12 C 292/2020-39 — Okresní soud v Třebíči

Podanou žalobou domáhala se žalobkyně uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 260 150 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení z titulu dlužného nájemného a smluvní pokuty ze smlouvy o pronájmu pozemku (parc. [číslo] v k.ú. [obec]) ze dne 16. 7. 2012. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil s tím, že vlastnické právo k pozemku bylo převedeno na spol. [právnická osoba] a žalobkyně tedy není aktivně legitimována k podání žaloby. Soud ve věci nařídil jednání na den 9. 3. 2021. Omluvu žalovaného z jednání doručenou soudu dne 4. 3. 2021 soud považoval za nedůvodnou, neboť žádné vládní opatření neomezovalo účast žalovaného na jednání soudu a proto bylo jednáno a rozhodováno v nepřítomnosti žalovaného. Soud, vycházeje ze skutkových tvrzení uvedených v podané žalobě, provedl dokazování zejména smlouvou o pronájmu pozemku, fakturou [číslo] fakturou [číslo] předžalobní výzvou, reakcí žalovaného, komunikací s Ing. Popem, předsedou družstva, výpisem z LV a kupní smlouvou ze dne [datum]. Po zhodnocení shora uvedených důkazů učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci: Na základě nájemní smlouvy ze dne 16. 7. 2012 přenechala spol. [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] [číslo] o výměře 1 000 m2, zapsaný ve výpisu k KN na [list vlastnictví] pro katastrální území a obec Třebíč, vedeném u KÚ pro Vysočinu, katastrální pracoviště Třebíč. Následně přešla všechna práva povinnosti z uvedené smlouvy na spol. [právnická osoba] [IČO], se sídlem [adresa žalobce]. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 4. 12. 2018, č.j. KSBR 39 INS 5352/2018, byl zjištěn úpadek dlužníka [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa žalobce], prohlášen konkurs na majetek dlužníka a insolvenčním správcem ustanovena [celé jméno žalobce] V souladu s § 246 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, prohlášením konkursu na insolvenčního správce přechází oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, jakož i výkon práv a plnění povinností, které přísluší dlužníku, pokud souvisí s majetkovou podstatou. Podle § 294 odst. 1 IZ je insolvenční správce povinen uplatnit a vymáhat ve prospěch majetkové podstaty dlužníkovy pohledávky. Dle výše uvedené Smlouvy o pronájmu pozemku se žalovaný zavázal hradit pronajímateli za užívání předmětu nájmu plnění ve výši 100 Kč/m2/rok bez DPH, které je splatné jednou za rok, a to ve výši 100 000 Kč bez DPH. Dne 28. 2. 2020 byly žalovanému vystaveny faktury č. 19124 (nájemné za rok 2019) a č. 19125 (nájemné za rok 2020). Splatnost každé faktury ve výši 121 000 Kč vč. DPH uplynula dne 13. 3. 2020. Na základě bodu 3.3 Smlouvy o pronájmu pozemku má pronajímatel, v případě prodlení nájemce s úhradou nájemného, právo uplatňovat smluvní pokutu ve výši 0,05% z dlužné částky za každý den prodlení. Žalovaný je tak v prodlení s úhradou dlužné částky za dva roky užívání pozemku, tj. za rok 2019 a 2020, celkem tedy ve výši 242 000 Kč, pročež mu žalobkyně vyúčtovala smluvní pokutu ve výši 0,05% z částky 242 000 Kč od 14. 3. 2020 do 10. 8. 2020 ve výši 18 150 Kč. Na výzvu k úhradě žalovaný reagoval pouze návrhem na zaplacení 30 000 Kč, na žalovanou částku doposud neuhradil ničeho. Kupní smlouvou ze dne 2. 7. 2020 prodala žalobkyně uvedený pozemek společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa]. Mimo samotného nároku na úhradu dlužné částky jsou výše uvedená tvrzení mezi účastníky nesporná. <i>Podle ustanovení § 663 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, nájemní smlouvou pronajímatel přenechávána úplatu nájemci věc, aby ji dočasně (ve sjednané době) užíval nebo z ní bral i užitky.</i> <i>Podle ustanovení § 671 odst. 1 občanského zákoníku nájemce je povinen platit nájemné podle smlouvy, jinak nájemné obvyklé v době uzavření smlouvy s přihlédnutím k hodnotě pronajaté věci a způsobu jejího užívání.</i> Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že je na místě žalobě jako důvodné vyhovět. V projednávané věci je nepochybné, že ačkoli žalobkyně jako pronajímatel předala žalovanému jako nájemci coby předmět nájmu ve stavu způsobilém jeho obvyklému užívání, žalovaný dosud dobrovolně nedostál své povinnosti obsažené v ustanovení § 671 odst. 1 občanského zákoníku, tedy povinnosti zaplatit pronajímateli za shora specifikované období řádně vyfakturované nájemné. Dle ust. § 544 občanského zákoníku v kontextu s bodem 3.3. Smlouvy o pronájmu pozemku pak uplatnila žalobkyně proti žalovanému právo na zaplacení smluvní pokuty, kapitalizované za výše uvedené období v částce 180 150 Kč a vzhledem k těmto skutečnostem soud k návrhu žalobkyně uvedené povinnosti uložil žalovanému výrokem rozsudku. Námitku nedostatku aktivní věcné legitimace žalobkyně ve věci soud považuje za nedůvodnou, neboť nárok na zaplacení dlužného nájemného za r. 2019 a 2020 vzniknul žalobkyni jako vlastníkovi pozemku a byl tak řádně vystavenými fakturami uplatněn. V části žaloby týkající se příslušenství pohledávky má pak soud za prokázané, že žalovaný se neuhrazením dlužné částky dostal dnem 14. 3. 2020 do prodlení s plněním peněžního závazku. Žalobkyně zcela důvodně dle ust. § 1970 N.O.Z. uplatnila proti žalovanému i právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši odpovídající zákonným kritériím. Na základě § 3 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., k tomu žalobkyni náleží minimální výše nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci plně úspěšné žalobkyni tak soud přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, spočívající v navýšené odměně advokáta o 21% DPH ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu za 4 úkony ve výši 9 380 Kč, 4 režijních paušálech jako paušálních částkách náhrady výdajů podle ustanovení § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve výši 4x 300 Kč, cestovného právního zástupce žalobkyně k jednání soudu dne 9. 3. 2021 v částce 732 Kč a 4x 100 Kč jako náhrady za promeškaný čas.