12 C 216/2021-20 — Okresní soud v Třebíči

<b>ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu:</b> Jako předmět daného řízení bylo posuzováno právo žalobkyně proti žalovanému na zaplacení částky 6 009 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu smlouvy o službě [anonymizováno] účet uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným jako smluvními stranami. Po provedeném řízení soud učinil závěr, že žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o službě [anonymizováno] účet, kterou soud posoudil jako smlouvu úvěrovou, a z ní čerpané finanční prostředky ve výši 5 273 Kč se zavázal sjednaným způsobem hradit, přesto tak řádně neučinil. Proto mu soud stanovil povinnost k úhradě dlužné jistiny a poplatku výrokem rozsudku, vycházeje z toho, že výše dlužné částky rovněž v řízení nebyla rozporována. Po právní stránce soud projednávanou věc hodnotil v intencích ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku a otázku tzv.„ zákonného“ úroku z prodlení podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, spočívající v soudním poplatku ve výši 400 Kč, navýšené odměně advokáta o 21% DPH ve smyslu vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 3x 200 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby a 3x 100 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle téže vyhlášky. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.