4 C 133/2021-228 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobou podanou na zdejší soud dne 5. 10. 2021 se žalobce domáhá stanovení povinnosti žalovaným společně a nerozdílně vyklidit pozemek [parcelní číslo] – vodní plocha, nacházející se v obci [obec], k.ú. [část obce] a to konkrétně odstraněním 2 ks betonových panelů o rozměrech 7 m x 1,2 m x 0,25 m a 1 kusu betonového panelu o rozměrech 7 m x 0,8 m x 0,25 m (dále též„ betonové panely“). Žalobu odůvodnil tím, že na základě darovací smlouvy ze dne 19. 8. 1993 je vlastníkem mimo jiné uvedeného pozemku, který nabyl darem od své matky [jméno] [příjmení]. Ta nabyla tento pozemek v restitučním řízení podle příslušných ustanovení zákona o půdě. Žalobce, poté co se na základě shora uvedené darovací smlouvy stal rovněž vlastníkem objektu [adresa] v k.ú. [část obce], začal provádět rekonstrukci malé vodní elektrárny, přičemž parcela [parcelní číslo] v k.ú. [část obce] tvoří mlýnský náhon k malé vodní elektrárně. Provoz této malé vodní elektrárny byl uskutečněn poté, co vodohospodářský organ Městského úřadu Třebíč schválil projektovou dokumentaci pro povolení vodního díla malé vodní elektrárny (dále též jen„ MVE“) se vyjadřovaly různé subjekty, např. Povodní Moravy, Závod [obec] ze dne 12. 1. 1995, Oseva, Semenářský statek ze dne 6. 9. 1993, Moravský rybářský svaz, místní organizace [obec] dne 6. 4. 1995, Město Třebíč ve dnech 7. 12. 1992 a 8. 12. 1992, jako i dotčené fyzické osoby. Na [parcelní číslo] v k.ú. [část obce] byla v době vydání nemovitostí podle zákona o půdě umístěna provizorní lávka, která byla zřízena k rekonstrukci MVE, jakožto zařízení staveniště, přičemž po dokončení rekonstrukce MVE měla být odstraněna. Žalobce upozorňuje na sdělení odboru životního prostředí MÚ [obec] ze dne 8. 7. 2013, z něhož jednoznačně vyplývá, že součástí stavby vodního díla je kamenný jez přivádějící část náhonu – vtokový objekt stavidlo závodní a jalové, Francisova turbína a odpadní kanál náhonu. Podle žalobce později vybudovaný mostek přes koryto vtokového objektu není vodním dílem, přičemž tento mostek nebyl nikdy v minulosti vodohospodářským orgánem povolen. Žalovaní jsou na základě kupní smlouvy na movitou věc ze dne 8. 2. 2019 spoluvlastníky movitých věcí, a to 2 ks výše uvedených betonových panelů a 1 ks výše uvedeného betonového panelu, přičemž tyto panely umístili vedle sebe tak, že je nechali volně položené na betonovém zpevnění okraji parcely [parcelní číslo] v k.ú. [část obce] Tyto panely žalovaní umístili na pozemek žalobce, respektive přes parcelu [parcelní číslo] – vodní plocha v k.ú. [část obce] ve vlastnictví žalobce, a to bez jakéhokoliv souhlasu či vědomí žalobce. Vlastníky betonových panelů jsou současní žalovaní, kteří jsou současně i vlastníky přilehlých pozemků v zahrádkářské kolonii. Dále žalobce uvádí, že na základě územního rozhodnutí odboru výstavby a územního plánování Měst NV v Třebíči ze dne 21. 10. 1980, č.j. VYST [číslo] bylo na [parcelní číslo] v k.ú. [část obce] předchůdci žalovaných povoleno zřízení zahrádkářské kolonie. Podle bodu 5 tohoto územního rozhodnutí je přístup do zahrádkářské kolonie řešen vybudováním můstku přes náhon z pozemku p. [číslo] v k.ú. [část obce], který byl ve vlastnictví státu a nyní je ve vlastnictví Města Třebíč. Podle žalobce jsou tato rozhodnutí aktuální, o čemž svědčí dvě vyjádření Města Třebíč ze dne 15. 8. 1990 a ze dne 22. 4. 1994. Vzhledem k tomu, že členové Základní organizace Českého zahrádkářského svazu [číslo] [IČO] se sídlem [adresa], neměli právně zajištěn přístup k jednotlivým zahradám na tehdejší [parcelní číslo] v k.ú. [část obce] žalobce s právním předchůdcem žalovaných uzavřel dne 18. 9. 1996 nájemní smlouvu na dobu 25 let. Protože podle žalobce po delší dobu nezaplatili nájemné, ačkoliv byli o tom žalobcem opakovaně upomínáni, žalobce dne 26. 9. 2012 od nájemní smlouvy ustoupil. V důsledku tohoto odstoupení od nájemní smlouvy, která se mimo jiné vztahovala na [parcelní číslo] v k.