12 C 294/2020-19 — Okresní soud v Třebíči

<b>ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu:</b> Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalovanému na zaplacení částky 4 550,04 Kč s příslušenstvím z titulu splnění obsahu závazku ze smlouvy o úvěru, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně spol. [právnická osoba] a žalovaným jako smluvními stranami. V rámci zjištěného skutkovému stavu věci soud po provedeném řízení v kontextu s provedenými důkazy učinil závěr, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 2 200 Kč, kterou se spolu s poplatkem 2 350,04 Kč zavázal uhradit do 12. 7. 2018. Žalovaný se však v průběhu tohoto závazkového vztahu dostal do prodlení s úhradou dluhu. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Ačkoli žalobkyně nesporně dostála svým povinnostem, jež jí ukládá ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, resp. svým povinnostem smluvním, žalovaný přes kvalifikovanou výzvu do dnešního dne řádně nesplnil splatnou jistinu smlouvy o úvěru a dostal se tak do prodlení se splněním tohoto svého závazku. V důsledku této skutečnosti je žalovaný kromě dluhu povinen hradit zákonný úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1802 občanského zákoníku. Jiná je situace ohledně žalobou uplatněných nároků na zaplacení administrativního poplatku ve výši 2 350,04 Kč. Tato částka nebyla žalovanému reálně vyplacena, uzavření smlouvy o úvěru se časově shoduje s vyplacením sjednané výše úvěru a ze strany právního předchůdce žalobkyně nedošlo vůči žalovanému k žádnému plnění, které by placení takovéto úplaty odůvodňovalo. K otázce takovéhoto sjednaného plnění se již v rámci řízení o předběžné otázce analogicky vyslovil Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 21. 4. 2016 ve věci vedené u něj pod č.j. C – 377/14, ve kterém mimo jiné dospěl k závěru, že článek III. písm. l) a článek 10 odst. 2 jakož i bod I. přílohy I. směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ z 23. 4. 2008 musí být vykládány v tom smyslu, že celková výše úvěru a částka čerpání úvěru označují celkovou částku, která byla dána k dispozici spotřebiteli, což vylučuje částky, které si poskytovatel úvěru účtuje na úhradu nákladů souvisejících s dotčeným úvěrem a které nejsou tomuto spotřebiteli reálně vyplaceny. Tento rozsudek plně dopadá i na projednávanou věc a soud proto dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na zaplacení administrativních poplatků ve výše uvedené smlouvě není dán. Otázku postoupení pohledávky a s ní související aktivní věcnou legitimaci žalobkyně k podání žaloby soud hodnotil v návaznosti na ustanovení § 1881 a násl. občanského zákoníku. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu.