4 C 35/2022-18 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 13. 10. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 7 338,46 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce spol. [právnická osoba], a žalovaným byla dne 23. 12. 2020 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na základě které poskytl právní předchůdce žalobce částku ve výši 7 338,46 Kč, prostřednictvím sítě internet, tj. pomocí prostředků komunikace na dálku. Žalovaný se zavázal předmětný úvěr právnímu předchůdci vrátit do 23. 5. 2021. Žalovaný svoje závazky vyplývající ze smlouvy řádně nesplnil, neboť do uvedeného data poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, proto žalobce požaduje nesplacenou jistinu ve výši 7 338,46 Kč. Žalovaný dosud žalobci spornou částku ani částečně nezaplatil a nereagoval ani na výzvu žalobce zaslanou mu před zahájením řízení. 2. Žalobce i žalovaný souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud proto dle § 115a o. s. ř. jednání ve věci nenařídil a rozhodl věc bez účasti účastníků na základě listinných důkazů obsažených ve spisu. 3. Soud provedl dokazování smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne 23. 12. 2020, informacemi o spotřebitelském úvěru, všeobecnými obchodními podmínkami právního předchůdce žalobce, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020, včetně přílohy obsahující předmětnou pohledávku, výpisem z účtu právního předchůdce žalobce ohledně převedení předmětné finanční částky, oznámením o postoupení pohledávky z 23. 6. 2021 včetně podacího lístku a předžalobní výzvou ze dne 23. 6. 2021. 4. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost žalovaný v průběhu řízení nezpochybnil, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne 23. 12. 2020 pomocí prostředků komunikace na dálku dle § 2395 a následujících občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., uzavřena smlouva o úvěru, na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému částku ve výši 7 338,46 Kč. Žalovaný se zavázal předmětnou částku vrátit právnímu předchůdci do 23. 5. 2021, v celkové výši 7 338,46 Kč. Žalovaný svoje závazky vyplývající ze smlouvy řádně neplnil a neuhradil uvedenou částku právnímu předchůdci žalobce ve stanovené lhůtě. Na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 přešla předmětná pohledávka vůči žalovanému z právního předchůdce žalobce na žalobce. Ke dni postoupení pohledávky činil dluh žalovaného z předmětné smlouvy na jistině 7 338,46 Kč. Žalovaný se rovněž vůči žalobci ocitl ohledně uvedené částky ode dne následujícího po její splatnosti v prodlení se splněním peněžitého závazku a žalobci dle § 1968 a násl. občanského zákoníku vzniklo právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení, přičemž žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném k prvnímu dni prodlení. Soud proto žalobě ve věci samé vyhověl včetně žalobcem požadovaného příslušenství pohledávky a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci spornou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť neshledal důvody k výjimečnému umožnění delší lhůty k plnění nebo umožnění plnění ve splátkách. 5. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny advokáta ve výši 600 Kč za 3 hlavní úkony (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy žalovanému obsahující skutkový i právní rozbor věci před zahájením řízení a podání žaloby) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť se jedná o řízení zahájené žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, 3 paušálních náhrad po 100 Kč dle § 14b odst. 5 téže vyhlášky a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 189 Kč, neboť zástupce žalobce osvědčením o registraci plátce DPH prokázal, že je plátcem této daně.