5 C 4/2022-14 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 24. 6. 2021 ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 1 524 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku k zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému za jízdu dopravním prostředkem žalobce bez platného jízdního dokladu. Žalobu odůvodnil tím, že se žalovaný v [obec] dne 4. 4. 2021 v metru provozovaném žalobcem na lince A nemohl prokázat přepravnímu kontrolorovi žalobce platným jízdním dokladem, a naplnil tak podmínky pro to, aby po něm byl žalobce oprávněn požadovat za tuto jízdu jízdné ve výši 24 Kč a přirážku k jízdnému dle jeho platného tarifu ve výši 1 500 Kč. Žalovaný dosud žalobci spornou částku ani částečně nezaplatil, přestože byl k jejímu zaplacení žalobcem písemně vyzván výzvou datovanou 14. 6. 2021, která byla žalovanému zaslána doporučeně na adresu jeho trvalého bydliště. 2. Žalobce i žalovaný se práva účasti na projednání věci vzdali a soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 3. Soud provedl dokazování zápisem o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne 4. 4. 2021, informací pro cestující, smluvními přepravními podmínkami žalobce platnými od 1. 8. 2018 včetně jejich dodatků, tarifem žalobce ze stejného dne a výzvou žalobce z 14. 6. 2021 včetně potvrzení o jejím odeslání. 4. Na základě těchto důkazů i skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovaným v řízení zpochybněna, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný [celé jméno žalovaného] se nepochybně v [obec] dne 4. 4. 2021 ve vozidle veřejné hromadné dopravy osob provozovaném žalobcem nemohl prokázat přepravnímu kontrolorovi žalobce platným jízdním dokladem, a naplnil tak podmínky pro to, aby po něm byl žalobce oprávněn požadovat za tuto jízdu přirážku k jízdnému dle jeho platného tarifu ve výši 1 500 Kč a jízdné ve výši 24 Kč. Soud proto žalobě ohledně částky 1 524 Kč vyhověl včetně žalobcem požadovaného úroku z prodlení, neboť žalovaný byl povinen spornou částku uhradit dle smluvních přepravních podmínek platných v době jízdy při přepravní kontrole. Dnem následujícím se žalovaný vůči žalobci ocitl v prodlení se splněním peněžitého dluhu a žalobci proto dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění. Žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení přitom odpovídá ustanovení § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení a repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. Soud uložil žalovanému povinnost spornou částku včetně příslušenství žalobci zaplatit v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť vzhledem k bagatelní výši pohledávky žalobce neshledal důvod k tomu, aby byla žalovanému stanovena lhůta k plnění delší nebo bylo žalovanému umožněno splnit tuto pohledávku ve splátkách. 5. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve věci plně úspěšnému žalobci. Tyto náklady představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnu advokáta ve výši 600 Kč za tři hlavní úkony po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, zaslání kvalifikované výzvy obsahující skutkový i právní rozbor věci před zahájením řízení a podání žaloby) dle § 14 b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť se jedná o řízení zahájení žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněnou opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, tři paušální náhrady po 100 Kč dle § 14 b odst.5 téže vyhlášky a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 189 Kč, neboť zástupce žalobce osvědčením o registraci plátce DPH prokázal, že je plátcem této daně.