7 C 238/2021-24 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 8. 3. 2021 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 14 700 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne 22. 5. 2018 mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([příjmení] [anonymizována dvě slova], dále též jen„ FCC“) a žalovanou. Na základě uvedené smlouvy byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti. 2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobu písemným podáním ze dne 18. 10. 2021, které se týkalo posouzení úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyní žalobkyně s tím, že podle žalobkyně [příjmení] splnila svoji zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované. Žalovaná předložila FCC výplatní pásku, dohodu o provedení práce, výpis z bankovního účtu a nájemní smlouvu a FCC též lustrovala žalovanou v insolvenčním rejstříku (dále jen„ ISIR“) s negativním výsledkem. Žalovaná tehdy uvedla, že má stálý měsíční příjem ve výši 9 966 Kč. Vyhodnocení pak zajistil skóringový model informačního systému FCC. 3. Na podkladě listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům: Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 22. 5. 2018 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně žalované na základě této smlouvy poskytla finanční hotovost ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit FCC kromě jistiny úvěru úrok ve výši 2 000 Kč, administrativní poplatek ve výši 2 000 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 18 000 Kč uhradit formou 60 týdenních splátek po 300 Kč. V bodě 1.4 smlouvy je přímo sjednán úrok ve výši 32,15% v případě smlouvy na 60 týdnů, v bodě 1.8 je sjednán úrok pevnou částkou ve výši 2 000 Kč. Z předložené karty zákazníka ze dne 22. 5. 2018 bylo zjištěno, že žalovaná je rozvedená, žije jako spolubydlící v nájmu a nemá žádné nezaopatřené děti. Žalovaná zde uvedla čistý příjem ve výši 9 966 Kč ze zaměstnání a 1 500 Kč jako další příjem (výživné apod.) Výdaje na bydlení vyčíslila žalovaná na částku 3 500 Kč a ostatní výdaje na částku 5 000 Kč měsíčně. Neuvedla žádné půjčky ani úvěry. Z dohody o provedení práce bylo zjištěno, že žalovaná ji měla uzavřenu s [právnická osoba] na dobu od 1. 4. 2018 do 31. 3. 2019 jako uklízečka. Měla též uzavřen dodatek k pracovní smlouvě s další firmou ([příjmení]). Z výplatní pásky vyplývá, že čistý příjem žalované činil 9 966 Kč. Žalovaná svůj závazek vůči právní předchůdkyni žalobkyně nehradila řádně a včas. Ze žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaná dosud na svůj dluh uhradila pouze částku 3 300 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 přešla pohledávka za žalovanou na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 19. 2. 2021. Předžalobní výzva byla žalované zaslána dne 14. 5. 2021. 4. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil následujících ustanovení zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále též jen„ o. z.“) účinného od 1. 1. 2014. <i>5. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> <i>7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>8. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>9. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 10. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, avšak pouze z části. Soud má za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Ačkoli právní předchůdkyně žalobkyně nesporně dostála svým povinnostem, jež jí ukládá ustanovení § 2395 o. z., resp. svým povinnostem smluvním, žalovaná přes kvalifikovanou výzvu do dnešního dne řádně nesplnila svůj závazek ze smlouvy o úvěru a dostala se tak do prodlení se splněním tohoto svého závazku. V důsledku této skutečnosti je žalovaná kromě dlužné jistiny povinna uhradit žalobkyni též platně sjednaný poplatek za administrativní činnost a za hotovostní inkaso splátek. Úrok sjednaný pevnou částkou přímo ve smlouvě již žalovaná uhradila. Vzhledem k tomu, že se žalovaná ocitla vůči žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni v prodlení s úhradou peněžitého závazku, je také povinna uhradit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z dlužné částky ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11. Soud však zamítl žalobu v části týkající se žalobkyní požadovaného nároku na zaplacení další částky 2 944,78 Kč představující kapitalizovaný úrok ve výši 19,31 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč od 17. 7. 2019 do 15. 1. 2021. Předmětnou smlouvu o úvěru je třeba posuzovat jako smlouvu spotřebitelskou ve smyslu ust. § 1810 a násl. o. z. V textu samotné smlouvy je sjednán nejprve úrok určený procentní výměrou 32,15 % p.a. (bod 1.2) a následně úrok ve výši 2 000 Kč (bod 1.8). Dle názoru soudu jde o ujednání matoucí spotřebitele ohledně skutečné výše sjednaného úroku. Pokud uvedenou smlouvu čte laik (spotřebitel) bude se důvodně domnívat, že má uhradit úrok ve výši 2 000 Kč, který představuje vyčíslení úroku dle bodu 1.4 smlouvy. V tomto bodě totiž není uvedeno nic o tom, že by úrok běžel i po datu splatnosti smlouvy. Nadto není vůbec zřejmé, na základě čeho požaduje žalobkyně úrok v sazbě právě 19,31% a ne v sazbě jiné, resp. sjednané. Soud proto výrokem III. žalobu ve shora specifikované části zamítl. 12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Každý z účastníků byl úspěšný pouze v části předmětu řízení – žalobkyně co do 87,5 %, žalovaná co do 12,5 %. Původně žalovaná byla částka 21 892 Kč, žalobkyni soud přiznal částku 19 169,78 Kč a žalobu zamítl co do částky 2 722,22 Kč. Do uvedených částek soud započetl též příslušenství pohledávky kapitalizované ke dni vyhlášení tohoto rozsudku. S ohledem na shora uvedené má proto žalobkyně nárok, aby jí žalovaná zaplatila 75 % nákladů řízení (rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem ve sporu: 87,5 % - 12,5 %). Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě V případě plného úspěchu ve věci by měla žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále též jen„ AT“) ve výši 3 x 300 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, písemné podání soudu týkající se věci samé), celkem 900 Kč, paušální částky náhrady výdajů ve výši 3 x 100 Kč podle ustanovení § 14b odst. 1 AT příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby, celkem 300 Kč. 13. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21 % jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. Vzhledem k tomu, že žalobkyně má vůči žalované nárok pouze na náhradu 75 % shora vyčíslených nákladů řízení (v celkové výši 2 252 Kč), přiznal jí soud částku 1 689 Kč. 14. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.