4 C 3/2022-34 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobou doručenou na zdejší soud dne 30. 11. 2021 se žalobkyně domáhá, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku v celkové výši 13 349 Kč s příslušenstvím v podobě smluveného a zákonného úroku z prodlení z částky 6 967,75 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, a to z titulu žalovaným nesplněného obsahu smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně spol. [právnická osoba], [IČO], jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem. Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, který žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit peněžní prostředky ve výši 14 849 Kč (jistina+ úrok ve výši 1 416 Kč, administrativní poplatek ve výši 1 993 Kč + odměna za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč), a to formou 60ti týdenních splátek ve výši 248 Kč, přičemž výše poslední splátky činila 217 Kč. Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas, proto vzniklo právo právnímu předchůdci žalobkyně na úhradu dlužné jistiny ve výši 6 967,75 Kč a dlužného poplatku ve výši 6 381,25 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 mezi [právnická osoba], a žalobkyní, došlo s účinností ke dni 5. 1. 2021 k postoupení pohledávky na žalobkyni. Změna v osobě zapůjčitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 6. 1. 2021. Ke dni postoupení činila výše pohledávky žalované částku 13 349 Kč bez příslušenství. Žalobkyně požaduje též jako příslušenství vedle zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z dlužné jistiny i smluvní úrok ve výši 27% ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 6 967,75 Kč. 2. Proti elektronickému platebnímu rozkazu zdejšího soudu ze dne 22. 12. 2021, č.j. EPR 281690/2021-5, podal opatrovník žalovaného včasný odpor, který odůvodnil tím, že chování žalovaného v minulosti zavinilo jeho složitou finanční situaci, která se následně projevila tím, že nebyl schopen rozpoznat následky jednání, kvůli kterému se právě do takové situace dostal. Tento stav je dlouhodobý a trval ještě před rozsudkem Okresního soudu v Třebíči, který žalovaného omezil ve svéprávnosti tak, že není schopen hospodařit v průběhu měsíce s částkou vyšší než 5 000 Kč a je omezen dále ve svéprávnosti tak, že není způsobilý, m.j. uzavírat půjčky, úvěry a další právní jednání, převyšující částku ve výši 1 000 Kč. Jako veřejný opatrovník o pohledávce žalobkyně nevěděl, a nemohl se proto k ní vyjádřit. Má za to, že z chování žalovaného musela být žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci, zřejmá jeho nedostatečná schopnost orientovat se ve finančních otázkách. Opatrovník má za to, že v době uzavření závazku nebyl žalovaný schopen rozpoznat dopady svého jednání. 3. Soud k projednání věci nařídil jednání na den 23. 3. 2022, z něhož se opatrovník žalovaného omluvil, a při tomto jednání byly provedeny listinné důkazy předložené žalobkyní a důkaz obsahem spisu Okresního soudu v Třebíči sp. zn. 10 P 32/2019. 4. Soud vycházel z listin předložených žalobkyní, přičemž ze smlouvy o zápůjčce ze dne 22. 6. 2016, uzavřené mezi [právnická osoba], a žalovaným zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti částku 8 000 Kč, a to za úrok ve výši 1 416 Kč, administrativní poplatek ve výši 1 993 Kč a za poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 440 Kč. Celkově tak žalovaný měl splácet částku 14 849 Kč, a to v 60ti týdenních splátkách ve výši 248 Kč, přičemž poslední splátka činila 217 Kč. Žalovaný na tuto částku uhradil právnímu předchůdci žalobkyně částku 1 500 Kč. Přípisem právního předchůdce žalobkyně ze dne 6. 1. 2021 byl žalovaný informován o postoupení pohledávky na žalobkyni a výši dlužné částky, tj. 13 349 Kč bez příslušenství. Uvedená smlouva o postoupení byla též součástí listin provedených k dokazování, a to včetně výňatku z přílohy k této smlouvě, dokládající postoupení pohledávky [anonymizováno] za žalovaným. Den 11. 11. 2021 pak žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě žalované pohledávky s upozorněním na její možné vymáhání prostřednictvím soudního řízení, nebude-li uhrazena do 26. 11. 2021. Žalobkyně požaduje na příslušenství zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny ve výši 8,05% ročně od 19. 12. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného ke dni postoupení, a plynoucí od toho dne dále do zaplacení, a též smluvní úrok ve výši 27% ročně z dlužné jistiny od 19. 12. 