12 C 316/2022-22 — Okresní soud v Třebíči

Podanou žalobou domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku vevýši 100 815,70 Kč s dalším příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 13. 9. 2018 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným jako smluvními stranami.Soud za splnění předpokladů ustanovení § 115a občanského soudního řádu ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, přičemž při právním hodnocení věci vycházel toliko z předložených listin – smlouvy o postoupení pohledávek s relevantní částí přílohy, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 28. 12. 2021, prohlášení o okamžiku postoupení ze dne 17. 12. 2021, návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 13. 9. 2018, akceptace návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 13. 9. 2018, obecných obchodních podmínek, produktových obchodních podmínek pro úvěry, sazebníků, výzvy k úhradě dlužné částky po splatnosti ze dne 2. 8. 2019, rozhodnutí o zesplatnění ze dne 17. 10. 2019, souhrnného výpisu k úvěru, výzvy k úhradě ze dne 21. 4. 2022, podacího archu/záznamu o sledování zásilek Pošta online a nezpochybněných skutkových tvrzení obsažených v podané žalobě.Po jejich zhodnocení učinil následující závěry o skutkovém stavu věci:V řízení zůstalo nesporným, že žalovaný jako dlužník uzavřel dne 13. 9. 2018 s právním předchůdcem žalobkyně – korporací UniCredit Bamk Czech Republic and Slovakia, a.s. - smlouvu o úvěru na sjednaný úrok, následně však neplnil své smluvní povinnosti ze smlouvy vyplývající, tedy především řádně čerpaný úvěr sjednaným způsobem splácet, pročež právní předchůdce žalobkyně od smlouvy odstoupil s výzvou na úhradu zbývající nesplacené části úvěru. Nesporným zůstalo i tvrzení žalobkyně o výši dluhu žalovaného vyplývajícího z projednávané smlouvy, resp. skutečnost, že žalovaný tento již splatný závazek dosud řádně nesplnil.Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.Ačkoli právní předchůdce žalobkyně nesporně dostál svým povinnostem, jež mu ukládá ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, resp. svým povinnostem smluvním, žalovaný přes kvalifikovanou výzvu do dnešního dne řádně nesplnil splatný předmět vypovězené smlouvy o úvěru a dostal se tak do prodlení se splněním tohoto svého závazku. V důsledku této skutečnosti je žalovaný kromě nesplacené jistiny úvěru a sjednaného úroku z něj povinen hradit i tzv. „zákonný“ úrok z prodlení v návaznosti na ustanovení § 1970 občanského zákoníku.O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci plně úspěšné žalobkyni tak soud přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, spočívající v soudním poplatku, navýšené odměně advokáta o 21% DPH ve smyslu vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 3x 5 140 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby a 3x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 advokátního tarifu.