5 C 322/2021-21 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce (původně [právnická osoba]) se žalobou doručenou soudu dne 8. 10. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 13 000 Kč s příslušenstvím z titulu zaplacení smluvní pokuty. Žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky byla dne 12. 10. 2018 uzavřena smlouva [číslo] o poskytování služeb elektronických komunikací. Na základě této smlouvy poskytoval žalobce žalované služby spočívající v poskytnutí služby televizního vysílání prostřednictvím satelitu. Pro případ, že dojde k ukončení smlouvy, byla mezi účastníky sjednána povinnost žalované vrátit zapůjčené technické zařízení nejpozději do 10 dnů od ukončení smlouvy. Pro případ porušení této povinnosti byla sjednána smluvní pokuta ve výši 5 000 Kč za porušení povinnosti vrátit každý ze dvou zapůjčených set-top boxů a smluvní pokuta ve výši 1 500 Kč za nevrácení každé ze dvou žalované poskytnutých přístupových karet. Smlouva mezi účastníky byla ukončena dne 31. 7. 2020. Žalovaná však oba poskytnuté set-top boxy/CA Modul a obě předmětné přístupové karty dosud žalobci nevrátila. Žalobci tak vzniklo právo na zaplacení sjednané smluvní pokuty v celkové výši 13 000 Kč a žalobce také žalovanou k zaplacení této smluvní pokuty písemně vyzval výzvou z 25. 6. 2021, přičemž k zaplacení smluvní pokuty stanovil žalované lhůtu do sedmi dnů ode dne doručení výzvy. Žalovaná dosud žalobci spornou částku ani částečně nezaplatila a nereagovala ani na výzvu žalobce zaslanou jí před zahájením řízení. 2. Žalobce i žalovaná se práva účasti na projednání věci vzdali a soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 3. Soud provedl dokazování smlouvou o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] uzavřenou mezi účastníky 12. 10. 2018, všeobecnými i zvláštními obchodními podmínkami žalobce, formulářem o převzetí technického zařízení z 12. 10. 2018, výzvou žalobce z 5. 7. 2020 a výzvou žalobce z 25. 6. 2021 včetně podacího lístku. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovanou v řízení zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne 12. 10. 2018 uzavřena smlouva [číslo] o poskytování služeb elektronických komunikací. Na základě této smlouvy poskytoval žalobce žalované služby spočívající v poskytnutí služby televizního vysílání prostřednictvím satelitu. Pro případ, že dojde k ukončení smlouvy, byla mezi účastníky sjednána povinnost žalované vrátit zapůjčené technické zařízení nejpozději do 10 dnů od ukončení smlouvy. Pro případ porušení této povinnosti byla sjednána smluvní pokuta ve výši 5 000 Kč za porušení povinnosti vrátit každý ze dvou zapůjčených set-top boxů a smluvní pokuta ve výši 1 500 Kč za nevrácení každé ze dvou žalované poskytnutých přístupových karet. Smlouva mezi účastníky byla ukončena dne 31. 7. 2020. Žalovaná však oba poskytnuté set-top boxy/CA Modul a obě předmětné přístupové karty dosud žalobci nevrátila. Žalobci tak vzniklo právo na zaplacení sjednané smluvní pokuty v celkové výši 13 000 Kč a žalobce také žalovanou k zaplacení této smluvní pokuty písemně vyzval výzvou z 25. 6. 2021, přičemž k zaplacení smluvní pokuty stanovil žalované lhůtu do sedmi dnů ode dne doručení výzvy. Smluvní pokuta byla při uzavření smlouvy řádně sjednána dle § 2048 a následujících občanského zákoníku a žalobce rovněž žalovanou k zaplacení této smluvní pokuty za předmětné technické zařízení jako dluhu splatného na výzvu písemně vyzval. Žalovaná se rovněž nezaplacením smluvní pokuty ve lhůtě stanovené žalobcem ocitla dnem následujícím po splatnosti smluvní pokuty vůči žalobci v prodlení se splněním peněžitého dluhu, a žalobci tak dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve znění platném ke dni uzavření pojistné smlouvy vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění. Žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení přitom odpovídá ustanovení § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. Soud proto žalobě ve věci samé včetně žalobcem požadovaného příslušenství pohledávky jako důvodné vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci spornou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro výjimečné stanovení delší lhůty k plnění nebo umožnění plnění žalované ve splátkách. 4. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny advokáta ve výši 900 Kč za tři hlavní úkony po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, kvalifikovaná výzva před podáním žaloby obsahující skutkový i právní rozbor věci a podání žaloby) dle § 14 b/ odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění platném ke dni zahájení řízení, neboť se jedná o řízení zahájené žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, 3 paušálních náhrad po 100 Kč dle § 14b/ odst. 5 téže vyhlášky a 21 % DPH z odměny a náhrad ve výši 252 Kč, neboť zástupce žalobce osvědčením o registraci plátce DPH prokázal, že je plátcem této daně.