ú. [část obce] a provizorní lávce, právní předchůdce žalovaných i jednotliví zahrádkáři ztratili jakýkoliv právní titul k užívání [parcelní číslo] a provizorní lávky na ni postavené. Podle žalobce měla být tato provizorní lávka po dokončení rekonstrukce MVE jako dočasné zařízení staveniště odstraněna. Podle žalobce existence provizorní lávky byla v rozporu s ustanovením § 50 písm. b) vodního zákona, žalobce začal provizorní lávku demontovat, avšak v důsledku účelového a nezákonného trestního stíhání žalobce demontáž této provizorní lávky pozastavil. Zbývající část provizorní lávky byla později odstraněna pro žalobce neznámými osobami, pravděpodobně zloději kovu. 2. Žalovaní se k žalobě vyjádřili tak, že s žalobou nesouhlasí a jako nedůvodnou ji navrhují zamítnout. Mají za to, že odstraněním betonových panelů by byla odebrána práva více jak 13 vlastníkům nemovitostí, neboť by jim byl znemožněn jediný přístup k jejich majetku, oproti tomu dle jejich názoru menším zlem je strpění využívání části pozemku žalobcem. Žalovaní nesouhlasí s tím, že by původní most přes náhon znemožňoval provoz MVE, kdy při rozhodnutí o nakládání s vodami pro provoz MVE – Jihlava – Mlýn v [část obce] ze dne 2. 10. 1995 – IV. posudek Vodohospodářského orgánu, nebyly v průběhu řízení zjištěny žádné skutečnosti, které by bránily provozu MVE. Položením panelů na předmětný pozemek byl zajištěn přístup vlastníků nemovitostí na„ ostrově“, neboť žalovaní jakožto vlastníci těchto pozemků jsou povinni provádět údržbu těchto nemovitostí a položením těchto panelů byl obnoven a zjištěn přístup rychlé zdravotnické pomoci, HZS a také PČR, po této jediné přístupové komunikaci na„ ostrov“, a která je tu od doby výstavby zahrad a zahrádkářských chat, které byly řádně zkolaudovány a slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků s ostatními pozemními komunikacemi. Podle žalovaných byl původní mostek zřízen několik roků předtím, než žalobci vznikla jakákoliv práva k předmětnému pozemku. Podle žalovaných je mostek součástí komunikace, na které vázne věcné břemeno cesty a jeho vyklizením by došlo k zásahu do práv žalovaných ve vztahu k tomuto věcnému břemeni, které zatěžuje pozemky [parcelní číslo] a [parcelní číslo] ve vztahu k pozemku [parcelní číslo], konkrétně jde o věcné břemeno chůze a jízdy. 3. Na základě provedených důkazů soud dospěl k následujícímu skutkovému stavu: Zahrádkářská kolonie„ [část obce]“ byla umístěna na základě územního rozhodnutí vydaného dne 21. 10. 1980 pod č.j. výst. 2214/80-328/2-ing chr. Územní rozhodnutí vydal odbor výstavby a územního plánování Měst NV [obec] pro Český a ovocnářský svaz-ZO I. Z aktuálních výpisů katastru nemovitostí soud zjistil, že spoluvlastníci betonových panelů jsou, s výjimkou žalované 2, vlastníky pozemků v zahrádkářské kolonii zřízené na původní parcele [parcelní číslo] v k.ú. [část obce]. Betonové panely nabyli žalovaní na základě kupní smlouvy na movitou věc ze dne 8. 2. 2019 od předchozího vlastníka Základní organizace Českého zahrádkářského svazu [číslo]. Dodatkem k uvedené kupní smlouvě se předchozí vlastník též zavázal, že betonové panely vyklidí z pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [část obce]. Následně dne 15. 2. 2019 žalovaní oznámili žalobci, že pomocí betonových panelů si zpřístupnili pozemek p. [číslo] aby si zajistili přístup ke svým pozemkům. Žalobce je dle darovací smlouvy z 19. 8. 1993 vlastníkem pozemku [parcelní číslo] vodní plocha o výměře 1 211 m2. Zahrádkářská kolonie má charakter ostrova, neboť z jedné strany ji obtéká řeka [obec] a z druhé mlýnský náhon. Původně měla být přístupová cesta zřízena přes pozemek p. [číslo] v k. ú. [část obce], k čemuž však nikdy nedošlo, a z rozhodnutí odboru dopravy Městského úřadu v Třebíči č.j. OD 31906/13 - SPIS [číslo] 2013 ze dne 19. 8. 2013 vyplynulo, že zbudování jiné příjezdové cesty do kolonie je prakticky nerealizovatelné. OSEVA, Semenářský statek [obec] v roce 1981 (sp. zn. Proch [číslo]) vyjádřil souhlas se zřízením cesty nad zahrádkářskou kolonií přes parcelní [číslo] [parcelní číslo] – louka k zahrádkářské osadě zřízené na [parcelní číslo] přes náhon ke mlýnu [parcelní číslo]. Se zřízením přístupové cesty přes pozemek [parcelní číslo] pro příjezd k zahrádkářské kolonii neměl námitek ani odbor výstavby Měst NV [obec] ve vyjádření ze dne 20. 7. 1981. Souhlas s trvalým přemostěním náhonu, při ponechání průtoku 4 m3/s, vyjádřilo též Povodí Moravy, závod [obec], ve svém vyjádření z 10. 9. 1981. Rozhodnutím OÚ [obec] - Pozemkového referátu ze dne 11. 12. 1992, č.j. 111-7887/63/92-Ž, bylo přiznáno vlastnictví právní předchůdkyni žalobce [jméno] [příjmení], a to mimo jiné k pozemkům p. [číslo] v k.ú. [část obce], na nichž bylo současně zřízeno věcné břemeno ve prospěch vlastníků pozemků [parcelní číslo] a p. [číslo] pod [číslo] v k.ú. [část obce], na nichž byla zřízena zahrádkářská osada. Z rozhodnutí Okresního úřadu [obec], referátu životního prostředí, vyplývá, že bylo žalobci uděleno povolení k nakládání s vodami pro provoz MVE, přičemž podle posudku vodohospodářského orgánu, provozu MVE nebránily žádné skute