřením nové smlouvy na dodávku elektřiny s jinou společností. Správnost údajů v předmětném vyúčtování žalovaný nijak nereklamoval, přestože byl o této možnosti poučen. 2. Žalovaný ve svém odporu proti platebnímu rozkazu zpochybnil správnost naměřených údajů na elektroměru při začátku i ukončení odběru s tím, že dle jeho názoru vzniklo žalobci právo na zaplacení dodané elektřiny ve výši maximálně 1 800 Kč. 3. Žalobce i žalovaný souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud proto dle § 115a o.s.ř. jednání ve věci nenařídil a rozhodl věc v nepřítomnosti účastníků na základě listinných důkazů obsažených ve spisu. 4. Soud provedl dokazování smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo] uzavřenou mezi účastníky [datum], ceníkem a obchodními podmínkami žalobce, daňovým dokladem žalobce [číslo] včetně detailu vyúčtování a jeho přílohy obsahující informace pro zákazníky a písemnou výzvou žalobce z [datum] včetně podacího lístku. 5. Z těchto důkazů vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo] na základě které vznikl žalobci závazek dodávat žalovanému do odběrného místa na adrese [obec a číslo], elektřinu ve sjednaném rozsahu za sjednanou cenu a žalovanému vznikl závazek cenu dodané elektřiny řádně a včas žalobci uhradit. Žalobce dle této smlouvy dodával žalovanému elektřinu a poskytoval služby do [datum]. Za období od [datum] do [datum] vyúčtoval žalobce žalovanému cenu poskytnutých služeb daňovým dokladem [číslo] na částku 2 713 Kč s termínem splatnosti do [datum]. K námitkám žalovaného vůči správnosti tohoto vyúčtování je třeba především uvést, že součástí daňového dokladu nepochybně zaslaného žalovanému bylo rovněž poučení, že vyúčtování lze reklamovat do 30 kalendářních dnů od doručení faktury, jinak se má za to, že údaje uvedené ve faktuře jsou správné. Žalovaný přitom ani netvrdí, že by správnost tohoto vyúčtování reklamoval. [příjmení] si proto být vědom povinnosti v něm uvedenou cenu služeb uhradit. Soud rovněž nemá pochyb o správnosti tvrzení žalobce, že stav elektroměru uvedený ve vyúčtování zjišťoval při zahájení odběru i jeho skončení sám žalovaný. Žalovaný přitom nezpochybnil správnost údajů ve vyúčtování ani poté, co mu byla doručena výzva žalobce před zahájením řízení zaslaná mu doporučeně dne [datum]. Za této situace se tak žalovaný nemůže domáhat nesprávnosti takto zjištěných údajů. Žalovaný se rovněž dnem následujícím po splatnosti předmětného daňového dokladu ocitl vůči žalobci v prodlení se splněním peněžitého dluhu a žalobci tak dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění, přičemž žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni prodlení. Soud proto žalobě včetně žalobcem požadovaného příslušenství pohledávky jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit spornou částku i náklady řízení v obecné třídenní lhůtě k plnění dle §160 odst. 1 o.s.ř., neboť vzhledem k bagatelní výši přiznané částky neshledal důvody pro výjimečné stanovení lhůty žalovanému delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách. 6. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny advokáta ve výši 600 Kč za tři hlavní úkony po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemná výzva žalovanému před zahájením řízení obsahující skutkový i právní rozbor věci a podání žaloby) dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění platném ke dni zahájení řízení, neboť se jedná o řízení zahájené žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněnou opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, tří paušálních náhrad po 100 Kč dle § 14b odst. 5 téže vyhlášky a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 189 Kč, neboť zástupkyně žalobce osvědčením o registraci plátce DPH prokázala, že je plátkyní této daně.