12 C 7/2022-17 — Okresní soud v Třebíči

Podanou žalobou domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku ve výši 33 537 Kč s dalším příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky řízení jako smluvními stranami. Soud za splnění předpokladů ustanovení § 115a občanského soudního řádu ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, přičemž při právním hodnocení věci vycházel toliko z předložených listin – smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] včetně přílohy [číslo] Úvěrové podmínky, potvrzení banky o povedení úhrad ze dne 29. 1. 2021, upomínky pro smlouvu [číslo] zesplatnění pro smlouvu [číslo] ze dne 30. 5. 2021 včetně podacího lístku, potvrzení České pošty, s.p., čestného prohlášení zaměstnance žalobkyně Jana Ondry, bonity smlouvy pro smlouvu [číslo] tabulky umoření pro smlouvu [číslo] závazků a výdajů, příjmů spotřebitele - čestné prohlášení, výpisu z centrální evidence exekucí, výpisu z insolvenčního rejstříku, výplatních pásek žalovaného a nezpochybněných skutkových tvrzení obsažených v podané žalobě. Po jejich zhodnocení učinil následující závěry o skutkovém stavu věci: V řízení zůstalo nesporným, že žalovaný jako dlužník uzavřel se žalobkyní jako věřitelem dne 28. 1. 2021 smlouvu o úvěru [číslo] na sjednaný úrok, následně však neplnil své smluvní povinnosti ze smlouvy vyplývající, tedy především řádně čerpaný úvěr sjednaným způsobem splácet, pročež žalobkyně od smlouvy odstoupila s výzvou na úhradu zbývající nesplacené části úvěru. Nesporným je nakonec i tvrzení žalobkyně o výši dluhu žalovaného vyplývajícího z projednávané smlouvy, resp. skutečnost, že žalovaný tento již splatný závazek dosud řádně nesplnil. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Ačkoli žalobkyně nesporně dostála svým povinnostem, jež jí ukládá ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, resp. svým povinnostem smluvním i povinnosti zabývat se před poskytnutím úvěru úvěruschopností dlužníka, žalovaný přes kvalifikovanou výzvu do dnešního dne řádně nesplnil splatný předmět vypovězené smlouvy o úvěru a dostal se tak do prodlení se splněním tohoto svého závazku. V důsledku této skutečnosti je žalovaný kromě nesplacené jistiny úvěru, sjednaného úroku z něj, smluvní pokuty spojené s prodlením a nákladů na upomínání povinen hradit i tzv.„ zákonný“ úrok z prodlení v návaznosti na ustanovení § 1970 občanského zákoníku. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to zaplaceného soudního poplatku, odměny advokáta ve výši 1 250 Kč za 2 hlavní úkony po 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení a podání žaloby) a jednu polovinu hlavního úkonu za 250 Kč za jednoduchou výzvu k plnění žalobkyně před zahájením řízení dle § 14b/ odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť se jedná o řízení zahájené žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, 3 paušální náhrady po 100 Kč dle § 14b/ odst. 5 téže vyhlášky a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 325 Kč, neboť zástupce žalobkyně osvědčením o registraci plátce DPH prokázal, že je plátcem této daně. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.