5 C 217/2022-16 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 30. 5. 2022 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 273 905,54 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky. Žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky byla dne 25. 8. 2019 uzavřena smlouva o úvěru č. SUA [číslo], na základě které poskytl žalobce žalovanému úvěr ve výši 624 998 Kč za účelem zaplacení kupní ceny předmětu financování, kterým bylo motorové vozidlo specifikované ve smlouvě. Úvěr byl vyplacen na účet prodejce. Úroková sazba byla stanovena na 13,198566% ročně. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 13 324 Kč, poslední splátka byla splatná 22. 8. 2027. Schopnost žalovaného splácet úvěr byla ověřena z veřejných registrů, centrální evidence exekucí a údajů v insolvenčním rejstříku a byla posouzena rovněž příjmová a výdajová stránka žalovaného. Žalovaný svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil a žalobce proto v souladu se smluvním ujednáním účastníků prohlásil úvěr za splatný ke dni 19. 1. 2021 Ani následně žalovaný svůj závazek vůči žalobci neuhradil a na úvěr pořízené vozidlo bylo dne 26. 2. 2021 zpeněženo prostřednictvím společnosti [právnická osoba] a cena byla v souladu se smlouvou započtena na náhradu nákladů na externí agenturu, dlužné splátky, a zbytek byl odečten od jistiny. Ke dni zahájení řízení tak činí dluh žalovaného na jistině 273 905,54 Kč, na kapitalizovaném úroku 40 032,37 Kč a na smluvním úroku 31 574,29 Kč. Žalovaný dosud spornou částku žalobci ani částečně nezaplatil a nereagoval ani na výzvu žalobce zaslanou mu před zahájením řízení. 2. Žalobce i žalovaný souhlasili s jednáním v jejich nepřítomnosti a soud proto dle § 115 a/ o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. 3. Soud provedl dokazování smlouvou o úvěru č. SUA [číslo] z 25. 8. 2019, úvěrovými podmínkami žalobce ke dni uzavření smlouvy, splátkovým kalendářem ve smlouvě, daňovým dokladem [číslo] vystaveným žalobci společností [právnická osoba], kupní smlouvou mezi touto společností a [jméno] [příjmení] z 26. 2. 2021, daňovými doklady žalobce vystavenými žalovanému č. [anonymizováno] [číslo] a [anonymizováno] [číslo], daňovým dokladem č. [anonymizováno] vystaveným žalobci společností [právnická osoba], výpisem z účtu žalovaného u žalobce, oznámením žalobce o prohlášení úvěru za splatný ze dne 19. 1. 2021, kalkulací finančního vyrovnání při ukončení úvěrové smlouvy, oznámením o prodeji vozidla z 5. 3. 2021 včetně podacího archu a výzvou žalobce z 15. 3. 2022 včetně podacího archu. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost žalovaný v řízení nezpochybnil, vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena dle § 2395 a následujících občanského zákoníku smlouva o úvěru č. SUA [číslo], na základě které poskytl žalobce žalovanému úvěr ve výši 624 998 Kč za účelem zaplacení kupní ceny předmětu financování, kterým bylo motorové vozidlo specifikované ve smlouvě. Úvěr byl vyplacen na účet prodejce. Úroková sazba byla stanovena na 13,198566% ročně. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 13 324 Kč, poslední splátka byla splatná 22. 8. 2027. Schopnost žalovaného splácet úvěr byla ověřena z veřejných registrů, centrální evidence exekucí a údajů v insolvenčním rejstříku a byla posouzena rovněž příjmová a výdajová stránka žalovaného. Vzhledem ke skutečnosti, že úvěr byl zajištěn hodnotou na jeho základě pořízeného automobilu, lze dle názoru soudu považovat toto zajištění za dostatečné. Žalovaný svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil a žalobce proto v souladu se smluvním ujednáním účastníků prohlásil úvěr za splatný ke dni 19. 1. 2021 Ani následně žalovaný svůj závazek vůči žalobci neuhradil a na úvěr pořízené vozidlo bylo dne 26. 2. 2021 zpeněženo prostřednictvím společnosti [právnická osoba] a cena byla v souladu se smlouvou započtena na náhradu nákladů na externí agenturu, dlužné splátky, a zbytek byl odečten od jistiny. Ke dni zahájení řízení tak činí dluh žalovaného na jistině 273 905,54 Kč, na kapitalizovaném úroku 40 032,37 Kč a na smluvním úroku 31 574,29 Kč. Co do výše vychází žalobou uplatněný nárok z obchodních knih žalobce vedených certifikovaným softwarem, o jejichž správnosti nemá soud pochyb. Žalovaný se rovněž vůči žalobci dnem následujícím po prohlášení úvěru za splatný úvěru ocitl v prodlení se splněním peněžitého dluhu a dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku tak žalobci vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění, přičemž žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení 8,25% ročně odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. Soud proto žalobě ve věci samé včetně příslušenství pohledávky jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci přiznanou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách. 4. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to zaplaceného soudního poplatku ve výši 10 957 Kč, odměny advokáta ve výši 28 260 Kč za tři hlavní úkony po 9 420 Kč (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy žalovanému obsahující skutkový i právní rozbor věci a podání žaloby) dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., tří paušálních náhrad po 300 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 6 124 Kč po zaokrouhlení, neboť zástupce žalobce osvědčením o registraci plátce DPH prokázal, že je plátcem této daně.