5 C 192/2021-21 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 27. 1. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 15 345 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smluv o spotřebitelském úvěru uzavřených mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], a žalovaným byla dne 3. 3. 2017 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy převzal žalovaný od právního předchůdce žalobce částku 12 000 Kč a zavázal se ji právnímu předchůdci žalobce splatit včetně smluvního poplatku ve výši 8 880 Kč představujícího odměnu za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč, úrok ve výši 1 680 Kč při úrokové sazbě 23,72 % ročně a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč v 58 týdenních splátkách po 360 Kč s tím, že první splátka byla splatná sedmý den po uzavření smlouvy a poslední splátka byla splatná do 13. 4. 2018. Schopnost žalovaného splácet závazky ze smlouvy o úvěru byla právním předchůdcem žalobce ověřena z údajů v kartě zákazníka ohledně rodinných, majetkových a pracovních poměrů a příjmů a výdajů jeho domácnosti ve formě čestného prohlášení. Žalovaný svoje závazky vyplývající z této smlouvy řádně neplnil a úvěr se tak stal splatným nejpozději se splatností poslední splátky. Žalovaný na předmětnou pohledávku dosud zaplatil pouze splátky v celkové výši 12 285 Kč. Dne 26. 6. 2017 byla mezi stejnými subjekty uzavřena další smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr včetně sjednaných poplatků v celkové výši 4 440 Kč (poplatek za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč, smluvní úrok ve výši 840 Kč při úrokové sazbě 23,72% ročně a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč) právnímu předchůdci žalobce splatit v 58 týdenních splátkách po 180 Kč s tím, že poslední splátka je splatná do 6. 8. 2018. Schopnost žalovaného splácet závazky z této smlouvy byla ověřena shodně jako u předchozí smlouvy. Žalovaný na pohledávku z této smlouvy dosud zaplatil pouze splátky v celkové výši 3 690 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 přešly obě předmětné pohledávky vůči žalovanému na žalobce a postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný dosud žalobci sporné částky ani částečně nezaplatil a nereagoval ani na výzvu žalobce zaslanou mu před zahájením řízení. 2. Žalobce i žalovaný se práva účasti na jednání soudu vzdali a soud proto dle § 115 a/ o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. 3. Soud provedl dokazování smlouvami o spotřebitelském úvěru [číslo] [číslo] obchodními podmínkami právního předchůdce žalobce k oběma smlouvám, kartami zákazníka k oběma smlouvám, smlouvou o postoupení pohledávek z 29. 11. 2019, jejími přílohami obsahujícími seznam postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 včetně podacího lístku a výzvou žalobce z 3. 9. 2020 včetně podacího lístku. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovaným v průběhu řízení zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], a žalovaným byla dne 3. 3. 2017 dle § 2395 a následujících občanského zákoníku uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy převzal žalovaný od právního předchůdce žalobce částku 12 000 Kč a zavázal se ji právnímu předchůdci žalobce splatit včetně smluvního poplatku ve výši 8 880 Kč představujícího odměnu za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč, úrok ve výši 1 680 Kč při úrokové sazbě 23,72 % ročně a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč v 58 týdenních splátkách po 360 Kč s tím, že první splátka byla splatná sedmý den po uzavření smlouvy a poslední splátka byla splatná do 13. 4. 2018. Schopnost žalovaného splácet závazky ze smlouvy o úvěru byla právním předchůdcem žalobce ověřena z údajů v kartě zákazníka ohledně rodinných, majetkových a pracovních poměrů a příjmů a výdajů jeho domácnosti ve formě čestného prohlášení, přičemž vzhledem k výši poskytnutého úvěru považuje soud tento způsob prověření schopnosti žalovaného splácet závazky ze smlouvy za dostačující, neboť využitelný příjem žalovaného po zaplacení životních nákladů činil 4 805 Kč měsíčně. Žalovaný svoje závazky vyplývající z této smlouvy řádně neplnil a úvěr se tak stal splatným nejpozději se splatností poslední splátky. Žalovaný na předmětnou pohledávku dosud zaplatil pouze splátky v celkové výši 12 285 Kč. Dne 26. 