4 C 36/2022-16 — Okresní soud v Třebíči

<b>ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu:</b> Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalovanému na zaplacení částky 5 275 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení jako dlužného pojistného z pojistné smlouvy [číslo] uzavřené dne 10. 6. 2020 mezi žalobkyní a žalovaným. Jednalo se pojištění motorového vozidla [značka automobilu], typ [anonymizováno], [registrační značka]. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobkyně), resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) - žalovaný. V rámci zjišťovaného skutkového stavu věci soud po provedeném řízení učinil závěr, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena výše uvedená pojistná smlouva, na které ovšem žalovaný nehradil sjednané lhůtní pojistné, v důsledku čehož pojistná smlouva [číslo] zanikla ke dni 30. 12. 2020. Vzniklý nedoplatek na pojistném z této smlouvy za období od 10. 9. 2020 do 30. 12. 2020 ve výši 5 075 Kč žalovaný dosud žalobkyni neuhradil. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, je kromě dlužné částky pojistného povinen hradit i žalobkyní nárokovaný zákonný úrok z prodlení z částky dlužného pojistného. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil podle ust. § 3 a násl. zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění za újmu způsobenou provozem vozidla a dále podle zákona č. 89/2012, občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, a to dle ust. § 2779 a násl., otázku úroku z prodlení a výše nákladů na uplatnění pohledávky pak posuzoval podle ustanovení § 1970 tohoto právního předpisu ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 7. 2014 ve výši 3 x 200 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, písemné podání soudu týkající se věci samé), 3 x 100 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 14 odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 7. 2014 příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21% jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.