7 C 237/2021-19 — Okresní soud v Třebíči

<b>ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu:</b> Žalobou, resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 26. 2. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 4 300 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení z titulu zaplacení ceny služeb poskytnutých žalovanému jinými subjekty prostřednictvím sítě žalobkyně a zaplacení kupní ceny za poskytnuté koncové zařízení na základě smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([anonymizováno] [právnická osoba]) a žalovaným. V souladu s ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně souhlasila výslovně, žalovaný tím, že ohledně tohoto postupu soudu neměl námitky, přestože byl vyzván k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Po provedeném řízení vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně jako prodávající poskytla žalovanému jako kupujícímu na základě účastnické smlouvy [číslo] ze dne 12. 9. 2018 koncové zařízení (mobilní telefon Huawei Y6 Prime 2018) v ceně 4 001 Kč s podmíněnou slevou ve výši 4 000 Kč. Pro případ, že nebude dodržena sjednaná doba trvání smlouvy, bylo ujednáno, že žalovaný je povinen podmíněnou slevu vrátit. Smlouva byla sjednána na dobu 24 měsíců. Právní předchůdkyně žalobkyně sdělila žalovanému přípisem ze dne 28. 12. 2018, že smlouvu vypovídá, neboť si žalovaný dlouhodobě neplní závazky z této smlouvy. Při stanovení výše dlužné částky vycházel soud z vrubopisu č. 9319016149 splatného dne 19. 3. 2019 na částku 4 000 Kč. Dnem následujícím po jeho splatnosti, se žalovaný vůči žalobkyni ocitl v prodlení se splněním peněžitého závazku, a žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalovaném vedle plnění i úroky z prodlení. Žalobkyní požadovaná výše úroků z prodlení přitom odpovídá ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení žalovaného. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 11. 2020 přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávky zaslal právní zástupce žalobkyně žalovanému spolu s předžalobní výzvou dne 10. 12. 2020. S ohledem na shora uvedené soud žalobě ve věci samé včetně žalobkyní požadovaného příslušenství pohledávky jako důvodné vyhověl. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil zákona č. 89/2012, občanského zákoníku, zejm. dle ust. § 1746 odst. 1, 2 a ust. § 2079 a násl. Otázku úroku z prodlení soud posuzoval dle ust. § 1970 odst. 2 téhož právního předpisu ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 14b odst. 1 písm. c) AT ve výši 3 x 200 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba), 3 x 100 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) AT příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21% jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.