5 C 327/2021-16 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou nejprve Obvodnímu soudu pro Prahu 5 dne 25. 5. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 13 611 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazků ze smlouvy o dodávce elektřiny uzavřené mezi účastníky dne 20. 9. 2019. Žalobu odůvodnil tím, že na základě této smlouvy dodával žalované v období od 16. 10. 2019 do 1. 6. 2020 elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa], přičemž žalovaná dosud ani částečně nesplnila svoji smluvní povinnost zaplatit mu cenu dodané elektřiny vyúčtovanou jí daňovými doklady žalobce [číslo] v celkové výši 13 611 Kč. 2. Na základě částečného zpětvzetí žaloby ohledně jistiny žalobou uplatněného nároku již Okresní soud v Třebíči pravomocným usnesením ze dne 23. 7. 2021, č.j. EPR 125397/2021-11, řízení ohledně částky 13 611 Kč zastavil. Předmětem řízení tak zůstalo pouze zaplacení úroku z prodlení z této částky od 4. 9. 2020 do 30. 6. 2021, tedy do dne zaplacení jistiny dluhu žalovanou. 3. Žalobce i žalovaná se práva účasti na jednání soudu vzdali a soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. 4. Ze shora uvedených daňových dokladů žalobce, dokladu o platbě jistiny dluhu žalovanou i částečného zpětvzetí žaloby vzal soud za prokázané, že splatnost daňového dokladu žalobce [číslo] na částku 7 831 Kč nastala dne 16. 3. 2020, splatnost daňového dokladu žalobce [číslo] na částku 5 412 Kč nastala dne 10. 8. 2020 a splatnost daňového dokladu žalobce [číslo] na částku 368 Kč nastala dne 3. 9. 2020. Žalovaná přitom spornou částku bez příslušenství žalobci zaplatila až 30. 6. 2021. 5. Podle § 1968 věta první občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 věta první občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. 6. V projednávané věci je zřejmé, že se žalovaná nejpozději dnem následujícím po splatnosti posledního daňového dokladu vystaveného jí žalobcem, tedy dnem 4. 9. 2020, ocitla vůči žalobci v prodlení se splněním peněžitého dluhu, a žalobci tak při neexistenci dohody účastníků ohledně smluvních úroků z prodlení vzniklo právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení po dobu trvání prodlení žalované, která je za prodlení odpovědná. Co do výše přitom žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. Soud proto žalobě v části týkající se zákonných úroků z prodlení jako důvodné vyhověl a uložil žalované povinnost je žalobci zaplatit v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případně výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalované ve splátkách. 7. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř., neboť žalovaná zaplatila žalobci jistinu dluhu až po zahájení řízení, a byla tak pro její chování vzata zpět žaloba, která byla podána důvodně, a ve zbývající části byl žalobce plně úspěšný. Soud proto přiznal žalobci právo na plnou náhradu nákladů řízení, které představují zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a dvě paušální náhrady právně nezastoupeného účastníka po 300 Kč (kvalifikovaná výzva před zahájením řízení a podání žaloby) dle § 1 odst. 1, 2 vyhl. č. 254/2015 Sb..