7 C 183/2021-29 — Okresní soud v Třebíči

Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalovanému na zaplacení částky 10 584 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení jako dlužného pojistného z pojistné smlouvy č. 6152603941 uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 9. 9. 2019. Jednalo se pojištění motorového vozidla tov. zn. [příjmení], [registrační značka]. Žalobkyně se dále po žalovaném domáhala zaplacení částky 9 728 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení jako dlužného pojistného z pojistné smlouvy č. 6149354305 uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 24. 2. 2019. Jednalo se pojištění motorového vozidla [značka automobilu], [registrační značka]. Podáním ze dne 12. 8. 2021 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 3 210 Kč, kterou žalovaný po podání žaloby uhradil. Žalovaný se k podané žalobě, ani k jejímu částečnému zpětvzetí nevyjádřil, ačkoliv byl k tomu soudem vyzván. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobkyně), resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) - žalovaný. V rámci zjišťovaného skutkového stavu věci soud po provedeném řízení učinil následující závěry: Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 24. 2. 2019 uzavřena pojistná smlouva č. 6149354305, na kterou ovšem žalovaný nehradil sjednané lhůtní pojistné, v důsledku čehož pojistná smlouva zanikla. Vzniklý nedoplatek na pojistném ve výši 9 728 Kč za období od 25. 4. 2020 do 8. 9. 2020 žalovaný dosud žalobkyni neuhradil. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, je kromě dlužné částky pojistného povinen hradit i žalobkyní nárokovaný zákonný úrok z prodlení z částky dlužného pojistného. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dále dne 9. 9. 2019 2019 uzavřena pojistná smlouva č. 6152603941, na kterou ovšem žalovaný nehradil sjednané lhůtní pojistné, v důsledku čehož pojistná smlouva zanikla. Vzniklý nedoplatek na pojistném ve výši 10 584 Kč za období od 10. 12. 2019 do 24. 4. 2020 žalovaný dosud žalobkyni neuhradil. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, je kromě dlužné částky pojistného povinen hradit i žalobkyní nárokovaný zákonný úrok z prodlení z částky dlužného pojistného. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil podle zákona č. 89/2012, občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, a to dle ust. § 2779 a násl., otázku úroku z prodlení pak posuzoval podle ustanovení § 1970 tohoto právního předpisu ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na dispozitivní úkon žalobkyně soud v souladu s ust. § 96 o.s.ř. výrokem I. zastavil řízení co do částky 3 210 Kč. Ve zbytku pak žalobě zcela vyhověl. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásad uvedených v ustanoveních § 146 odst. 2 a 142 odst. 1 o.s.ř. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci fakticky plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v požadované částce 3 062 Kč, přestože žalobkyně by měla nárok na částku 4 982,40 Kč představující součet následujících položek: soudní poplatek ve výši 820 Kč, odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 14b odst. 1 písm. c) AT ve výši 3 x 300 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba), tj. 900 Kč a dále za jeden úkon dle ust. § 7 AT ve výši 1 940 Kč, paušální částky náhrady výdajů ve výši 3 x 100 Kč podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) AT, tj. 300 Kč a 1 x 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 AT příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby. Přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21% jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.