7 C 201/2020-15 — Okresní soud v Třebíči

Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 4. 5. 2020 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 15 053 Kč z titulu uznání dluhu. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobkyně), resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) - žalovaná. V rámci zjišťovaného skutkového stavu věci soud po provedeném řízení učinil závěr, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 9. 9. 2019 uzavřena dohoda o uznání dluhu ze smlouvy [číslo] uzavřené mezi žalovaným a [právnická osoba] Výše pohledávky činila ke dni uzavření dohody 17 053 Kč a žalovaná se ji zavázala splatit v 17 splátkách po 1 000 Kč, resp. 1 053 Kč (poslední splátka). Žalovaná však do dne podání žaloby uhradila žalobkyni pouze část dluhu, čímž se dostala do prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalobkyně odeslala žalované dne 17. 3. 2020 oznámení o zesplatnění dluhu spolu s předžalobní upomínkou. V rámci dopisu o zesplatnění pohledávky byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 15 053 Kč ve lhůtě nejpozději do 25. 3. 2020. Žalovaná však ani svůj dluh vůči žalobkyni neuhradila. Je proto kromě dlužné částky 15 053 Kč povinna uhradit i žalobkyní nárokovaný zákonný úrok z prodlení z dlužné částky ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení žalované, tj. ke dni 26. 3. 2020. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil podle zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále též jen„ o. z.“). <i>Dle ust. § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.</i> <i>Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: 1. soudní poplatek ve výši 1 095 Kč, 2. odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve výši 2 x 300 Kč za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu týkající se věci samé), a 1 x 150 Kč za jeden půlúkon právní služby (výzva k plnění) 3. 3 x 100 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 14 odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21% jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.