5 C 218/2022-14 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 16. 6. 2022 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 5 797,32 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smluv uzavřených mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovanou byla dne 9. 9. 2015 uzavřena rámcová smlouva o finančních službách, na základě které se žalovaná stala klientem této banky s možností využívat nabízené finanční služby. Na základě této smlouvy byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou uzavřena smlouva o účtu, na základě které byl žalované zřízen a veden účet č. [bankovní účet], součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky právního předchůdce žalobce. Dále byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou uzavřena dne 3. 2. 2016 smlouva o kontokorentním úvěru, na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalované úvěr na jejím účtu do výše 5 000 Kč, úroková sazba byla sjednána na 18,90% ročně. Žalovaná svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnila, neboť překročila sjednanou výši úvěru a toto nepovolené přečerpání na výzvu nevyrovnala. Právní předchůdce žalobce proto prohlásil úvěr za splatný ke dni 2. 11. 2020. K tomuto dni činil dluh žalované z předmětné smlouvy o úvěru 5 706,27 Kč na jistině a 91,05 Kč na řádných úrocích a zákonných úrocích z prodlení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 10. 2021 přešla předmětná pohledávka vůči žalované na žalobce a postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Žalovaná dosud žalobci spornou částku ani částečně nezaplatila a nereagovala ani na písemnou výzvu žalobce zaslanou jí před zahájením řízení. 2. Žalobce i žalovaná se práva účasti na projednání věci vzdali a soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 3. Soud provedl dokazování smlouvami uzavřenými mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou, a to rámcovou smlouvou o finančních službách z 9. 9. 2015, smlouvou o účtu ze stejného dne a smlouvou o kontokorentním úvěru z 3. 2. 2016, všeobecnými obchodními podmínkami právního předchůdce žalobce, výpisem z účtu žalované u právního předchůdce žalobce, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 10. 2021 včetně jejích příloh [číslo] oznámením o postoupení pohledávky z 8. 11. 2021 včetně dodejky, výzvou z 3. 11. 2020 včetně dokladu o odeslání a výzvou z 10. 3. 2022 včetně podacího archu. 4. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovanou v průběhu řízení zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovanou byla dne 9. 9. 2015 uzavřena rámcová smlouva o finančních službách, na základě které se žalovaná stala klientem této banky s možností využívat nabízené finanční služby. Na základě této smlouvy byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou uzavřena smlouva o účtu, na základě které byl žalované zřízen a veden účet č. [bankovní účet], součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky právního předchůdce žalobce. Dále byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou uzavřena dne 3. 2. 2016 smlouva o kontokorentním úvěru, na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalované úvěr na jejím účtu do výše 5 000 Kč, úroková sazba byla sjednána na 18,90% ročně. Žalovaná svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnila, neboť překročila sjednanou výši úvěru a toto nepovolené přečerpání na výzvu nevyrovnala. Právní předchůdce žalobce proto prohlásil úvěr za splatný ke dni 2. 11. 2020. K tomuto dni činil dluh žalované z předmětné smlouvy o úvěru 5 706,27 Kč na jistině a 91,05 Kč na řádných úrocích a zákonných úrocích z prodlení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 10. 2021 přešla předmětná pohledávka vůči žalované na žalobce a postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Co do výše vychází žalobou uplatněný nárok z obchodních knih právního předchůdce žalobce vedených certifikovaným bankovním softwarem, o jejichž správnosti nemá soud pochyb, a v souladu s konstantní soudní judikaturou i po prohlášení úvěru za splatný vzniká žalobci právo na zaplacení ve smlouvě sjednaného smluvního úroku až do splacení úvěru. Žalovaná se rovněž nepochybně dnem následujícím po splatnosti úvěru ocitla nejprve vůči právnímu předchůdci žalobce a následně vůči žalobci v prodlení se splněním peněžitého závazku a žalobci dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve znění platném ke dni uzavření smlouvy o úvěru vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, tedy ve výši 8,25% ročně. Soud proto žalobě ve věci samé včetně žalobcem požadovaného příslušenství pohledávky žalobě jako důvodné vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci přiznanou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody k případnému výjimečnému stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalované ve splátkách. 5. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého ve věci zcela úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny advokáta ve výši 600 Kč za tři hlavní úkony (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy žalovanému obsahující skutkový i právní rozbor věci před zahájením řízení a podání žaloby) po 200 Kč dle § 14b/ odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, neboť se jedná o řízení zahájené žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, tří paušálních náhrad po 100 Kč dle § 14 odst. 5 téže vyhlášky a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 189 Kč, neboť zástupkyně žalobce osvědčením o registraci plátce DPH prokázala, že je plátkyní této daně.