7 C 213/2020-18 — Okresní soud v Třebíči

<b>ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu:</b> Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 28. 5. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 6 287,42 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o poskytnutí úvěru na [anonymizováno] účtu uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovanou byla dne 5. 9. 2012 uzavřena smlouva poskytnutí úvěru na [anonymizováno] účtu, tzv. kontokorent, a to ve výši 5 000 Kč. Žalovaná jako majitelka účtu byla oprávněna čerpat úvěr průběžně a zavázala se nepřekročit jeho sjednanou výši. Splatnost dluhu z kontokorentu činila 1 rok od prvního čerpání. Žalovaná však svoje povinnosti ze smlouvy porušila tak, že ke dni 2. 1. 2019 byl na jejím účtu evidován nepovolený debetní zůstatek ve výši 6 287,42 Kč. Na písemné upomínky právní předchůdkyně žalobkyně žalovaná nereagovala a svůj dluh dosud neuhradila. Pohledávka za žalovanou přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Za splnění zákonných podmínek ust. § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. Soud provedl dokazování smlouvou o účtu uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou dne 22. 8. 2011, smlouvou o kontokorentním úvěru na sporožirovém účtu uzavřenou mezi stejnými účastníky dne 5. 9. 2012, rámcovou smlouvou o finančních službách ze dne 21. 11. 2016, poslední výzvou před podáním žaloby ze dne 2. 1. 2019, kopiemi nedoručených zásilek, obratovou historií účtu žalované, úplnými výpisy z tohoto účtu, poslední výzvou právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 2. 1. 2019, smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní dne 25. 9. 2019, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 8. 10. 2019 a předžalobní výzvou žalobkyně ze dne 24. 1. 2020 včetně podacího archu. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil podle právních předpisů účinných do 31. 12. 2013, a to s odkazem na § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále též jen„ o. z.“), podle něhož není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Po právní stránce soud proto posuzoval věc dle ustanovení § 273, § 497 obchodního zákoníku, ve vztahu k úroku z prodlení podle ustanovení § 369 odst. 1 obchodního zákoníku. Otázku postoupení pohledávky a s ní související aktivní věcnou legitimaci žalobkyně k podání žaloby soud hodnotil v návaznosti na ustanovení § 524 a násl. občanského zákoníku. Z provedených důkazů a skutkových tvrzení žalobkyně, jejichž správnost žalovaná v průběhu řízení nezpochybnila, vzal soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovanou byla dne 5. 9. 2012 řádně dle § 497 a následujících obchodního zákoníku uzavřena smlouva o úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na jejím účtu č. [bankovní účet] kontokorentní úvěr ve výši 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala hradit z čerpané částky úvěru mj. úrok ve výši 18,9% ročně a dále splatit úvěr nejpozději od jednoho roku od prvního čerpání. Žalovaná svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnila, neboť nejpozději ke dni 2. 1. 2019 vznikl na jejím účtu nepovolený debetní zůstatek ve výši 6 287,42 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně proto žalovanou vyzvala k úhradě uvedené částky, avšak bezvýsledně. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 9. 2019 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní byla předmětná pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni a žalovaná byla o postoupení pohledávky písemně informována. V rozsahu tvrzeném žalobkyní tak žalovaná nesplnila svoje závazky vyplývající z platně uzavřené smlouvy o úvěru. Žalovaná se rovněž nejpozději ode dne 3. 1. 2019 ocitla vůči právní předchůdkyni žalobkyně a následně vůči žalobkyni v prodlení se splněním peněžitého závazku, žalobkyni vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění a žalobkyní požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení. Soud proto žalobě ve věci samé včetně žalobkyní požadovaného příslušenství pohledávky jako důvodné vyhověl a uložil žalované povinnost spornou částku žalobkyni zaplatit v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalované ve splátkách. O nákladech řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny advokáta ve výši 1 500 Kč za úkony právní služby po 1 500 Kč (příprava a převzetí zastoupení, zaslání výzvy žalované obsahující skutkový i právní rozbor věci před zahájením řízení a podání žaloby) dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění platném ke dni zahájení řízení a tří paušálních náhrad po 300 Kč dle § 13 odst. 4 téže vyhlášky.