5 C 180/2020-95 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 1. 8. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost platit počínaje tímto dnem žalobci výživné ve výši 7 000 Kč měsíčně z titulu výživného dcery otci. Žalobu odůvodnil tím, že vzhledem k diskriminaci osob předdůchodového věku na trhu práce, jeho četným exekucím pocházejícím z doby manželství s matkou žalované, úřednímu bydlišti na ohlašovně, nadbytečně vysokému vzdělání a nevyhovujícímu zdravotnímu stavu nemůže získat odpovídající zaměstnání. Nárok na přiznání předčasného starobního důchodu mu nevznikl, protože nemá odpracovaných zákonem požadovaných 35 let, přičemž v této souvislosti doplatil na tvrdost zákona vzniklou zpřísněním podmínek pro přiznání starobních důchodů od 1. 1. 2010. Na sociálních dávkách závislý být nechce. Nemá proto peníze na živobytí a důstojný život a nutnou obživu si zajišťuje výkonem činností a prací nevyžadujících úřední oprávnění, zejména občasnou občanskou výpomocí drobnou úpravou stavebních projektových dokumentací, stavebním dozorem a poradenstvím. Tyto činnosti musí provádět za dumpingové ceny a jejich prostřednictvím získává příjem ve výši maximálně 3 500 Kč měsíčně. Nemá stálé bydliště a nouzově přebývá u příbuzných, známých a přátel, a má dluhy běžným způsobem nesplatitelné. Žalovaná je jeho zletilá dcera, je svobodná a bezdětná, ukončila již vysokoškolské vzdělání a z internetové prezentace jejího zaměstnavatele zjistil, že od 1. 4. 2020 pracuje u [právnická osoba] se sídlem v Nizozemí na pracovní pozici specialista automatizace robotických procesů, předtím pracovala u nadnárodních [právnická osoba] a [anonymizováno]. Dle jeho názoru je tak dána její vyživovací povinnost vůči žalobci a je v jejích možnostech mu zajistit slušnou výživu. Žalovaná se s ním nestýká, odmítá s ním komunikovat a nereagovala na jeho žádost o placení výživného před zahájením řízení. 2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že tvrzení žalobce jsou nepravdivá, neboť žalobce je finančně zajištěn, má kde bydlet, a pro způsob života bez práce se rozhodl sám. Žalobu vnímá jako šikanózní a pronásledující, neboť žalobce opakovaně podává na žalovanou i její rodinné příslušníky žaloby a neuvědomuje si důsledky svého chování. 3. Žalobce, žalovaná i zmocněnkyně žalované se k jednání soudu nařízenému na 27. 5. 2021 nedostavili a omluvili se z něj s tím, že souhlasí s jednáním v jejich nepřítomnosti. Soud proto dle § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti na základě skutkových tvrzení účastníků a listinných důkazů obsažených ve spisu. 4. Mezi účastníky není sporu o tom, že žalovaná je zletilou dcerou žalobce, pro dobu po rozvodu rodičů byla svěřena do péče své matky a účastníci se dlouhodobě nestýkají. Sporným zůstalo, zda je vzhledem k okolnostem věci dána vyživovací povinnost žalované vůči žalobci. 5. Z usnesení soudního exekutora Mgr. [jméno] [příjmení] ze dne 7. 5. 2019, č. j. [číslo jednací], vzal soud za prokázané, že v rámci tohoto rozvrhového usnesení ohledně žalobce jako povinného byla mimo jiné uspokojena pohledávka žalované ve výši 213 494,50 Kč z titulu dlužného i běžného výživného od 1. 5. 2010, další pohledávka žalované vůči žalobci z titulu výživného ve výši 196 005,50 Kč pak byla uspokojena v rámci jiného exekučního řízení vedeného u stejného soudního exekutora pod sp. zn. [spisová značka] Celkem tak činil dluh žalobce vůči žalované na dlužném výživném vymáhaný v exekuci 409 500 Kč. Z rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 30. 5. 2019 i její aktuální zprávy vzal soud za prokázané, že žalobce nepobírá starobní důchod, jeho žádost o jeho přiznání byla v roce 2019 zamítnuta s odůvodněním, že nedosáhl věku potřebného pro vznik nároku na starobní důchod ani potřebné doby pojištění nejméně 35 let. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 27. 5. 2020, č. j. [číslo jednací], soud dále zjistil, že tímto rozsudkem byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal zrušení své vyživovací povinnosti vůči žalované. Z obsáhlého odůvodnění tohoto rozsudku vyplývá, že žalobce byl od 14. 11. 2011 evidován jako uchazeč o zaměstnání u Úřadu práce hl. m. [obec], nicméně nevyužíval všech možností a schopností živit se sám. Evidenci ukončil sám na vlastní žádost k 13. 8. 