12 C 211/2022-22 — Okresní soud v Třebíči

<b>ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu:</b> Jako předmět daného řízení bylo posuzováno právo žalobkyně proti žalované na zaplacení částky 9 211 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi účastníky řízení jako smluvními stranami. Po provedeném řízení soud učinil závěr, že žalovaná jako dlužník uzavřela se žalobkyní jako věřitelem dne 30. 7. 2021 smlouvu o revolvingovém úvěru a z ní poskytnuté finanční prostředky včetně poplatku a úroku se zavázala splatit ve sjednaných splátkách, což však posléze nesporně řádně nečinila. Úvěr se tak v celém rozsahu stal splatným, přesto jej žalovaná dosud řádně neuhradila. Proto jí soud stanovil povinnost k úhradě výrokem rozsudku, vycházeje z toho, že výše dlužné částky rovněž v řízení nebyla rozporována. Po právní stránce soud projednávanou věc hodnotil v intencích ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku a otázku tzv.„ zákonného“ úroku z prodlení podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, spočívající v soudním poplatku ve výši 400 Kč, navýšené odměně advokáta o 21% DPH ve smyslu vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 3x 200 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby a 3x 100 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle téže vyhlášky. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.