2020, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky dne 17. 8. 2017 do data postoupení dne 18. 12. 2020, a dále plynoucí od tohoto dne dále do zaplacení. 5. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 2 252 Kč, neboť tato částka byla ze strany žalovaného uhrazeno po podání žaloby. Soud usnesením ze dne 20. 1. 2022, č.j. 4 C 3/2022-17, řízení zčásti zastavil. Žalobkyně se nadále v řízení domáhala zaplacení částky 6 967,75 Kč na jistině, částky 4 129,25 Kč na poplatku, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 503,81 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 6 375,49 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z dlužné jistiny od 19. 12. 2020 do zaplacení a dlužného smluvního úroku ve výši 27% ročně z dlužné jistiny od 19. 12. 2020 do zaplacení. 6. Podle § 15 odst. 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) svéprávnost je způsobilost nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem (právně jednat). 7. Podle § 24 o. z. každý člověk odpovídá za své jednání, je-li s to posoudit je a ovládnout. 8. Podle § 57 odst. 1 o. z. soud může omezit svéprávnost člověk a v rozsahu, v jakém člověk není pro duševní poruchu, která není jen přechodná, schopen právně jednat, a vymezí rozsah, v jakém způsobilost člověka samostatně právně jednat omezil. 9. Podle § 581 o. z. není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat. 10. Z obsahu spisu zdejšího soudu 10 P 32/2019 vzal soud za prokázané, že státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Třebíči podal dne 5. 1. 2017 návrh na omezení svéprávnosti žalovaného tak, že bude omezen v nakládání s penězi pro jeden právní úkon, a to na podkladě znaleckého posudku z oboru psychiatrie zpracovaného v trestním řízení vedeném proti žalovanému, kdy k vyšetřované trestné činnosti došlo v srpnu 2016. Na podkladě v řízení o omezení svéprávnosti zpracovaného znaleckého posudku došlo rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 8. 11. 2018, č.j. 10 Nc 21001/2017-96, k omezení svéprávnosti žalovaného tak, že není způsobilý uzavírat smlouvy (kupní, darovací, pracovní) mimo smlouvy související s bydlením a poskytováním sociálních služeb, dále není způsobilý uzavírat půjčky, úvěry, ručení a činit právní jednání majetkové povahy, jejichž výše přesahuje částku 1 000 Kč při jednotlivém právním jednání, měsíčně částku 5 000 Kč. Ze znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne 31. 7. 2018 bylo zjištěno, že posuzovaný netrpí závažnou duševní poruchou, jedná se o osobu intelektově abnormní, vrozeně a výchovou se jeho osobnost formulovala jako nezralá, podřídivá, závislá a snadno zneužitelná. Má hraniční úroveň intelektu v pásmu podprůměru, na hraně mentální retardace. Žalovaný je osobnost mentálně disponovaná, v některých oblastech není schopen racionálního jednání, je pak snadno zneužitelný. Žalovaný má relativně zachovaný pojem o skutečné hodnotě peněz, je snadno ovlivnitelný, závislý, neschopen dohlédnout následky majetkových operací větších hodnot. Tím mu vzniká závažná újma, s finančními prostředky ani majetkem není schopen samostatně nakládat s výjimkou běžných každodenních nákupů na běžný život. Je třeba jej omezit v manipulaci s finančními částkami a majetkem, žalovaný je schopen nakládat s částkou do hodnoty poloviny svého důchodu do cca 5 000 Kč měsíčně. Do této hodnoty je schopen nakládat s majetkem, dále je schopen uzavírat smlouvy s plněním do výše 5 000 Kč, na jednotlivou smlouvu. 11. Soud se tak k podnětu opatrovníka zabýval tím, zda žalovaný byl ke dni uzavřením smlouvy o zápůjčce schopen právně jednat, v rozsahu uzavření této smlouvy, na základě níž byla žalovanému poskytnuta částka 8 000 Kč za výše uvedených podmínek. Z obsahu citovaného znaleckého posudku vyplývá, že schopnost ovládat své jednání a racionálně uvažovat při nakládaní s majetkovými hodnotami, tedy i při uzavírání smlouvy o úvěru (zápůjčce), byla u žalovaného omezena již v době uzavření smlouvy o zápůjčce, tj. ke dni 22. 6. 2016, neboť omezení schopnosti racionálně uvažovat a ovládat své jednání ve vztahu k finančním prostředkům bylo dlouhodobé, částečně vrozené a zčásti ovlivněné výchovou. Soud tak posoudil smlouvu o zápůjčce jako neplatné právní jednání. 12. Žalovaný však v řízení netvrdil ani neprokázal, že by mu částka 8 000 Kč nebyla poskytnuta, a proto je povinen uhradit žalobkyni částku 4 248 Kč, představující dosud nesplacenou část poskytnuté jistiny jako bezdůvodné obohacení (§ 2991 o. z.). Jelikož žalovaný nebyl schopen posoudit výzvu žal