2016 a pracoval u zaměstnavatele [anonymizována tři slova] na pracovní pozici technický pracovník s průměrným čistým měsíčním výdělkem asi 11 000 Kč, tohoto zaměstnání se po uplynutí 16 dnů bez vážného důvodu vzdal. Soud proto dovodil, že nejméně výdělku v této výši je žalobce schopen dosahovat. Soud rovněž neshledal změnu poměrů odůvodňující snížení výživného ani ve zvyšujícím se věku žalobce ani ve skutečnosti, že mu nebyl přiznán předčasný důchod, neboť neshledal ničeho, co by žalobci znemožňovalo živit se prací. Dále soud vycházel ze zjištění, že žalobci byla pro neuhrazení členského příspěvku za rok 2018 odejmuta autorizace udělovaná [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova]. U žalované dospěl soud k závěru, že má pouze příležitostné příjmy a stále se studiem na vysoké škole připravuje na výkon svého budoucího povolání. 6. Podle § 910 odst. 1 občanského zákoníku mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost Podle § 911 občanského zákoníku lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen se sám živit. Podle § 915 odst. 2 občanského zákoníku je dítě povinno zajistit svým rodičům slušnou výživu. 7. Základním předpokladem pro přiznání výživného rodiči od zletilého dítěte je tak neschopnost rodiče se sám živit, přičemž rodič má pouze právo na slušné výživné, nikoli právo podílet se na životní úrovni svého dítěte, jak se mylně domnívá žalobce. Žalobce sice v žalobě i dalším písemném vyjádření uvedl řadu důvodů, pro které si nemůže adekvátní finanční prostředky pro zajištění slušné výživy získat vlastní prací, nicméně žádný z těchto důvodů nelze dle názoru soudu považovat za relevantní. Pokud žalobce poukazuje na svůj nepříznivý zdravotní stav, pak z jím předložené lékařské zprávy MUDr. [jméno] [příjmení] datované 22. 7. 2015 pouze vyplývá, že žalobce není schopen pro chronické obtíže s páteří fyzicky náročné práce, práce ve vynucených polohách a práce v nepříznivých klimatických podmínkách. Z další lékařské zprávy s nečitelným razítkem datované 8. 7. 2020 pak vyplývá, že žalobce je od roku 2004 sledován na urologii a z receptu datovaného 8. 1. 2020 vystaveného MUDr. [jméno] [příjmení] a dokladu o nákupu léků pak vyplývá, že v této souvislosti bere příslušné léky. Pokud pak žalobce v žalobě uváděl i další své zdravotní problémy, nepředložil k nim žádné důkazy a vzhledem k jeho nepřítomnosti na jednání soudu nemohl být k předložení těchto důkazů postupem dle § 118a odst. 3 o.s.ř. vyzván. Plný nebo částečný invalidní důchod žalobce nepobírá a ani netvrdil, že by o jejich přiznání žádal. Za této situace má soud za to, že existuje řada pracovních pozic, které by žalobce vzhledem ke svým nepochybně existujícím zdravotním omezením zastávat mohl, a v této souvislosti se ztotožňuje se závěry Obvodního soudu pro Prahu 10 v jeho shora uvedeném rozsudku. 8. Pokud žalobce poukazuje na svoje běžným způsobem nesplatitelné dluhy a obecně na obtíže osob v exekuci při hledání zaměstnání, pak tyto v praxi nepochybně existující problémy osob v exekuci nelze klást k tíži žalované, která se na vzniku dluhů žalobce nikterak nepodílela, naopak část těchto dluhů vznikla tím, že žalobce vůči tehdy nezletilé žalované dlouhodobě neplnil svoji zákonnou vyživovací povinnost a byl donucen ji splnit až v rámci shora uvedené exekuce. K žalobcem předložené korespondenci s potenciálními zaměstnavateli je třeba uvést, že první z přeložených žádostí žalobce o zaměstnání jsou datována dny v říjnu 2020 a další ještě později. Tyto žádosti byly žalobcem zasílány potenciálním zaměstnavatelům zjevně až v souvislosti s tímto řízením a žalobce nikterak nevysvětluje, proč s krátkou přestávkou nepracuje od listopadu 2011, tedy téměř 10 roků. Soud sice nepochybuje, že v důsledku této dlouhé prodlevy v pracovní činnosti a z ní vyplývající ztráty reálné kvalifikace bude žalobce při hledání odpovídajícího zaměstnání znevýhodněn oproti uchazečům s příznivějším pracovním životopisem, nicméně tuto skutečnost rovněž nelze klást k tíži žalované, která ji nikterak nezavinila, a k její tíži rovněž nelze klást, že žalobci nebyl pro nesplnění zákonných podmínek přiznán předčasný důchod, ani že žalobce odmítá využít možnosti žádat o dávky v hmotné nouzi. Za této situace je třeba základ nároku žalobce na výživné od žalované posoudit z hlediska dobrých mravů. 9. Původní právní úpravu v § 96 odst. 2 zákona o rodině, podle kterého výživné nelze přiznat, jestliže by to bylo v rozporu s dobrými mravy, nahradilo v současném občanském zákoníku ustanovení § 2 odst. 3, podle kterého výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Tato zásada dobrých mravů představuje obecný princip,