5 C 298/2020-18 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 25. 9. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 9 550 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], SE, a žalovaným byla dne 7. 2. 2017 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy převzal žalovaný od právního předchůdce žalobce částku 10 000 Kč a zavázal se ji právnímu předchůdci žalobce splatit včetně smluvního poplatku ve výši 7 400 Kč představujícího odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč a úrok ve výši 1 400 Kč při úrokové sazbě 23,72% ročně v 58 týdenních splátkách po 300 Kč s tím, že první splátka byla splatná sedmý den po uzavření smlouvy a poslední splátka byla splatná 20. 3. 2018. Schopnost žalovaného splácet závazky ze smlouvy o úvěru byla právním předchůdcem žalobce ověřena z údajů v kartě zákazníka ohledně rodinných, majetkových a pracovních poměrů a příjmů a výdajů jeho domácnosti ve formě čestného prohlášení. Žalovaný svoje závazky vyplývající z této smlouvy řádně neplnil a úvěr se tak stal splatným nejpozději se splatností poslední splátky. Žalovaný na předmětnou pohledávku dosud zaplatil pouze částku 7 850 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 přešla předmětná pohledávka vůči žalovanému na žalobce a postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný dosud žalobci spornou částku ani částečně nezaplatil a nereagoval ani na výzvu žalobce zaslanou mu před zahájením řízení. 2. Žalobce i žalovaný se práva účasti na jednání soudu vzdali a soud proto dle § 115 a/ o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. 3. Soud provedl dokazování smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 7. 2. 2017, smluvními podmínkami právního předchůdce žalobce, kartou zákazníka k předmětné smlouvě, smlouvou o postoupení pohledávek z 29. 11. 2019, její přílohou obsahující seznam postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 včetně podacího lístku a výzvou žalobce z 30. 4. 2000 včetně podacího lístku. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovaným v průběhu řízení zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], SE, a žalovaným byla dne 7. 2. 2017 řádně dle § 2395 a následujících občanského zákoníku uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy převzal žalovaný od právního předchůdce žalobce částku 10 000 Kč a zavázal se ji právnímu předchůdci žalobce splatit včetně smluvního poplatku ve výši 7 400 Kč představujícího odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč a úrok ve výši 1 400 Kč při úrokové sazbě 23,72% ročně v 58 týdenních splátkách po 300 Kč s tím, že první splátka byla splatná sedmý den po uzavření smlouvy a poslední splátka byla splatná 20. 3. 2018. Schopnost žalovaného splácet závazky ze smlouvy o úvěru byla právním předchůdcem žalobce ověřena z údajů v kartě zákazníka ohledně rodinných, majetkových a pracovních poměrů a příjmů a výdajů jeho domácnosti ve formě čestného prohlášení, přičemž vzhledem k výši poskytnutého úvěru považuje soud toto ověření za dostatečné. Žalovaný svoje závazky vyplývající z této smlouvy řádně neplnil a úvěr se tak stal splatným nejpozději se splatností poslední splátky. Žalovaný na předmětnou pohledávku dosud zaplatil pouze částku 7 850 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 přešla předmětná pohledávka vůči žalovanému na žalobce a postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Co do výše vychází žalobou uplatněný nárok na zaplacení jistiny dluhu, sjednaného úroku, poplatku za administrativní činnost a poplatku za hotovostní inkaso splátek z obchodních knih právního předchůdce žalobce, o jejichž správnosti nemá soud pochyb, a jejichž správnost nebyla zpochybněna ani žalovaným. Soud přitom neshledal za neplatná ujednání o zaplacení nákladů za hotovostní inkaso splátek, neboť se jedná o službu poskytnutou právním předchůdcem žalobce žalovanému na základě smluvního ujednání. Za neplatné ujednání soud nepovažuje ani sjednání poplatku za administrativní činnost, neboť služby poskytované právním předchůdcem žalobce pokládané a administrativní činnost jsou dostatečně specifikovány ve smluvních podmínkách právního předchůdce žalobce. Žalovaný se rovněž ohledně jistiny dluhu i dosud nezaplacených smluvních poplatků ocitl vůči právnímu předchůdci žalobce a následně vůči žalobci již před dnem 30. 11. 2019 v prodlení se splněním peněžitého dluhu a žalobci proto dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění a žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni prodlení. Soud proto žalobě ve věci samé ohledně jistiny dluhu a shora uvedených smluvních poplatků včetně žalobcem požadovaného zákonného úroku z prodlení jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci přiznanou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody k případnému výjimečnému stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách. 4. Soud však zamítl žalobu v části týkající se žalobcem požadovaného nároku na zaplacení další částky 2 999,64 Kč představující kapitalizovaný úrok do 29. 11. 2019 a úrok ve výši 23,72% ročně z částky 7 354,72 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. V této části nemá žaloba dle názoru soudu oporu ve smlouvě uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným. Lze sice obecně souhlasit s tvrzením žalobce, že není-li doba, za kterou se mají platit úroky, smluvně upravena, je dlužník povinen platit úroky do doby skutečného splacení úvěru. V předmětné smlouvě byl však úrok sjednán pevnou částkou 1 400 Kč, a je tak dle názoru soudu třeba dovodit, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo ke sjednání doby, za kterou je povinen žalovaný platit smluvní úroky pouze za dobu, po kterou při řádném splácení měl smluvní závazek žalovaného trvat. K žádnému dalšímu ujednání ve smlouvě ohledně placení dalších smluvních úroků nedošlo. Je tak třeba konstatovat, že v části týkající se žalobou uplatněného nároku na zaplacení kapitalizovaného úroku po skončení řádných splátek úvěru nemá žalobou uplatněný nárok oporu ve smluvním ujednání ve smlouvě ani v žádném ustanovení hmotného práva. V těchto částech proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 5. O nákladech řízení rozhodl soud dne § 142 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobce byl v řízení neúspěšný pouze v nepatrné části týkající se příslušenství pohledávky, a soud proto žalobci přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení. Tyto náklady spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč, odměně advokáta za 3 hlavní úkony (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy žalovanému obsahující skutkový i právní rozbor věci a podání žaloby) po 200 Kč dle § 14b/ odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, neboť se jedná o řízení zahájené žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, 3 paušálních náhradách po 100 Kč dle § 14b/ odst. 5 téže vyhlášky a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 189 Kč, neboť zástupce žalobce osvědčením o registraci plátce DPH prokázal, že je plátcem této daně.