12 C 291/2022-17 — Okresní soud v Třebíči

Podanou žalobou domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku ve výši 33 271,27 Kč s dalším příslušenstvím z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru, uzavřené mezi účastníky řízení jako smluvními stranami. Soud za splnění předpokladů ustanovení § 115a občanského soudního řádu ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, přičemž při právním hodnocení věci vycházel toliko z předložených listin: kopie smlouvy o úvěru ze dne 27. 6. 2020, kopie obchodních podmínek smlouvy o úvěru, relevantní části výpisu z účtu ZAPLO potvrzující čerpání úvěru převedením na účet žalovaného, relevantní částí výpisu z účtu ZAPLO potvrzující převedení verifikační platby žalovaným, kopie předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu, poštovního podacího archu k předžalobní výzvě, kopie smlouvy o postoupení pohledávek, kopie přílohy smlouvy o postoupení pohledávek, kopie oznámení o postoupení pohledávky, kopie poštovního podacího archu dokládajícího odeslání oznámení o postoupení pohledávek, kopie potvrzení o úplatě za postoupené pohledávky, upomínky, kopie předžalobní upomínky, kopie poštovního podacího archu k předžalobní upomínce, předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu, kopie poštovního podacího archu k předžalobní výzvě a nezpochybněných skutkových tvrzení obsažených v podané žalobě. Po jejich zhodnocení učinil následující závěry o skutkovém stavu věci: V řízení zůstalo nesporným, že žalovaný jako podnikatel uzavřel dne 27. 6. 2020 s žalobkyní smlouvu o poskytnutí úvěru ve výši 25 000 Kč za sjednaný poplatek, následně však neplnil své smluvní povinnosti ze smlouvy vyplývající, tedy především řádně úvěr sjednaným způsobem splácet, pročež žalobkyně úvěr zesplatnila a žalovaného vyzvala k úhradě jeho zbývající nesplacené části s příslušenstvím a vyúčtované smluvní pokuty. Nesporným je nakonec i tvrzení žalobkyně o výši dluhu žalovaného vyplývajícího z projednávané smlouvy, resp. skutečnost, že žalovaný tento již splatný závazek dosud řádně nesplnil. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Ačkoli žalobkyně nesporně dostála svým povinnostem, jež jí ukládá ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, resp. svým povinnostem smluvním, žalovaný přes kvalifikovanou výzvu do dnešního dne řádně nesplnil splatný předmět smlouvy o podnikatelském úvěru a dostal se tak do prodlení se splněním tohoto svého závazku. V důsledku této skutečnosti je žalovaný kromě nesplacené jistiny, poplatku, nákladů na písemné výzvy a vyúčtované smluvní pokuty povinen hradit i tzv.„ zákonný“ úrok z prodlení v návaznosti na ustanovení § 1970 občanského zákoníku. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, spočívající v soudním poplatku, navýšené odměně advokáta o 21% DPH ve smyslu vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 3 x 500 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby a 3x 100 Kč jako paušální částky náhrady výdajů dle cit. advokátního tarifu. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.