5 C 285/2021-14 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 27. 5. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 11 732 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovaným byla dne 27. 1. 2019 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce tuto částku včetně smluvního úroku ve výši 3 252 Kč nejpozději do 27. 2. 2019. Schopnost žalovaného splácet úvěr byla právním předchůdcem žalobce prověřena nahlížením do insolvenčního rejstříku a bankovního i nebankovního registru klientských informací. Částka 15 000 Kč byla při podpisu smlouvy předána žalovanému, což stvrdil žalovaný svým podpisem smlouvy. Ve smlouvě o úvěru byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny. Dále byla sjednána paušální náhrada nákladů na upomínání ve výši 50 Kč za každou upomínku. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020 byla s účinností ke dni 28. 8. 2020 postoupena pohledávka právního předchůdce žalobce vůči žalovanému na žalobce a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Ke dni postoupení pohledávky činil dluh žalovaného z předmětné smlouvy na jistině 8 252 Kč a na smluvní pokutě 3 480 Kč. Žalovaný dosud žalobci spornou částku ani částečně nezaplatil a nereagoval ani na výzvu žalobce zaslanou mu před zahájením řízení. 2. Žalobce i žalovaný souhlasili s projednáním a rozhodnutím věci v jejich nepřítomnosti a soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 3. Soud provedl dokazování smlouvou o úvěru [číslo] uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 27. 1. 2019 včetně obchodních podmínek právního předchůdce žalobce, výpisy z účtu právního předchůdce žalobce, smlouvou o postoupení pohledávek z 19. 8. 2020 včetně její přílohy obsahující specifikaci pohledávky vůči žalovanému, potvrzením o přijetí platby z 1. 9. 2020, oznámením o postoupení pohledávky z 8. 9. 2020 včetně podacího archu a výzvou z 3. 5. 2021 včetně podacího archu. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovaným v průběhu řízení zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovaným byla dne 27. 1. 2019 dle § 2395 a následujících obchodního zákoníku uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce tuto částku včetně smluvního úroku ve výši 3 252 Kč nejpozději do 27. 2. 2019. Schopnost žalovaného splácet úvěr byla právním předchůdcem žalobce prověřena nahlížením do insolvenčního rejstříku a bankovního i nebankovního registru klientských informací, přičemž tento způsob ověření schopnosti žalovaného splácet úvěr lze vzhledem k výši úvěru považovat za dostačující. Částka 15 000 Kč byla při podpisu smlouvy předána žalovanému, což stvrdil žalovaný svým podpisem smlouvy. Ve smlouvě o úvěru byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny. Dále byla sjednána paušální náhrada nákladů na upomínání ve výši 50 Kč za každou upomínku. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020 byla s účinností ke dni 28. 8. 2020 postoupena pohledávka právního předchůdce žalobce vůči žalovanému na žalobce a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Ke dni postoupení pohledávky činil dluh žalovaného z předmětné smlouvy na jistině 8 252 Kč a na smluvní pokutě 3 480 Kč, přičemž co do výše vychází nárok uplatněný žalobou z obchodních knih právního předchůdce žalobce, o jejichž správnosti nemá soud pochyb. Dohodnutá výše smluvní pokuty respektuje omezení stanovená v § 122 odst. 2, 3 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a soud proto neshledal žádný důvod neplatnosti ujednání o smluvní pokutě ve smlouvě. V rozsahu tvrzeném žalobcem tak ohledně jistiny dluhu a smluvní pokuty ve výši 3 480 Kč nesplnil žalovaný svoje závazky vyplývající z řádně uzavřené smlouvy o úvěru a trvá jeho povinnost tyto závazky splnit. Žalovaný se rovněž již ode dne následujícího po splatnosti úvěru ocitl nejprve vůči právnímu předchůdci žalobce a následně vůči žalobci ohledně jistiny dluhu v prodlení se splněním peněžitého dluhu, a žalobci dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve znění platném ke dni uzavření smlouvy vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění, přičemž žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. Soud proto žalobě včetně žalobcem požadovaného příslušenství pohledávky jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 11 732 Kč s přiznaným příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách. 4. O nákladech řízení rozhodl soud dne § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady představují zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměnu advokáta ve výši 900 Kč za tři hlavní úkony po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy žalovanému před zahájením řízení obsahující skutkový i právní rozbor věci a podání žaloby) dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění platném ke dni zahájení řízení, neboť se jedná o řízení zahájené žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněnou opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, tři paušální náhrady po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) téže vyhlášky a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 252 Kč, neboť zástupce žalobce osvědčením o registraci plátce DPH prokázal, že je plátcem této daně.