6. 2017 byla mezi stejnými subjekty uzavřena další smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr včetně sjednaných poplatků v celkové výši 4 440 Kč (poplatek za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč, smluvní úrok ve výši 840 Kč při úrokové sazbě 23,72% ročně a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč) právnímu předchůdci žalobce splatit v 58 týdenních splátkách po 180 Kč s tím, že poslední splátka je splatná do 6. 8. 2018. Schopnost žalovaného splácet závazky z této smlouvy byla ověřena shodně jako u předchozí smlouvy, přičemž zjištěný použitelný příjem žalovaného po zaplacení životních nákladů činil 9 259 Kč měsíčně, což lze považovat za dostačující. Žalovaný na pohledávku z této smlouvy dosud zaplatil pouze splátky v celkové výši 3 690 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 přešly obě předmětné pohledávky vůči žalovanému na žalobce a postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno. K tomuto dni činil dluh žalovaného ze smlouvy z 3. 3. 2017 na jistině úvěru 6 619,19 Kč a na poplatku za hotovostní inkaso splátek 1 975,81 Kč, ze smlouvy z 26. 6. 2017 činil dluh žalovaného na jistině 5 198,29 Kč a na poplatku za hotovostní inkaso splátek 1 551,71 Kč. Co do výše vychází u obou smluv žalobou uplatněný nárok na zaplacení jistiny dluhu, sjednaného úroku, poplatku za administrativní činnost a poplatku za hotovostní inkaso splátek z obchodních knih právního předchůdce žalobce, o jejichž správnosti nemá soud pochyb, a jejichž správnost nebyla zpochybněna ani žalovaným. Soud přitom neshledal za neplatná ujednání o zaplacení nákladů za hotovostní inkaso splátek, neboť se jedná o službu poskytnutou právním předchůdcem žalobce žalovanému na základě smluvního ujednání. Za neplatné ujednání soud nepovažuje ani sjednání poplatku za administrativní činnost, neboť služby poskytované právním předchůdcem žalobce pokládané a administrativní činnost jsou dostatečně specifikovány ve smluvních podmínkách právního předchůdce žalobce. Schopnost žalovaného splácet předmětnou zápůjčku i úvěr byla přitom dle názoru soudu ověřena ze strany právního předchůdce žalobce dostatečně. Žalovaný se rovněž ohledně jistiny dluhu i dosud nezaplacených smluvních poplatků ocitl vůči právnímu předchůdci žalobce a následně vůči žalobci u obou smluv již před dnem 30. 11. 2019 v prodlení se splněním peněžitého dluhu a žalobci proto dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění a žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni prodlení. Soud proto žalobě ve věci samé ohledně jistiny dluhu a shora uvedených smluvních poplatků včetně žalobcem požadovaného zákonného úroku z prodlení u obou smluv jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci přiznanou částku 15 345 Kč s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody k případnému výjimečnému stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách. 4. Soud však zamítl žalobu v části týkající se žalobcem požadovaného nároku na zaplacení další částky 4 239,03 Kč představující u obou smluv kapitalizovaný úrok do 29. 11. 2019 a úrok ve výši 23,72% ročně z částky 11 817, 47 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. V této části nemá žaloba dle názoru soudu oporu ve smlouvách uzavřených mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným. Lze sice obecně souhlasit s tvrzením žalobce, že není-li doba, za kterou se mají platit úroky, smluvně upravena, je dlužník povinen platit úroky do doby skutečného splacení úvěru. V předmětných smlouvách byl však úrok sjednán pevnými částkami 1 680 Kč a 840 Kč, a je tak dle názoru soudu třeba dovodit, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo ke sjednání doby, za kterou je povinen žalovaný platit smluvní úroky pouze za dobu, po kterou při řádném splácení měl smluvní závazek žalovaného trvat. K žádnému dalšímu ujednání ve smlouvě ohledně placení dalších smluvních úroků v obou smlouvách nedošlo. Je tak třeba konstatovat, že v části týkající se žalobou uplatněného nároku na zaplacení kapitalizovaného úroku po skončení řádných splátek úvěru nemá žalobou uplatněný nárok oporu ve smluvním ujednání v obou smlouvách ani v žádném ustanovení