7 C 24/2019-18 — Okresní soud v Třebíči

1. Podanou žalobou, resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, se žalobce domáhal stanovení povinnosti [celé jméno původní účastnice], narozené [datum], bytem [obec a číslo], (dále též jen„ původní žalovaná“), zaplatit mu částku ve výši 14 005,18 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu uznání dluhu žalovanou, co do důvodu a výše. Původní žalovaná se dlužnou částku zavázala uhradit v 47 pravidelných měsíčních splátkách v souladu se sjednaným splátkovým kalendářem. S platbou 1. a 2. splátky se však původní žalovaná ocitla v prodlení. Dle dohody o uznání dluhu využil žalobce svého práva a celý dluh zesplatnil, o čemž byla původní žalovaná informována dopisem ze dne 10. 12. 2018 a současně vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Původní žalovaná na předmětný dluh do data podání žaloby uhradila celkem částku 0 Kč. 2. Původní žalovaná dne [datum] zemřela. Dle usnesení Okresního soudu v Třebíči ze dne 30. 7. 2020, č.j. 19 D 106/2019-240, se jedinou dědičkou po zůstavitelce (původní žalované) stala její dcera [celé jméno žalované], [datum narození], bytem [adresa žalované a původní účastnice]. Z uvedeného důvodu soud usnesením ze dne 1. 8. 2020, č.j. 7 C 24/2019-12, rozhodl, že bude v tomto řízení pokračováno na straně žalované s [celé jméno žalované], neboť podle výsledku dědického řízení vstoupila do práv a povinností, o něž v řízení jde. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv k tomu byla soudem vyzvána. 4. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobce), resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) - žalovaná. 5. V rámci zjišťovaného skutkového stavu věci soud po provedeném řízení učinil závěr, že zmocněnec žalobce spol. [příjmení] [jméno] a [právnická osoba], a původní žalovaná uzavřeli dne 4. 7. 2017 dohodu o uznání dluhu se splátkovou dohodou, v jejímž rámci původní žalovaná uznala svůj dluh vůči žalobci ve výši 14 005,18 Kč, který jí vznikl ze smlouvy [číslo] uzavřené mezi žalovanou a spol. [příjmení] [jméno] [příjmení], SE. Z dohody dále vyplývá, že tento závazek přešel na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávky. Původní žalovaná shora uvedený dluh výslovně uznala co do důvodu a výše a stvrdila to svým podpisem. Součástí dohody je podrobný splátkový kalendář. V bodě 6. předmětné dohody bylo ujednáno, že pokud se dlužník ocitne v prodlení s nejméně dvěma plnými splátkami, stává se celý dluh okamžitě splatným. Jelikož se původní žalovaná dostala do prodlení s úhradou dvou prvních splátek a dle sjednaného splátkového kalendáře ničeho neuhradila, bylo původní žalované oznámeno dopisem ze dne 10. 12. 2018, že pokud svůj dluh v dodatečné lhůtě do 18. 12. 2018 neuhradí, bude vymáhán soudní cestou. <i>6. Podle ustanovení § 2053 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „obč. zák.“), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to že, dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.</i> 7. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 8. Ačkoli se právní předchůdkyně žalované zavázala splácet svůj dluh vůči žalobci ve sjednaných splátkách dle splátkového kalendáře, ocitla se v prodlení již s první splátkou a žalobce v souladu s uzavřenou dohodou celý dluh zesplatnil a právní předchůdkyni žalované vyzval k jeho úhradě. Vzhledem k tomu, že samotný rozsah žalobou uplatněného nároku nebyl v řízení žalovanou nikterak zpochybněn a soud jej má listinnými důkazy přiloženými k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu za prokázaný, stanovil soud žalované povinnost k jeho úhradě k návrhu žalobce výrokem I. tohoto rozsudku. <i>9. Podle ustanovení § 1970 obč. zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 10. V části žaloby týkající se příslušenství pohledávky má pak soud za zcela prokázané, že právní předchůdkyně žalované se neplacením dluhu ve stanovených lhůtách dle splátkového kalendáře dostala do prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalobce tak důvodně ve smyslu shora uvedeného zákonného ustanovení uplatnil proti žalované i právo na zaplacení tzv.„ zákonného“ úroku z prodlení ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a proto soud žalobě i v této části vyhověl. 11. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 občanského soudního řádu soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: -) soudní poplatek ve výši 800 Kč, -) odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 14b odst. 1 písm. c) bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 2,5 x 300 Kč za dva a půl poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu týkající se věci samé a jednoduchá výzva k plnění). -) 3 x 100 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby. 12. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21 % jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobce je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. 13. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobce nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.