12 C 281/2021-16 — Okresní soud v Třebíči

<b>ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu:</b> Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalovanému na zaplacení částky 2 601 Kč s dalším příslušenstvím z titulu smlouvy o kontokorentním úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem. V rámci zjištěného skutkového stavu věci soud po provedeném řízení učinil závěr, že žalovaný jako dlužník uzavřel dne 15. 4. 2014 s právním předchůdcem žalobkyně – [právnická osoba] - jako věřitelem smlouvu o úvěru na sjednaný úrok a z ní čerpané finanční prostředky se zavázal sjednaným způsobem splácet, což však posléze řádně nečinil. Právní předchůdce žalobkyně pak nepovolený debetní zůstatek převedl na evidenční účet, přesto jej však žalovaný dosud řádně neuhradil, proto mu soud stanovil povinnost k úhradě výrokem rozsudku. Po právní stránce soud s ohledem na ustanovení § § 2395 občanského zákoníku posuzoval věc podle ustanovení § 1802 občanského zákoníku. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, spočívající v soudním poplatku ve výši 400 Kč, navýšené odměně advokáta o 21 % DPH ve smyslu ustanovení § 14b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 3x 200 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby, 3x 100 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle cit. ustanovení advokátního tarifu.