4 C 111/2021-43 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) z 3. 6. 2021 se žalobkyně domáhá, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku ve výši 72 048,28 Kč s příslušenstvím v podobě smluvního úroku a úroku z prodlení (v kapitalizované podobě a dále v procentní částce do zaplacení), a to z titulu žalovaným nesplněných povinností vyplývajících z obsahu smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 6. 4. 2017 (dále též jen„ smlouva“), mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba], IČ 47116102 – dále též jen„ [anonymizováno] bank“) jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem. 2. Na základě smlouvy byly žalovanému poskytnuty [anonymizováno] bank peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit [anonymizováno] bank peněžní prostředky ve výši 151 626,02 Kč, a to formou 83 měsíčních splátek ve výši 1 828 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 12,90% ročně. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, přes upozornění právní předchůdkyně žalobkyně porušování povinnosti žalovaného ze smlouvy trvalo, a proto právní předchůdkyně pohledávku vůči žalovanému zesplatnila ke dni 23. 4. 2020. Po té činil dluh žalovaného na jistině celkově 65 857,88 Kč, na dlužných poplatcích a smluvní pokutě 6 190,40 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 3. 2021, uzavřené mezi [anonymizováno] bank a žalobkyní, došlo s účinností ke dni 23. 3. 2021 k převedení pohledávky na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 1. 4. 2021. 3. K výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobu písemným podáním ze dne 21. 9. 2021, které se týkalo posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně s tím, že podle žalobkyně [příjmení] bank splnila svoji zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy. Majetková situace byla dále ověřena z veřejných registrů, jak vyplývá z interních systémových záznamů a současně jak deklarováno v Protokolu o ověření úvěruschopnosti žalovaného. 4. Žalovaný se k žalobě vyjádřil při jednání soudu dne 10. 11. 2021 tak, že si je vědom, že mu byl poskytnut úvěr, který nesplácel, ale dne 9. 11. 2021 uhradil alespoň jeho část ve výši 66 026 Kč. Dále uvedl, že se jednalo o půjčku uzavřenou přes internet. Bance uvedl výši měsíčních příjmů cca 20 000 Kč, které si sám spočítal, ale bance nic neprokazoval. Žádné listiny k prokázání příjmů po něm banka nepožadovala. 5. Soud při posouzení důvodnosti žaloby vycházel z listin předložených žalobkyní; ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že dne 6. 4. 2017 došlo mezi [anonymizována dvě slova] jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem k uzavření smlouvy pomocí prostředků komunikace na dálku (internet), podle níž poskytla [anonymizováno] bank žalovanému v zápůjčku ve výši [částka], a to za souhrnný poplatek 21 542 Kč. Žalovaný byl podle této smlouvy povinen splácet celkovou částku 151 626,02 Kč v 83 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 828 Kč. Přípisem [anonymizováno] bank ze dne 23. 4. 2020 byl žalovaný informován o výši dlužné částky (75 892,70 Kč s příslušenstvím). Oznámením ze dne 1. 4. 2021 byl žalovaný informován o zesplatnění závazku z důvodu dlouhodobého nesplácení a o tom, že tato pohledávka byla z [anonymizováno] bank postoupena na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávky s účinností k 23. 3. 2021. Uvedená smlouva o postoupení pohledávek byla též součástí listin provedených k dokazování, a to včetně výňatku z přílohy k této smlouvě, dokládající postoupení pohledávky [anonymizováno] bank za žalovaným. Následně pak žalobkyně zaslala žalovanému výzvu ze dne 13. 5. 2021 k úhradě žalované pohledávky s upozorněním na její možné vymáhání prostřednictvím soudního řízení. 6. Z kreditního reportu a Protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že tyto listiny obsahuje osobní údaje žalovaného, dále údaj o tom, že žalovaný vlastní rodinný dům, je ženatý, má středoškolské vzdělání, v jeho domácnosti žijí dvě osoby, je zaměstnancem. Jeho čistý měsíční příjem činí 19 000 Kč. Jeho odhadované celkové měsíční výdaje jsou 7 600 Kč, přičemž nemá zápůjčku u [anonymizováno] bank a není evidován v úvěrových registrech. 7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále též jen„ o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 10. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 11. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále též jen„ ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 12. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů. 13. Dle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 14. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná a zčásti nedůvodná. 16. Mezi právním předchůdcem žalobkyně ([anonymizováno] bank) a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce, a to jako smlouvy spotřebitelské ve smyslu § 1810 o. z. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr (ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ) ve výši 100 000 Kč za výše specifikovaných smluvních podmínek. 17. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce je ve smyslu citovaného § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná, neboť [anonymizováno] bank jako právní předchůdce žalobkyně neposoudila schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet zápůjčku (spotřebitelský úvěr), resp. poskytla žalovanému zápůjčku za okolností, z nichž nebylo možno dovodit, že žalovaný bude schopen tuto zápůjčku splácet. 18. Soud přitom vycházel nejen ze znění výše citovaných právních předpisů, ale i z relevantní judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu. 19. V rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Nejvyšší soud konstatoval, že„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvě