5 C 252/2021-19 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 26. 5. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 9 200 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovaným byla dne 7. 12. 2009 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 13 000 Kč. Tuto částku si žalovaný převzal v hotovosti stejného dne, což stvrdil podpisem smlouvy. Ve smlouvě o půjčce se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce částku 13 000 Kč a zaplatit další částku 10 686 Kč představující ve smlouvě blíže nespecifikovaný souhrnný poplatek. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce zaplatit v pravidelných týdenních splátkách po 403 Kč, poslední splátka byla splatná 31. 1. 2011. Žalovaný svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy splnil pouze částečně a na úhradu svých závazků z předmětné smlouvy zaplatil právnímu předchůdci žalobce celkem 14 668 Kč. Na základě smluv o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 uzavřené mezi původním věřitelem a [právnická osoba] [anonymizováno] a ze dne 24. 8. 2018 mezi touto společností a žalobcem přešla s účinností ke dni 24. 8. 2018 předmětná pohledávka vůči žalovanému na žalobce a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný dosud žalobci spornou částku ani částečně nezaplatil a nereagoval ani na výzvu žalobce před zahájením řízení. 2. Žalobce i žalovaný souhlasili s projednáním a rozhodnutím věci v jejich nepřítomnosti a soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 3. Soud provedl dokazování smlouvou o půjčce [číslo] uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 7. 12. 2009 včetně smluvních podmínek právního předchůdce žalobce, smlouvami o postoupení pohledávek mezi právními předchůdci žalobce a žalobcem z 19. 6. 2015 a 24. 8. 2018, jejich přílohami obsahujícími seznam postupovaných pohledávek, oznámeními o postoupení pohledávek z 25. 6. 2015 a 11. 9. 2018 včetně podacích archů a výzvou žalobce z 10. 5. 2021 včetně podacího archu. 4. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovaným v průběhu řízení zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovaným byla dne 7. 12. 2009 dle § 657 a následujících tehdy platného občanského zákoníku uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 13 000 Kč. Tuto částku si žalovaný převzal v hotovosti stejného dne, což stvrdil podpisem smlouvy. Ve smlouvě o půjčce se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce částku 13 000 Kč a zaplatit další částku 10 686 Kč představující ve smlouvě blíže nespecifikovaný souhrnný poplatek. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce zaplatit v pravidelných týdenních splátkách po 403 Kč, poslední splátka byla splatná 31. 1. 2011. Žalovaný svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy splnil pouze částečně a na úhradu svých závazků z předmětné smlouvy zaplatil právnímu předchůdci žalobce celkem 14 668 Kč. Na základě smluv o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 uzavřené mezi původním věřitelem a [právnická osoba] [anonymizováno] a ze dne 24. 8. 2018 mezi touto společností a žalobcem přešla s účinností ke dni 24. 8. 2018 předmětná pohledávka vůči žalovanému na žalobce a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Ze skutkových tvrzení samotného žalobce vyplývá, že jistina půjčky činila 13 000 Kč, přičemž žalovaný na splnění závazků z předmětné smlouvy zaplatil právnímu předchůdci žalobce celkem 14 668 Kč, tedy o 1 668 Kč více než činila jistina půjčky. Ohledně zaplacené částky dle § 559 odst. 1 občanského zákoníku ve znění platném ke dni uzavření předmětné smlouvy zanikl dluh žalovaného splněním. Zbývá proto posoudit, zda žalobci vzniklo právo na zaplacení té části smluvního závazku žalovaného označené jako souhrnný poplatek a příslušenství z této částky. Z textu smlouvy o půjčce ani smluvních podmínek právního předchůdce žalobce nevyplývá, z jakých položek se má tento souhrnný poplatek skládat, za jaké služby v rámci právního vztahu mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným měl být tento poplatek placen, a zda a v jaké výši zahrnuje tento souhrnný poplatek úroky z prodlení. Je proto třeba jej považovat za poplatek za uzavření smlouvy. Částka odpovídající souhrnnému poplatku nebyla žalovanému ani částečně vyplacena, uzavření smlouvy o půjčce se časově shoduje s vyplacením sjednané výše půjčky a ze strany právního předchůdce žalobce nedošlo vůči žalovanému k žádnému plnění, které by placení takovéto úplaty odůvodňovalo. K otázce takovéhoto sjednaného plnění se již v rámci řízení o předběžné otázce vyslovil Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 21. 4. 2016 ve věci vedené u něj pod č.j. C – 377/14, ve kterém mimo jiné dospěl k závěru, že článek III. písm. l) a článek 10 odst. 2 jakož i bod I. přílohy I. směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES z 23. 4. 2008 musí být vykládány v tom smyslu, že celková výše úvěru a částka čerpání úvěru označují celkovou částku, která byla dána k dispozici spotřebiteli, což vylučuje částky, které si poskytovatel úvěru účtuje na úhradu nákladů souvisejících s dotčeným úvěrem a které nejsou tomuto spotřebiteli reálně vyplaceny. Tento rozsudek plně dopadá i na projednávanou věc a soud proto dospěl k závěru, že nárok žalobce na zaplacení souhrnného poplatku uvedeného ve smlouvě ani úroku z prodlení z něj není dán. Na těchto závěrech soudu nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaný v žalobním petitu označil tento souhrnný poplatek jako kapitalizovaný úrok, neboť z textu smlouvy i obchodních podmínek právního předchůdce žalobce nevyplývá, že by nějaký úrok měl být ve smlouvě sjednán. Je proto třeba dovodit, že ohledně jistiny dluhu zanikl dluh žalované splněním a na zaplacení sjednaného souhrnného poplatku žalobci nevzniklo právo. Soud proto žalobu ve věci samé včetně žalobcem požadovaného příslušenství pohledávky jako nedůvodnou zamítl. 5. O nákladech řízení rozhodl soud dne § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého ve věci úspěšnému žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Protože však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.